REPORTÁŽ: Beskydské roubené kostely aneb Od dřevěné křtitelnice po rakev. Nepřítelem je oheň
Dřevěný kostel v Gutech se proměnil v hromadu ohořelých trámů po žhářském útoku v roce 2017. Chrám v Hrabové zase v roce 2002 zapálil elektrický zkrat. Obě roubené svatyně ale znovu povstaly z popela. Na severovýchodě republiky lze obdivovat i dalších 15 kostelů postavených z trámů. „Dřevěné kostely voní. Dřevem i dost specifickými vůněmi z konzervačních prostředků, kterými musí být dřevo ošetřeno. A také hřejí, když se do dřeva opře sluníčko, je to uvnitř kostelíka hned poznat. Voní a hřejí,“ obdivuje beskydské a pobeskydské roubené chrámy kunsthistorička Národního památkového ústavu v Ostravě Romana Rosová.
Autoturistická pouť po 17 dřevěných chrámech v Beskydech a Pobeskydí se dá vzhledem k nevelkým vzdálenostem teoreticky zvládnout v jediném dni. Ale byl by to sebevražedný útok na duchovní rozměr výletu. Méně v tomto případě určitě znamená více, ideální je třídenní výlet.
ČTĚTE TAKÉ: Prima tipy na léto: Kempy, koupání i samosběry, kde si užijete svůj volný čas
Výpravu za dřevěnými kostely v Karpatech lze začít na hranicích Ostravy, na Valašsku či v nejvýchodnější vesnici České republiky. Kdo zvolí třetí možnost a vyrazí napřed do obce Hrčava na česko-slovensko-polském trojmezí, měl by si možná napřed pročíst monografii Hrčava etnografa Iva Stolaříka, který v této dědině ještě na počátku padesátých let 20. století objevil něco jako středověký skanzen.
Karpatský dřevěný poutní kostel sv. Antonína na beskydském vrcholu Prašivá. Zdroj: Ivan Motýl
Hrčava: Ze středověku rovnou do socialismu
Stolařík v naprosto odlehlé obci našel dřevěné domy čili kurloky, které dosud neměly komíny, a kouř z otevřeného ohniště utíkal ven jen přes otvory ve stropě a střeše. Podobně to vypadalo v okolí Prahy naposledy někdy v 15. století, pak stavbu komínů nařídily úřady.
Kromě kurloků etnograf na Hrčavě našel i silnou víru v nadpřirozené síly a čarodějné bytosti. Lidé tam ještě za socialismu okuřovali dobytek dýmem ze smrčí a bylin a vlastní neduhy léčili bylinkami, močí i kuřinci. O Hrčavě se proto říká, že zde komunismus navázal rovnou na středověk. Elektřinu tam znají teprve od poloviny padesátých let a silnice se přes hluboké lesy doplazila do vsi až v roce 1965.
„A proto na Hrčavě stojí nejmladší z celého souboru dřevěných kostelů. Vysvěcen byl až na svátek sv. Cyrila a Metoděje v roce 1936, stavba ale vychází z tradiční podoby beskydských roubených chrámů,“ vypráví kunsthistorička Národního památkového ústavu v Ostravě Romana Rosová, která o kostelech vydala interesantní monografii.
Obyvatele Karpat dřevo provázelo od narození až do smrti. Bývala z něho kolébka, lžíce i talíř, ale také rakev. Býval z něho dům, ale také kostel. Rosová upozorňuje na mimořádně zajímavou dřevěnou křtitelnici právě v kostele sv. Cyrila a Metoděje na Hrčavě. „Za výzdobou křtitelnice ve zdejším kostele musíme hledat místního rodáka a řezbářského samouka Ondřeje Zogatu, a je velmi zajímavá až poněkud bizarní,“ dodá kunsthistorička poněkud tajemně. A čím jsou řezby bizarní? To prý se do médií neprozrazuje, zájemci ať se sami přijedou podívat na česko-polsko-slovenské trojmezí.
Čtěte také
Hrabovský bůh chud jak my
A proč se zrovna v Beskydech a Pobeskydí uchoval tak jedinečný soubor dřevěných kostelů? „Určitě je to i odlehlostí Karpat, kde se všechno odehrávalo později než jinde v českých zemích,“ vysvětluje památkářka. Prostí věřící v Beskydech a Pobeskydí však nadšení odborníků dlouhá léta nesdíleli a dřevěné kostely považovali za „stare a chudobne“. Nic více, nic méně. „Hrabovský bůh chud jak my. / Chrám má dřevěný s dřevěnou věží,“ veršoval na počátku 20. století o dřevěném kostelu v Hrabové u Ostravy básník Petr Bezruč ve svých Slezských písních.
