Když jde o život. Přehled situací, kdy byste měli zavolat záchranku

V situacích, kdy je ohrožen život, je zásadním krokem při poskytování první pomoci také zavolání rychlé záchranné služby. Je-li to možné, volejte přímo bezplatnou linku 155. Jak je uvedeno v úvodní reportáži, volání na mezinárodní linku 112 může podle záchranářů zdržovat. Provozují ji totiž hasiči, kteří pak musejí volajícího přepojit stejně na záchranáře. Ti se pak ptají opět na stejné věci.

Přesto se samozřejmě nebojte v nouzi linku 112, která je také bezplatná, vytočit. Někdy to je dokonce jediná možnost. Je sice vhodné využívat ji především v případě cizinců nebo na zahraniční dovolené v rámci EU, pomoci se přes ni dovoláte i tehdy, pokud nemáte kredit v mobilu, je zamčená klávesnice nebo v něm dokonce není ani SIM karta. Může se také stát, že si ve stresovém okamžiku nebudete moci vzpomenout na národní linku, případně si nebudete jisti, na jakou z nich byste zavolat měli. Pak také vytočte 112. Nicméně obecně platí, že: „Pokud si kdykoliv volající není jistý a jedná se o jakýkoliv zdravotní problém, tak je vždycky výhodnější zvolit číslo 155,“ říká mluvčí pražské záchranky Jana Poštová.

A v jakých situacích byste měli záchranku volat určitě a kdy stačí jet na pohotovost či problém řešit s pediatrem, případně vaším praktikem?

Obecně – vždy, když vám situace připadá vážná

Rychlou záchrannou službu volejte vždy, když jsou (i podle vašeho laického posouzení) u vás, resp. postiženého ve vaší blízkosti, ohroženy důležité životní funkce. Také při tonutí či dopravních nehodách, kdy dojde ke zranění. „Linku 155 volejte také vždy, když si nejste jisti, jestli nejde o závažný stav. Zkušený operátor vám poradí, jak postupovat,“ uvádí na svém webu Zdravotnická záchranná služba Jihomoravského kraje. Přesto jsou některé typické příznaky, které v rozhodování, zda volat či nevolat, udělají jasno okamžitě. Jedná se zejména o:

Bolest na hrudi

Prudká bolest za hrudní kostí, která také může mít charakter pálení či tlaku. A která neustupuje. To může být s velkou pravděpodobností příznak srdečního infarktu, který pacienta přímo ohrožuje na životě. Postihuje ročně kolem 30 tisíc lidí, obvykle starší padesáti let. Jen loni byli záchranáři voláni k akutnímu infarktu myokardu v necelých 19 tisících případech. A více než 9 tisíc pacientů muselo být resuscitováno při zástavě oběhu.

Doprovodnými symptomy mohou být bušení srdce či náhlé změny krevního tlaku.

Porucha vědomí či bezvědomí

Zcela jasná indikace k bezodkladnému volání záchranné služby a rychlému poskytnutí první pomoci, s níž vám může pomoci formou instrukcí po telefonu zkušená operátorka.

Křeče a ochrnutí

Křeče a nově se vyskytující ochrnutí jedné nebo více částí těla je zcela určitě důvod, proč volat rychle záchranáře. Pokud se vám či postiženému najednou špatně mluví, poklesne koutek a najednou vzniknou problémy s hybností poloviny těla, pravděpodobně se jedná o mozkovou mrtvici, kterou neodkladně musí řešit lékař.

Poruchy dýchání a dušnost

Zjevné náhlé poruchy dýchání a dušnost mohou být doprovodnými příznaky vážných stavů, jako je například infarkt. I samy o sobě nicméně ohrožují pacienta na životě. Proto volání záchranky a komunikace s operátorem, který poradí, jak postupovat při poskytování první pomoci do příjezdu profesionálů, je zcela jistě na místě.

Vážný úraz

Téměř 200 tisíc výjezdů záchranářů se loni týkalo úrazů. Vážné zranění, ale i silné krvácení či cizí těleso v partiích, jako je trup, břicho nebo stehna, jsou důvody, proč okamžitě vytočit tísňovou linku 155.

Patří sem také rozsáhlé popálení či poleptání, nebo akutní otrava při požití nebezpečných léků či chemikálií. Také pokud máte podezření na otravu jedovatými houbami.

Vážný úraz může způsobit i pád. Záleží na výšce i poloze při dopadu. Důsledkem mohou být „v lepším případě“ zlomeniny kostí končetin či hrudníku. Úraz se ale může projevovat i skrytě – třeba vnitřním krvácením nebo poškozením orgánů. Proto je vhodné, aby člověka následně po pádu zkontroloval opět lékař, i když se bezprostředně poté cítí postižený relativně dobře.

Náhlé zhoršení stavu u chronicky nemocných

I náhlé zhoršení stavu u chronicky nemocných pacientů je impuls k vytočení tísňové linky. Nezřídka se do takové situace mohou dostat například pacienti s cukrovkou. "V běžné praxi zdravotnické záchranné služby se v těchto případech setkáváme především s náhlým poklesem cukru v krvi, tzv. hypoglykemií a následnými kolapsy, které mohou vyústit až v tzv. hypoglykemické kóma. Jde o život ohrožující stav, jehož zákeřnost spočívá mimo jiné v tom, že kolemjdoucí mohou příznaky považovat například pouze za opilost a postiženému nepomohou," varuje Jana Poštová. Minimálně kontaktování operátorů na lince 155 je na místě, s největší pravděpodobností za pacientem i přijedou.

>> Kolikrát za rok vyjíždí záchranka k akutnímu případu? Jak často k dětem a kolik lidí ošetří po úrazu? To a další fakta o činnosti českých záchranářů ve videu:

Stavy, které není nutné řešit záchrankou

Sanitní vozy nevyjíždějí například k běžným virovým či bakteriálním onemocněním (viróza, chřipka, angína a podobně) a dalším běžným nemocem, které mají v kompetenci praktičtí lékaři. Ani při dlouhodobě trvajících obtížích bez neobvyklého náhlého zhoršení byste záchranku volat neměli.

Ale jak už bylo uvedeno výše, nejste-li si jisti a máte velký strach v případě akutních potíží, jestli to nemůže být vážné (vysoká horečka, silná nevolnost, odteklá plodová voda v těhotenství a podobně), nebojte se zavolat – ať už na kontaktní telefon pohotovostní služby nebo rovnou záchranky. Zvlášť v případě, kdy se sami nedokážete kvůli zdravotnímu stavu ani nikam dopravit, nebo nemáte řidičák či auto, abyste postiženého rychle odvezli do nemocnice.

Ivana Kropáčková; s využitím informací z webů Zdravotnických záchranných služeb ČR