REPORTÁŽ: Očkovaným se svět neuzavírá aneb Cesta z Česka do Anglie a zpět s pařbou v Polsku

Jak se dostat do Velké Británie na vrcholu aktuální vlny pandemie covidu? Reportér CNN Prima NEWS vyzkoušel trasu z Česka přes polský Krakov a Londýn do jihoanglického Farehamu. A jen tak mimochodem, čtyřicetitisícový Fareham hlásí 90 procent očkovaných, ostrované přijali očkování s mimořádnou zodpovědností. Odmítačům proto britské úřady cestu za Lamanšský průliv všemožně komplikují, pro očkované je cesta o poznání snazší.

Neočkované cizince britské úřady bez výjimky posílají do desetidenní karantény a musejí postoupit sérii předem zaplacených testů. Určité restrikce však ve Spojeném království čekají i očkované návštěvníky. Premiér Boris Johnson, který zemi přivedl k brexitu, se jen velmi nerad přizpůsobuje protipandemickým pravidlům Evropské unie.

Jsem plně očkovaný, od 7. prosince je ale každý cizinec již před cestou do Velké Británie povinen absolvovat test, stačí antigenní. Nejpodstatnější je vyplnění příjezdového formuláře (Passenger Locator Form), který musí obsahovat identifikační číslo PCR testu, který si předem objednávám ve Spojeném království. Využívám služeb firmy Expert Medicals, která za 20 liber doručí samotest na místo mého pobytu u příbuzných na jihu Anglie. Kód testu se tak stává stejně důležitým jako číslo pasu. Vyplněním lokátoru také automaticky skončím ve spárech NHS (National Health Service). Tedy britské Národní zdravotní služby, která si pohlídá i mé případné kontakty s nakaženými. Nečeká mě ale karanténa jako neočkované.

Polsko paří až do rána

Cestu do anglického Farehamu nastupuji v Ostravě, odkud jsou dostupná hned dvě velká letiště v Polsku. Volím Krakov, zpáteční letenka do Londýna s nízkonákladovou společností Ryanair nepřekročila cenu tisíc korun. A Flixbus mě z Ostravy do Krakova dopraví za dvě hodiny, hodnota lístku se rovná čtyřem plzeňským pivům v průměrné české restauraci.

„Dzień dobry,“ vítá mě polský šofér. Zajímá se pouze o jízdenky. Příjezdový formulář pro cestující pozemní cestou není polskými úřady vyžadován. Oficiálně se musí cizinci prokazovat digitálním certifikátem EU COVID o plném očkování (Covid Pas), potvrzením o testu či prodělané infekci. Řidič papírování neřeší. Polsko má pouze 52 procent plně očkovaných obyvatel a patří tak k největším odpůrcům vakcíny v Evropě.

V Krakově jsou v plném proudu slavné vánoční trhy. Do barů i jiných putyk zatím může kdokoliv, polská vláda ale od 15. prosince plánuje omezení vstupu neočkovaným či netestovaným. V sedmatřicetimilionovém Polsku teď na covid umírá asi 550 až 600 lidí denně. Protože letadlo z Krakova startuje až po šesté ráno, přespím za hubičku v hostelu Roller. A o půl jedné v noci si na dobrou noc dopřeji čepované pivo v pivnici Korba, zavírá se až nad ránem. Polsko paří a bujaré a dlouhé vánoční večírky jsou na denním pořádku.

Chrchlání a rýmičky na palubě

Polskou policii na letišti britský lokátor nezajímá, společnost Ryanair ho striktně vyžaduje. A služba na „gejtu“ před vstupem do letadla po mně chce i evropský covid pas čili digitální certifikát EU COVID. Boeing odlétá přesně, paluba je obsazena pouze z jedné třetiny. Pandemie dostává aerolinky na kolena, letenky z Krakova do Londýna a zpět lze koupit i za 10 eur (255 Kč). Zhruba tolik stojí dvě jízdenky na londýnské metro. I v letadle se roušky nosí především pod nosem, takže ztrácejí smysl. Letušky nejdou do sporů, protože samy dostaly úkol prodat co nejvíce nápojů a svačinek, někdy dražších než letenky.

