T. G. Masaryk
První skutečná volba prezidenta nově zformovaného Československa (ČSR) proběhla až 29 měsíců po vzniku státu. Ano, v čele země stál už od 14. listopadu 1918 Tomáš Garrigue Masaryk, ale ten se stal prezidentem jednomyslnou aklamací na návrh předsedy Revolučního národního shromáždění Karla Kramáře. Na první skutečnou volbu si Československo muselo počkat do 27. května 1920.
Tomáš Garrigue Masaryk rozhodně nebyl z těch, kdo by se volebnímu souboji o post prezidenta vyhýbal. Poprvé byl prezidentem Československé republiky zvolen v nepřítomnosti, jeho mandát navíc nebyl nijak časově omezený. Revoluční národní shromáždění bylo složeno z poslanců říšské rady již zaniklého Rakouska-Uherska a chyběli v něm zástupci německé a maďarské menšiny, o Rusínech nemluvě. Vše se odehrávalo na základě prozatímní ústavy.
Nová ústava a první volby
Za této situace se na první řádnou volbu prezidenta mnohonárodnostního státu v květnu 1920 soustředila značná pozornost tím spíše, že šlo o vyvrcholení spěšného a ne zrovna jednoduchého procesu legalizace zákonodárné a výkonné moci. Na jeho začátku se už 15. června 1919 podařilo zorganizovat komunální volby, které se tak staly vůbec prvními volbami v nově vzniklém Československu – přestože se volilo jen v Čechách, na Moravě a v části Slezska.
Volby s přehledem vyhrála Československá sociálně demokratická strana dělnická (32,5 %) následovaná Československou stranou socialistickou (17,3 %). Vzhledem k posílení levice došlo 8. června k rekonstrukci vlády, v jejímž čele stanul sociálnědemokratický politik Vlastimil Tusar (takzvaná rudo-zelená koalice socialistů a agrárníků).
Teprve 29. února 1920 se podařilo přijmout novou ústavu, která přesně vymezovala pravomoci prezidenta. Ten byl volen na sedm let a stát se jím mohl občan ČSR starší 35 let. Podle § 57 nového ústavního zákona „ku platnosti volby jest třeba přítomnosti nadpoloviční většiny úhrnného počtu členů sněmovny poslanecké i senátu v čas volby a třípětinové většiny přítomných“.
Volby do nově ustaveného Národního shromáždění se konaly až v dubnu 1920, přičemž volby do poslanecké sněmovny se odehrály v neděli 18. dubna 1920 a volby do senátu 25. dubna 1920. Volební právo měly poprvé i ženy, podařilo se zvolit 423 z ústavou předepsaných 450 poslanců a senátorů. Ani v těchto volbách ještě nevolila Podkarpatská Rus a navíc byla ve hře místa pro dodatečnou kooptaci legionářů.
Absolutním vítězem voleb se stala sociální demokracie, když získala 74 mandátů (celkově přes 1,59 milionu hlasů, tedy 25,7 %).
Vzhůru do Rudolfina
V první skutečné volbě do funkce prezidenta byl Masaryk očekávaným, nikoliv však jediným kandidátem. Jeho hlavním vyzývatelem se stal kandidát německé menšiny, teolog a rektor německé Karlo-Ferdinandovy univerzity v Praze August Naegle (1869–1932). Dalšími kandidáty pak byli pozdější generální tajemník tehdy ještě neexistující Komunistické strany Československa (KSČ) Alois Muna a rovněž budoucí komunista Antonín Janoušek.
August Naegle, rektor pražské univerzity, jenž neuspěl v prezidentské volbě roku 1920
V budově pražského Rudolfina, kde zasedalo Národní shromáždění, se 27. května 1920 sešlo 423 volitelů, kteří odevzdali 411 platných hlasů. Ke zvolení prezidentem bylo třeba získat 247 hlasů (třípětinová většina), Masaryk jich obdržel hned v prvním kole 284. August Naegle získal hlasy 61 volitelů, takže pro něj zdaleka nehlasovala kompletní německá menšina (v sále bylo 109 německých poslanců a senátorů). Ještě hůř dopadli oba levicoví kandidáti – Muna získal 4 a Janoušek pouhé 2 hlasy.
Německá nota
Tomáš Garrigue Masaryk tak byl zvolen na sedm let prezidentem Československa, samotná volba se ale neobešla bez komplikací. Postaraly se o to národnostní spory. V měsících a týdnech v německém pohraničí Československa protestovali Němci proti tomu, že je mezinárodní dohody zařadily do nově vytvořeného státu. Proti nepokojům zasahovala armáda a nejméně padesát lidí bylo zastřeleno.
Komunista Alois Muna získal v prezidentské volbě roku 1920 pouze čtyři hlasy.
V rámci předvolebních vyjednávání se část německých poslanců odmítla postavit za všeobecně přijímaného Masaryka a předsedající sociální demokrat František Tomášek jim tuto „neloajalitu“ oplatil tím, že schůzi řídil pouze v českém jazyce. Navíc při vyvolávání jednotlivých poslanců a senátorů, aby přistoupili k volbě, používal u německých volitelů zásadně české ekvivalenty jejich křestních jmen.
Spekulace o tom, jak by se Československo vyvíjelo, kdyby v jeho čele stanul německý prezident, nechme stranou. Tomáš Garrigue Masaryk byl zvolen podle ústavy, ovšem zjevně proti vůli části německé menšiny a bez účasti Rusínů. Pro mnohonárodnostní stát, kterým Československo bylo, šlo o důležitý precedens.