Tehdy se farníci za nachýlené roubené stavby styděli, a pokud se podařilo sehnat peníze, nemilosrdně je bořili a místo nich stavěli cihlové svatostánky. „Zanedlouho bude se mluviti a vzpomínati o dřevěných kostelích jako o minulosti, o zašlých a zničených památkách lidového umění,“ varoval dokonce v roce 1908 proslulý český etnograf Čeněk Zíbrt. A že prý přišla jejich poslední hodina.
Jeho věštba se naštěstí úplně nevyplnila a v Beskydech a Pobeskydí se uchovaly téměř dvě desítky kostelů z dubů, jedlí, smrků i dalších dřevin. A změnil se i pohled farníků, takže když v roce 2002 shořel dřevěný karpatský kostelík sv. Kateřiny z roku 1564 v Hrabové, věřící se hned pustili do stavby nového roubeného. „V Hrabové se z kostela zachovaly vlastně jen dva ohořelé trámy, které jsou symbolicky vsazeny do přesné repliky původního chrámu. Přesto vřele doporučuji jeho návštěvu, dřevo už pomalu stárne, je to moc krásný kostel, i když skoro nový,“ láká do Hrabové památkářka Rosová.
Čtěte také
Guty: Žháři versus víra
Zdařilá roubená kopie vyrostla i namísto kostela Božího Těla v Gutech, který v roce 2017 zapálili tři mladí žháři. A jakkoli je novostavba zničeného gutského svatostánku dokonalá, unikátní památku z roku 1563 nemůže úplně nahradit. Zdejší roubený kostel Božího těla shořel ve věku 454 let, kdy nad ním zrudlo noční nebe a vzduchem létalo hořící dřevo. Loď stavby vzplála jako stoh slámy, patnáctimetrová věž jako fakule a renesanční zvon z 16. století se roztavil jako svíce.
Po ranním rozbřesku zůstala na místě hromada zuhelnatělých trámů, zázrakem se dochoval jen dřevěný kříž před kostelem, který pouze lehce ohořel. „Je to znamení naděje, že tu vyroste kostel nový, i když asi ne tak okouzlující,“ řekl hned po zkáze reportérovi CNN Prima NEWS farář Kazimierz Płachta. A stalo se. I dřevěný chrám Božího těla v Gutech tedy povstal z popela.
Obnovený dřevěný kostel Božího Těla v Gutech na Frýdecko-Místecku, který v roce 2017 zapálili žháři. Stavba patří k unikátnímu souboru téměř dvaceti karpatských roubených kostelů na severovýchodě republiky, v Beskydech a Pobeskydí. Zdroj: ČTK
Řepiště: Kostel, který možná pamatuje Mongoly
Z původních roubených objektů tak dnes k nejcennějším patří kostel sv. archanděla Michaela v Řepištích, k němuž to je z Hrabové jen sedm kilometrů. Jeho nedávné opravy a podrobný dendrologický průzkum přitom odhalily, že památka je mnohem starší, než se předpokládalo (její vznik byl dosud kladen do 16. či 17. století).
„Průzkum ukázal, že některé trámy byly skáceny již v roce 1424. Pamatují tak Jana Žižku,“ reagoval na senzační objev apoštolský administrátor Ostravsko-opavské diecéze Martin David. Když ale uvážíme, že stromy určené ke stavbě předtím rostly v okolních lesích až sto padesát či dvě stě let, tak pamatují třeba vpád Mongolů do Slezska v polovině 13. století.
Osm kilometrů za slezskými Řepištěmi poutník po dřevěných chrámech natrefí na kostel Všech svatých v Sedlištích z roku 1638. A ten je možná ze všech nejautentičtější, v jeho útrobách se návštěvník rychle propadá do minulých staletí. Nedaleko na hoře Prašivá zase stojí dechberoucí poutní kostel sv. Antonína.
V Albrechticích u Českého Těšína, kam je to ze Sedlišť asi 12 kilometrů, stojí další roubený svatostánek. „Kostel sv. Petra a Pavla v Albrechticích chtěli místní věřící výslovně zbořit nebo zapálit dokonce ještě v roce 1953, jak potvrzují dobové prameny. Nezajímalo je, že jde o cennou stavbu z roku 1766, chtěli si postavit nový kostel,“ vypráví památkářka Rosová.
Komunisté naštěstí církevní novostavby schvalovali jen neochotně, takže se památka dožila sametové revoluce. „A dnes jsou v Albrechticích na dřevěnou stavbu hrdí. Patří obci, hojně ji navštěvují hlavně turisté z blízkého Polska a je i oblíbeným místem pro svatby,“ líčí památkářka. Ještě zajímavější je pak nedaleký kostel Nanebevstoupení Páně v Dolních Marklovicích z roku 1739, i ten je ale možná mnohem starší.
Čtěte také
Bílá: Skandinávská legenda
V samotných Beskydech by turista neměl minout roubené svatostánky v Bystřici nad Olší a sousedním Nýdku. Ale ani kostel Panny Marie Pomocnice na beskydském hřebeni Gruň nad Starými Hamry a hlavně kostel sv. Bedřicha v Bílé na slovenských hranicích.
Horská osada Bílá leží uprostřed biskupských lesů a legenda říká, že tamní kostel pochází ze Skandinávie. Postaven byl prý už někdy ve 13. století, v druhé půli 19. století měl být převezen do Vídně na světovou výstavu, kde ho údajně koupil olomoucký arcibiskup a převezl na Bílou.
„Bohužel, nic z toho není pravda. Ale překvapuje mě, jak se tahle lehce vyvratitelná legenda stále opakuje v mnoha turistických průvodcích a je pořád vážně brána i domorodci z Bílé,“ líčí Romana Rosová. Kostel byl přitom postaven přímo na Bílé v roce 1875, autorem se stal arcibiskupský architekt Anton Kybast, který se však skutečně inspiroval i nejstaršími dřevěnými kostely v Norsku, nejvíce asi chrámem v Urnesu z roku 1130.
Dřevěný kostel sv. Bedřicha v Bílé, byl postaven v sedmdesátých letech 19. století podle plánu stavitele Antonína Kybasty z vůle olomouckého kardinála Fridricha Landráta. Od roku 1964 je chráněn jako kulturní památka. Zdroj: ČTK
Ukrajinský původ a pohádkoví Broučci
K nejoblíbenějším roubeným kostelům na severovýchodě republiky patří ten ležící přímo v srdci Beskyd – roubený chrám sv. Prokopa a sv. Barbory z 18. století v Kunčicích pod Ondřejníkem. Kupodivu nevznikl na našem území, ale do Kunčic se dostal z vesnice Hliňanec na Podkarpatské Rusi. Dnes je to území Ukrajiny, kterou ničí ruští okupanti a spoustu kostelů (i dřevěných) už nepřátelské rakety srovnaly se zemí.
První republika zachránila více roubených kostelů z tehdejší nejvýchodnější části Československa, například v Praze na Petříně stojí od roku 1929 chrám sv. archanděla Michaela, který byl původně postaven ve Velkých Loučkách u Mukačeva. Bohužel, i tento boží stánek v roce 2020 poničil oheň.
Ve valašské části Beskyd stojí více roubených modliteben, k perlám patří kostel Panny Marie Sněžné z roku 1754 ve Velkých Karlovicích a evangelický kostelík ve Velké Lhotě. V tom druhém koncem 19. století kázal pastor Jan Karafiát, autor nesmrtelných Broučků, přičemž kostelík se od té doby mnoho nezměnil.
„Dodnes tu není zavedena elektřina a z bezpečnostních důvodů nesmíme používat ani svíčky. Veškeré obřady musíme tudíž stihnout do tmy,“ říká Karafiátův nástupce v pozici pastora. Roubený chrám si tady valašští evangelíci mohli vystavět, až když jim v roce 1781 císař Josef II. tolerančním patentem povolil obnovu protestantské víry.
Slavný český etnograf Čeněk Zíbrt si na počátku 20. století povzdechl: „Duch moderní nepomýšlí na záchranu dřevěných kostelů.“ A přece se některé z nich podařilo uchovat až do dnešní doby. A když je sežerou plameny, vyrostou v Beskydech znovu.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Od dopravy, přes platby po nezvyklé zákazy. Na co si dát pozor při dovolené v Itálii?
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