Nějaký Ind či Pákistánec za mnou kašle a chrlá po celou dobu letu, respirátor hluboko pod bradou. Na londýnském letišti Stansted kontrolují pasy a obličej pouze automaty a pokud bych si před vstupem na území Velké Británie nevyplnil zmiňovaný lokátor, počítač to prý zjistí dle čísla pasu. A brána do království se neotevře. Zda je to pravda, či preventivní strašení, netuším. Roušky na půl žerdi převažují i v autobuse z letiště na londýnské centrální autobusové nádraží (Victoria Bus Station). Smrká se, kašle, respirátory často slouží jen jako podivuhodný typ náušnic. Možným důvodem je, že povinnost nosit roušky (stačí látkové) ve veřejné dopravě a vnitřních prostorách byla v Anglii znovu zavedena až 1. prosince.

Kromě roušek v Londýně pandemii skoro nic nepřipomíná. Snad jen, že stejně jako v Praze z ulic zmizeli japonští, čínští a vlastně téměř všichni turisté. Vstupu do galerie v Buckinghamském paláci vévodí vánoční strom královny Alžběty II., jehož ozdoby mají tvar královské koruny. Porůznu se v Londýně odehrávají vánoční trhy a ve slavné hospodě Shakespeare nedaleko královnina paláce jsou už v poledne pípy roztočené naplno. A hordy mladých manažerů radostně připíjejí vánočním pivem na blížící se svátky či na cokoliv jiného, co právě přináší den.

PCR test do poštovní schránky

V autobuse z Londýna na jih Anglie se respirátorům a rouškám opět věnuje jen ledabylá pozornost. Většina osazenstva spoje je zcela jistě očkována, Velká Británie hlásí proočkovanost 76 % (v ČR jen 62 %). Ve čtyřicetitisícovém Farehamu, kde má linka konečnou, už vakcínu přijalo dokonce 90 % tamních obyvatel. V Česku bych podobně velké město, jehož obyvatelé berou očkování se stejnou vážností, hledal marně.

U příbuzných mě čeká PCR samotest od společnosti Expert Medicals. Špejli proženu krkem i nosem a vložím do roztoku ve zkumavce. Zabalím do připravené krabice a hodím do poštovní schránky, v níž se soustřeďuje takzvaná prioritní pošta. Krabička označená jako „biologický materiál“ poputuje královskou poštou až do Bradfordu nedaleko Leedsu, tedy 450 kilometrů od mé přechodné adresy. Přesto za dva dny dostanu sms zprávu s výsledkem, že jsem negativní. Ony dva dny před obdržením výsledku je i očkovaným doporučována samoizolace, není však striktně vyžadována. Zato neočkovaní musí do přísné karantény a na PCR test druhý a znova také osmý den pobytu. Dodržování karantény neoočkovanými občas úřady kontrolují a porušení pravidel je trestáno vysokou pokutou. Zákon dokonce říká, že trest může mít i formu uvěznění anebo deportace.

„Britské úřady ale nechtějí o svobodu cestování nikoho připravit. Snaží se neočkovaným pouze slušně naznačit, že bude lepší, když se už doma naočkují, a pak teprve vyrazí na cesty,“ říká třicetiletý český řidič Martin, který žije tady na jižním pobřeží Anglie. Příslovečná anglická zdvořilost je podle něho i zásadní příčinou, proč se už téměř osmdesát procent obyvatel Velké Británie nechalo naočkovat: „Úřady smysl očkování každému trpělivě, a hlavně velmi lidsky vysvětlují.“

Střední Evropu nechápou. Jsme prý blázni

Než mi britská zdravotní správa NHS poslala výsledek PCR testu, vylekala mě esemeskou, že jsem se v letadle dostal do blízkého kontaktu s nakaženou osobou. Zřejmě to je důsledek výše popisovaného chrchlání a smrkání na sedadle za mnou. Jakožto očkovaný kvůli kontaktu s nemocným nemusím do desetidenní karantény, odpůrci vakcíny ano. Kromě očkovacího certifikátu mám navíc k dispozici i negativní test zaslaný z laboratoře z Bradfordu. Britové nic nenechávají náhodě, jeden kontrolní mechanismus je zároveň pojištěn několika dalšími.

