
Tisíce Čechů trápí postcovidový syndrom. Do práce nemohou, na podporu často nemají nárok
Wojnowice, ruiny kostela sv. Šimona a Judy, zničen byl při bojích v roce 1945. Zdroj: Ivan Motýl
Wojnowice, trosky kostela sv. Šimona a Judy Tadeáše, zničen byl při bojích v roce 1945 Zdroj: Ivan Motýl
Wojnowice, ruiny kostela sv. Šimona a Judy Tadeáše, zničen byl při bojích v roce 1945. Zdroj: Ivan Motýl
Wojnowice, rozvaliny kostela sv. Šimona a Judy Tadeáše Zdroj: Ivan Motýl
Wojnowice, čápi na ruinách kostela sv. Šimona a Judy Tadeáše, zničen byl při bojích v roce 1945. Zdroj: Ivan Motýl
Wojnowice, čáp na ruinách kostela sv. Šimona a Judy Tadeáše Zdroj: Ivan Motýl
Wojnowice, kostela sv. Šimona a Judy Tadeáše před zničením Zdroj: Ivan Motýl
Włodzienin, ruiny kostela sv. Mikuláše Zdroj: Ivan Motýl
Włodzienin, ruiny kostela zničeného na jaře 1945 Zdroj: Ivan Motýl
Włodzienin, německý hřbitov u ruin kostela sv. Mikuláše Zdroj: Ivan Motýl
Włodzienin, rozstřílený kostel sv. Mikuláše zničeného na jaře 1945 Zdroj: Ivan Motýl
Rozumice, vstup do evangelického kostela Zdroj: Ivan Motýl
Rozumice, věž zničeného evangelického kostela Zdroj: Ivan Motýl
Rozumice, válkou rozstřílený evangelický kostel Zdroj: Ivan Motýl
Rozumice, válkou rozstřílený evangelický chrám Zdroj: Ivan Motýl
Rozumice, trosky náhrobků u evangelického kostela Zdroj: Ivan Motýl
Rozumice, trosky hrobů u evangelického kostela Zdroj: Ivan Motýl
Rozumice, stopy po kulkách na fasádě evangelického kostela Zdroj: Ivan Motýl
Rozumice, stopy po střelbě na fasádě evangelického kostela. Zdroj: Ivan Motýl
Rozumice, evangelický kostel před zničením Zdroj: Ivan Motýl
Rozumice, interiér evangelického kostela Zdroj: Ivan Motýl
Rozumice, rozstřílený evangelický kostel Zdroj: Ivan Motýl
Nowa Cerekwia, zámek před zničením Zdroj: Ivan Motýl
Nowa Cerekwia, válkou zničený kostel sv. Václava Zdroj: Ivan Motýl
Nowa Cerekwia, trosky renesančního zámku Zdroj: Ivan Motýl
Nowa Cerekwia, rozvaliny renesančního zámku Zdroj: Ivan Motýl
Nowa Cerekwia, válkou rozstřílený kostel sv. Václava Zdroj: Ivan Motýl
Nowa Cerekwia, rozstřílený kostel sv. Václava Zdroj: Ivan Motýl
Nowa Cerekwia, na jaře 1945 rozstřílený kostel sv. Václava Zdroj: Ivan Motýl
Nowa Cerekwia, interiér rozstříleného kostela sv. Václava Zdroj: Ivan Motýl
Jako by tady druhá světová válka skončila teprve včera. V polských vesnicích v těsné blízkosti hranic České republiky stále chátrají rozstřílené ruiny chrámů. V zemi, kde se devadesát procent obyvatel hlásí ke křesťanství, je to překvapení. Reportér CNN Prima NEWS navštívil několik takových obcí v Opolském vojvodství, poblíž Krnova a Opavy.
Čapí hnízdo v ruinách věže katolického kostela sv. Šimona a Judy Tadeáše v polských Wojnowicích hrdě hlídá pár připravený k podzimnímu tahu na jih. Jeden z čápů ale náhle vzlétne a usadí se přímo na chátrajícím zdivu chrámu. Jsme dvacet kilometrů severně od rušné Opavy v polských Sudetech, odkud byli po válce vyhnáni němečtí starousedlíci. V kraji poznamenaném komplikovanou historií, kam z Varšavy skoro nikdo nedohlédne. Jsme v regionu téměř všemi zapomenutém, na který se hodí latinský termín terra inkognita. Země neznámá.
U trosek chrámu nepotkáváme ani živáčka, jako by tudy zrovna prošla fronta. Válka se Wojnowicemi skutečně prohnala s ničivou silou, ale už před pětasedmdesáti lety, v březnu roku 1945. Katolický kostel tehdy trefilo nesčetně salv ze samopalů a kulometů nebo i dělostřelecké granáty. V bojích spadla klenba a zřítila se část věže, s dobrou vůlí by se ale tyhle rány daly po válce zcelit. Nebyl však nikdo, kdo by to udělal. A dodnes není.
„Přes Wojnowice se na přelomu zimy a jara 1945 převalila fronta celkem sedmkrát. Většina domů byla téměř zničena, stejně jako oba kostely v obci, evangelický i římskokatolický,“ vypráví Paweł Głowacki, jenž pochází z Wojnowic, dávno však v obci nebydlí. A pochybuje, že ruiny ještě někdo dokáže proměnit v příbytek Páně. Pro náhodného návštěvníka jsou ale trosky až fantaskním zážitkem. Drsnou romantikou. Kde jinde ve střední Evropě zažije tak těsný a bezprostřední kontakt s druhou světovou válkou? Na fasádě kostela jsou stále patrné stopy po kulkách a jiné munici. Po stovkách střel, které udělaly hluboké otvory do cihlových zdí.
Podobně chmurná atmosféra se dala zažít před rokem 1989 i v některých zapadlých částech českého pohraničí, z něhož byli po válce také vysídleni Němci. Anebo ve vojenských prostorech, například na Doupově. Komunistický režim však zároveň do pohraničí mocně investoval a občas přispěl i na záchranu církevních objektů. V Polsku tomu bylo jinak. „Wojnowice a další vsi v okolí se zničenými kostely patří k takzvaným Znovuzískaným územím, Poláci jim říkají Ziemie Odzyskane,“ vysvětluje znalec regionu a historik Ondřej Kolář z Národního památníku II. světové války v Hrabyni na Opavsku. Jde o bývalé východní území Německé říše, které po druhé světové válce připadlo na pokyn generalissima Stalina právě Polsku. Obrovské území od západní části Horního Slezska přes Dolní Slezsko až k řece Nise a kolem Baltu až do města Gdaňsk.
I z Wojnowic byli v letech 1945 až 1946 vyhnáni místní Němci, tedy až na výjimky všichni domorodci. A dnes je u rozvalin kostela připomíná jen několik zlomků z náhrobků. „Alois Bartus“, čteme na jednom ze zlomených kamenných křížů. „Lieber Mutter und Grossmutter Anna Klebr,“ je vytesáno na dalším, paní Anna tu byla pohřbena 4. listopadu 1939 v požehnaném věku osmdesáti let.
Německé vyhnance tady vystřídali Poláci vyhnaní z takzvaných Kres. Z východního Polska, které v roce 1945 zabral Stalin a přičlenil k Sovětskému svazu, načež občany polské národnosti bez milosti odsunul. Celé vesnice z východu tak byly evakuovány právě sem do Slezska, do každé z opuštěných německých vesnic přicházela zpravidla kompletní polská dědina z Kres. Vyhnance tak paradoxně vystřídali noví vyhnanci.
Vetchý dřevěný kříž před wojnowickou zříceninou je podepřen menším, a ještě chatrnějším Kristovým symbolem. Z trosek si razí cestu ke slunci několik už hodně vzrostlých stromů, kostelní loď neoklasicistního chrámu z roku 1806 (na středověkých základech) pak pokrývá křovinatý prales. „Polský stát do Znovuzískaných území po válce téměř neinvestoval, hlavně v takto zapadlých oblastech. Západní Německo totiž poválečnou změnu hranic neuznalo a ztracené země označovalo jako německá území pod polskou správou až do sedmdesátých let,“ říká historik Ondřej Kolář z Národního památníku II. světové války. Nebylo tak vůbec jisté, zda se jednou tato oblast přece nevrátí k Německu, nejistotu ukončila až polsko-německá smlouva z roku 1990.
Polští vyhnanci z východu (z Kres) se přitom na bývalých německých územích necítili doma. A ti nejstarší dosud věří, že se ještě budou moci vrátit do rodných vesnic, jež dnes patří k Ukrajině. A že jim budou vráceny jejich pozemky a případně i domy, pokud vůbec zůstaly stát. Je to však stejná utopie, o jaké sní i někteří vyhnaní Němci. Že je Polsko odškodní za zabrané majetky, anebo jim je dokonce vrátí.
Ve Wojnovicích už asi nežije nikdo, kdo si dětství strávené někde kolem Lvova pamatuje. Před dvaceti lety však autor tohoto textu s takovými pamětníky mohl běžně mluvit. Vyhnanci dokonce z dřevěných truhel na půdách vytahovali fotografie rodných vesnic, modlitební knížky vydané ve Lvově i další drobné památky. „Poláci z východu se s tímto krajem nedokázali celá léta sžít, takže na pořadu dne nebyla ani oprava válkou zničených kostelů. Cítili se tady být jen dočasnými hosty,“ přemítá historik Kolář.
Na české straně leží vesnice Hněvošice, na polské Rozumice. Jsme deset kilometrů severovýchodně od Opavy a nevěřícně obhlížíme další rozlehlou ruinu kostela, tentokrát pozdně klasicistního evangelického chrámu. I tohle pozemské sídlo Páně je prostříleno ze všech stran, rány po kulkách, granátech a minách nelze ani spočítat. Je jich jak v řešetu. Bývalí němečtí starousedlíci se sice po pádu komunismu v Polsku v roce 1989 několikrát pokoušeli sehnat peníze na rekonstrukci rozvalin, ale nikdy nedali dohromady patřičnou částku.
„Kostel chceme zachránit,“ dušoval se rozumický rodák Fritz Wiechowski i při návštěvě obce v roce 2011. Jenže nejmladším rodákům je dnes víc než pětasedmdesát let. A kdo si z rodiště pamatuje alespoň matné dojmy, má za sebou osmdesátku. Starosta Rozumic Bolesław Sitnik by ruiny kostela alespoň rád zakonzervoval a vybudoval z chrámu válečné memento. „První krok už byl učiněn v roce 2002, když jsme v polsko-německé spolupráci usadili před kostelem desku s dvojjazyčným nápisem,“ říká starosta. K obsahu nápisu není co dodávat: „NIGDY WIĘCEJ WOJNY – NIE WIEDER KRIEG.“ Už nikdy žádnou válku.
Jenže i v Rozumicích je válka neskutečně blízko. A kdo v rozvaleném kostele strčí prsty do některé jizvy po kulce samopalu, zamrazí ho v zádech. Z útrob chrámu jde navíc strach, kdo může zaručit, že se zrovna teď nesesune některá z vetchých zdí? Interiérem prorůstají možná až sedmdesát let staré stromy, marnost je tu doma. „Rozumice dlouhý čas zůstávaly v zakázaném pohraničním pásmu, kde žili jen pohraničníci,“ informuje historik Kolář. Poválečné Polsko totiž nemělo hranice se Západem, tak přísně střežilo alespoň hranici s nevyzpytatelnými Čechy. Vždyť Praha v roce 1945 žádala po Varšavě dnešní polské Ratibořsko i Kladsko. A dokonce na tato území na pár dnů poslala tanky.
Tady mezi Ratiboří (Racibórz) a Glubčicemi (Głubczyce) se v brzkém jaru roku 1945 válčilo na více frontách. V rámci Hornoslezské operace se rudoarmějci snažili oslabit jižní křídla německé obrany, aby neohrožovala útok na Berlín. „Velkým obchvatem v západním směru se tady také Rusové pokusili o průnik na české území směrem k Ostravě, která byla v té době důležitou základnou zbrojního průmyslu pro wehrmacht,“ vysvětluje znalec druhé světové války Ondřej Kolář. „Vojska generála 60. armády, generála Kuročkina, se právě přes tyto vesnice probojovala v tuhých bojích na Osoblažsko, což byl vůbec první průnik rudoarmějců na území dnešní České republiky.“
U rozstříleného města Osoblaha se však fronta zastavila a Rusové už dál na Ostravu nepokračovali. V úporných bitvách o každou z obcí, které dnes leží na polské straně hranic, se ale zdejší dědiny změnily ve spálenou zemi, padly tu tisíce vojáků. Rozstřílený kostel svatého Václava ze sedmnáctého století stojí jako přízrak i nad obcí Nowa Cerekwia. Jen osm kilometrů od českých hranic. Rány z kaťuší či z kdovíjakých ruských či německých zbraní tady urvaly kus věže, pobořily klenbu i zdivo. A ani pětasedmdesát let poté se tahle válečná zranění nezacelila.
Nowa Cerekwia skrývá i trosky na konci války rozstříleného renesančního zámku. A to doslova, ruiny jsou kompletně zarostlé stromy, dá se dokonce říct, že zámkem prorostl les. Přitom se z některých částech budovy zachovalo nejen přízemní zdivo, ale i patro. Ke zřícenině je však napřed nutno probít se křovinami. Tak nějak si lze představit zámek Šípkové Růženky, jenže to byla pohádka, zatímco tohle je krutá realita ve střední Evropě v roce 2020. Polský stát přitom objekt stále chrání jako památku s registračním číslem 723/64.
Turista z českých zemí se udiveně ptá, proč tolik kostelních ruin najde zrovna v křesťanském Polsku? V zemi, v níž se ke katolické víře hlásí až 90 % obyvatel, nejvíce v Evropě. V České republice se přitom ke křesťanským církvím veřejně zná pouhých 11 % obyvatel (údaj ze sčítání lidu v roce 2011). Tahle reportáž snad nabídla několik odpovědí, jisté ovšem je, že křesťanské církve už tyto kostely nikdy neopraví. Katolíci si v námi navštívených obcích raději postavili provizorní modlitebny anebo dojíždějí do sousedních vsí. Evangelíci nemají prostředky.
V Polsku je ve srovnání s Českou republikou také méně rozvinuta i občanská společnost, nepůsobí tam zdaleka tolik dobrovolnických spolků, které touží něco zachraňovat či okrašlovat. Gotický kostel sv. Mikuláše z patnáctého století v obci Włodzienin je od vesnice Nowa Cerekwia vzdálen jen osm kilometrů, ale tady se před osmi lety přece podařil krok kupředu. Obvodové zdivo rozstříleného chrámu bylo zakonzervováno a věž proměněna v rozhlednu. „To je jedna z mála šancí, jako ruiny kostelů v polském pohraničí zachránit alespoň v torzu. Daří se to spíš na polské straně Krkonoš či Jeseníků než v sousedství opavských rovin, kde je polský turista pořád výjimkou,“ přemítá historik Ondřej Kolář. V nedaleké obci Pielgrzymów proto stánek Boží nadále chátrá, stejně jako v několika dalších vesnicích v okolí.
Vyslovit ovšem nahlas myšlenku, že Bůh opustil polské pohraničí, nebude s tím tady nikdo souhlasit. Dozvíte se totiž, že Cesty Páně jsou nevyzpytatelné: „Niezbadane są ścieżki Pana.“ A v tomhle kraji se to sluší říct nahlas i německy: „Die Wege des Herrn sind unergründlich.“
Záchranářům s pátráním po nezvěstných turistech v italských Dolomitech budou pomáhat i vojenští policisté a hasiči, popsala z místa reportérka CNN Prima NEWS Darja Stomatová. Ta se společně se záchranáři vydala i na průzkumný let vrtulníkem nad místo neštěstí. Bezpečnost by měly pomoci zajistit i speciální radary. Z nedalekého parkoviště zároveň zmizelo auto s českou registrační značkou, policisté ho odtáhli. Zřejmě jde o vůz dvojice Čechů, která při nedělním sesuvu přišla spolu s dalšími o život.
Čtyřčlenná vládní koalice na Slovensku čelí po více než roce nové krizi. Menší vládní strana Svoboda a solidarita (SaS) oznámila, že vypovídá koaliční smlouvu. Nechce dál spolupracovat s ministrem financí Igorem Matovičem jako členem vlády. Pokud do konce srpna nebude dohodnuto nové uspořádání poměrů v koalici, čtyři ministři za SaS podají demisi, řekl novinářům předseda strany Richard Sulík.
Neprodloužená neschopenka, bez nároku na invalidní důchod. To jsou verdikty, se kterými si setkávají lidé s postcovidovým syndromem. Tuto diagnózu si od začátku pandemie vyslechly desetitisíce Čechů. Tisíce z nich i dlouho po prodělání covidu trápí dušnost, nepřekonatelná únava, nespavost nebo porucha paměti. Do práce se vrátit nemohou a dostat nějakou podporu od státu je náročné nebo zcela nemožné.
Sledujeme on-line
Počet potvrzených obětí nedělního sesuvu ledovce v italských Alpách vzrostl na devět. Čtyři osoby už identifikovali rodinní příslušníci, pět dosud ne, oznámil ve středu šéf Tridentské provincie Maurizio Fugatti. Česká diplomacie již v úterý potvrdila, že mezi oběťmi jsou dva čeští občané. Sedm osob utrpělo zranění, některá jsou vážná.
Zatímco sonická technologie spatřila světlo světa už v roce 1963, nejmodernější magnetická iO technologie byla do rukou uživatelů doslova předána v roce 2020. Že jsou jí teprve dva roky ale neznamená, že je to nějaká „rychlokvaška“ – experti na ústní zdraví ji vyvíjeli celkem 6 let a testovalo ji více než 1800 lidí. Vydejte se s námi do světa elektrických zubních kartáčků Oral-B iO do výzkumného a vývojového centra v německém Kronbergu.
Státy Evropské unie, Česka nevyjímaje, mají kvůli ruské invazi na Ukrajině velké problémy s nedostatkem plynu i ropy, což vede k čím dál citelnějším nárůstům cen. Pomocnou ruku EU nyní nabízí na první pohled nepravděpodobný hráč. Kazachstán byl doposud spojencem putinovského Ruska, ale nyní se od něj zjevně odvrací. Prezident Kasym-Žomart Tokajev napřed odmítl uznat nezávislost separatistů na Donbase a nyní EU nabídl zajímavý obchod – postavte nám koridory přes Kaspické moře a my k vám dostaneme ropu i plyn.
Na filmovém festivalu v Karlových Varech měl premiéru film Banger režiséra Adama Sedláka. Hlavní roli v něm ztvárnil zpěvák a herec Adam Mišík. Ten přiznal, že ho měsíc před natáčením trápily vážné problémy. Ve Varech se představil i se svou novou přítelkyní Natálií, dcerou modelky Ivy Kubelkové.
Ani dva vozy dříví nestačily, aby se mistr Jan Hus 6. července 1415 proměnil v popel. Přesně tak popisují Husovo upálení v Kostnici doboví svědci. I 607 let po vykonání rozsudku nad českým „kacířem“ jsou historické kroniky mrazivým čtením. Když totiž shořelo nachystané klestí, seno a polena, na místě hranice se znovu objevilo Husovo tělo. Byť ohořelé a pokroucené, stále se opíralo uvázané řetězem o sloup.
Málokterý fotbalový trenér nastoupil do funkce za tak divokých okolností jako Albert Riera ve slovinském celku Olympija Lublaň. Fanoušky natolik naštvalo vyhození předchozího kouče Roberta Prosinečkiho, že vtrhli na Rierovu první tiskovku a bývalého španělského reprezentanta vyhnali.
V italských Dolomitech po nedělním sesuvu ledovce na hoře Marmolada zemřelo nejméně sedm lidí včetně Čechů. Mezi oběťmi jsou zkušení horolezci i mladí rodiče.
Eurokomisařka Věra Jourová v rozhovoru pro CNN Prima NEWS popsala, jaký vliv má Evropská unie v pomoci občanům během energetické krize. „V této krizi mohou občané vidět, že EU funguje jako silný celek a nenechá nikoho na holičkách. Pocítíme, jak unii potřebujeme,“ uvedla.
Rusové se soustředí na vytvoření plné kontroly nad Luhanskou oblastí, Ukrajinci hlásí pokrok v Chersonské oblasti. Náčelník ukrajinských ozbrojených sil poděkoval Česku a Polsku za tanky. Rusové v Mariupolu obsadili dvě komerční lodě. Volodymyr Zelenskyj zkritizoval úterní rozhodnutí ukrajinské armády, která zakázala mužům v branném věku pohyb mimo trvalé bydliště bez zvláštního povolení. Bude žádat vysvětlení.
Při střelbě v průvodu na Den nezávislosti v americkém městě Highland Park nedaleko Chicaga zemřelo sedm lidí, mezi nimi i manželé McCarthyovi. Kolemjdoucí pak pod tělem Američana našli jejich dvouletého syna. I když snaha uchránit život nebyla marná, chlapec bude muset vyrůstat bez rodičů. Pro sirotka lidé založili sbírku.
Ukrajinský premiér Denys Šmyhal na konferenci ve Švýcarsku představil plán pro obnovu Ukrajiny. Kromě finanční pomoci by se na rekonstrukci poničeného území měly podílet partnerské země Západu. Na mapě, kterou ukrajinský premiér představil zástupcům jednotlivých zemí, je i rozdělení jednotlivých částí země. Česko si vytáhlo „černého Petra“, a to v podobě Luhanska, které nyní okupuje Rusko.
Čeští občané se nemusí obávat, že by neměli v zimě čím topit. Už jen proto, že se Česku daří plnit plynové zásobníky. Myslí si to pirátská europoslankyně Markéta Gregorová. Podle ní je však nutné, aby Evropská unie jednala solidárně, pokud chce minimalizovat dopady energetické krize na své občany. Uvedla to ve speciální debatě Česko v čele EU na CNN Prima NEWS.
Devět cestujících napočítala policejní hlídka v osobním vozidle, které zastavila v úterý večer u Nového Malína na Šumpersku. Kontrolovaný osobní automobil může přitom pojmout maximálně pět cestujících. Jeho početná osádka na sebe upozornila otevíráním dveří za jízdy, čímž ohrožovala bezpečnost silničního provozu. Jeden cestující se pokusil z automobilu utéct, policisté ho ale zadrželi.
Subvarianty omikronu nastartovaly další vlnu nákaz nejen v Česku, ale také v oblíbených turistických destinacích. Prudký nárůst pozitivních případů se dotkl například Itálie či Řecka, v Portugalsku je zase počet pozitivit na ústupu. V některých zemích stále platí koronavirová opatření, jako je povinnost nosit respirátory v hromadné dopravě či nutnost předkládat doklad o prodělaném očkování či negativní test. Kde by si měli čeští turisté dávat pozor? Redakce CNN Prima NEWS připravila přehled covidové situace ve vybraných zemích.
V pákistánském vězení strávila Tereza Hlůšková téměř čtyři roky. Po návratu do Česka byla obvinění z pašování drog zproštěna a začala si užívat života na svobodě. Změnila image, našla si práci a nyní i partnera. 26letá dívka se stýká se známým zápasníkem MMA Michalem Kotalíkem. Svedla je dohromady podobná minulost. I sportovec byl nedávno propuštěn z vězení.
Bývalá ministryně financí Alena Schillerová (ANO) odmítá, že by udržováním účtenkové loterie v chodu, přestože už losování cen neprobíhalo, plýtvala penězi daňových poplatníků. Nesouhlasí tak se závěry Nejvyššího kontrolního úřadu, který upozornil, že na účtenkovou loterii stát zbytečně vynaložil 14 milionů korun. „Rozhodla jsem o zrušení loterie, když nastoupil covid. Tím jsme ušetřili 65 milionů korun,” řekla v pořadu Nový den na CNN Prima NEWS.