Příbuzenstvo žijící v ostrovním království vůbec nerozumí situaci ve střední Evropě, kde téměř polovina obyvatel odmítá vakcínu (v Polsku je 45 % odmítačů, na Slovensku 52 % a v Česku 38 %). A když je informuji, že vakcínu neuznává ani spousta mých kamarádů a vrstevníků, tedy vzdělaných padesátníků, ptají se: „A to se nebojí o život rodičů? Nechápeme, to jste teda pěkní blázni.“

Drama na letišti London Stansted

Nejdramatičtější moment zpáteční cesty do České republiky se odehraje na londýnském letišti Stansted. Nervozita, která vládne při odbavování, by možná posloužila k vědeckému výzkumu i týmu psychologů. Starší muž s indickou vizáží, kterého odmítají vpustit do letadla, protože nevlastní covid pas ani žádný test, nemá daleko k pláči. A zdrceně odchází s těžkým kufrem. Nekonečně dlouho trvá i odbavení mladého páru s miminem v kočárku. Matka se postupně dostává do afektu, drží se za hlavu a v šíleném tempu začne pochodovat halou. Obrázek jak z psychiatrické kliniky. Dítě řve, otec naštěstí neztrácí klid. I kontrola mých dokladů trvá víc než 15 minut, úřednice zkoumá manuál, v němž hledá Českou republiku. Pak chce kromě letenky vidět i britský „lokátor“, očkovací certifikát, přesto pořád neví, zda smím opustit zemi. A musí se dokonce poradit hned se dvěma kolegy.

Jeden pracovník letiště vyzývá k dodržování povinných dvoumetrových rozestupů, další to vzdává a davy se opět tlačí hlava nehlava. Absurdní je i patnáctiminutové čekání celého osazenstva letadla do Krakova v úzké chodbě bez oken, kde si všichni dýchají doslova za krk. A mnozí s maskami pod nosem i pod bradou. Na palubě je to ještě horší, nos si nezakrývá nikdo v mém nejbližším okolí. Rezignuji a objednávám pivo, takto protipandemická opatření porušuji alespoň legálně.

Na letišti v polském Krakově je oproti Londýnu svatý klid. Policista se jen napůl úst zeptá, zda jsem očkován. A stačí mu lehké pokývnutí. V Anglii zdlouhavě vyplňovaný příjezdový formulář, který Poláci chtějí po cestujících ze Spojeného království, spatřit nechtěl.

Pořádek musí být

Do půlnoci zbývají dvě hodiny a v hotelu Matejko v centru Krakova (680 korun za luxusní pokoj pro dvě osoby) nikoho netrápí, zda jsem očkován či antivaxer. Anebo třeba rovnou pozitivní. Předchozí den v Polsku podlehlo covidu 571 lidí, řidič autobusu z Krakova do Ostravy ale hlídá především čas. Když před hranicemi zaparkuje na čerpací stanici u toalet a jeden Polák se zeptá, zda si může jít na pumpu koupit cigarety, přísně mu odpoví: „Neexistuje! Máme tady jen tři minuty, pak odjíždím. A třeba i bez vás.“ Respirátory pod nosem či pod bradou během jízdy mu nevadí, protože více než smrtící infekce se zřejmě bojí, že by nedodržel jízdní řád. Holt alespoň nějaký pořádek musí být i za války (s pandemií).

Tagy: