Rukavičkářská velmoc
Obec Abertamy na Karlovarsku bývala svého času centrem rukavičkářství v českých zemích. První se tu vyrobily už v polovině 19. století a časem se rukavice z této malé horské obce dostaly do celého světa. Teď už se tu bohužel nevyrábí, ale na historii tohoto téměř zapomenutého řemesla se můžete podívat v místním rukavičkářském muzeu.
První kožené rukavice se v Abertamech vyrobily už v roce 1850. Rukavičkářskou dílnu tu založil Adalbert Eberhart, ale moc se mu nedařilo, a tak ji po třech letech předal svému žákovi. „Byl na rozdíl od něj o dost mladší, ale zároveň to byl dravý podnikatel. Ten zavedl export, začal se strojovou výrobou,“ vypráví o začátcích řemesla v Abertamech vedoucí místního muzea, Lenka Löfflerová.
DÁLE ČTĚTE: Čeští vědci vysvětlili hromadění nečistot, které vedlo k haváriím atomových elektráren
A jak dále vykládá, nový majitel dílny nastartoval zlatou éru rukavičkářství v Abertamech, která vyvrcholila za první republiky, kdy v městečku bylo rukavičkáren už 35 a všechny se bez problémů uživily. „Ve dvacátých a třicátých letech se tady rukavic ušilo kolem šesti až 6,5 milionů párů. Dneska máme doložen export téměř do 60 zemí světa, takže rukavice odtud putovaly hlavně do zámoří.“
Na řemeslný klenot se už jen vzpomíná
Výroba rukavic tu pokračovala i po druhé světové válce, kdy byly všechny místní podniky znárodněny a sloučeny pod jeden: Státní podnik rukavičkářství Dobříš. Právě do něj nastoupila i Marie Michálková, která do Abertam přišla za prací poté, co se vyučila šičkou rukavic. „Já jsem to dělala od roku 1965 do roku 1998, prakticky než se to zavřelo. Pracoval tam i manžel, ten se taky učil na Dobříši,“ vzpomíná pamětnice před kamerou pořadu Prima Česko.
V současnosti už se v Abertamech rukavice nevyrábějí. Podnik ukončil provoz v roce 1998 a nikdo jiný už na výrobu rukavic v takové míře nenavázal. Občas se tu prý objevily menší dílny, ty ale postupně skončily.
V obci stále ještě žije několik šiček. Některé své řemeslo předvádějí jednou měsíčně právě v abertamském muzeu rukavičkářství. Jak jsme se sami přesvědčili, nebyla to jednoduchá práce. Kůže na rukavice se nejdříve musely takzvaně vytahat, to byla doména mužů. „Oni byli při výrobě zařazeni do skupiny namáhy jako horníci. Teletiny, vepřovice, to bylo hodně těžké. Takže většinou měli zničené ruce a páteř,“ uvádí Marie Michálková.
Šičky dostaly rukavice už vysekané a začaly se samotným sešíváním. Ani to ale nebylo nic snadného. „Napřed se šijí palce, pak se sešijí šichtle, ty se dávají mezi prsty. A pak se to sešívá,“ ukazuje názorně před kamerou Marie Michálková, jak tehdejší práce vypadala. Nejsložitějším momentem je sešívání prstů.
ČTĚTE TAKÉ: Staletí ukrýval nejcennější křesťanskou relikvii: Klášter Milevsko a hřeb z Kristova kříže
Dnes se šije už jen pro diváky
Zkušená šička rukavic za osmihodinovou pracovní dobu dokázala vyrobit až 25 párů. A jestli se někdy stalo, že se při šití zranila? „Nebylo to často, ale bylo to nepříjemné,“ uvádí Marie Michálková s tím, že nejčastějším zraněním byl propíchnutý nehet.
Marie Michálková šila kožené rukavice většinu života, doma ovšem žádné, vlastní ani cizí výroby, nemá. „Kůži ani nemám ráda, má svůj pach... A když jste tam dělali, bylo to cítit. Takže kůže ne. Když si vezmu rukavice, tak pletené.“
Pokud vám ale kůže voní a budete mít štěstí, že právě při vaší návštěvě muzea bude probíhat ukázkové šití, můžete si pak tyto rukavice odnést domů. Muzeum je zájemcům prodává. Když ale štěstí mít nebudete, nemusíte zoufat. V muzeu je toho k vidění víc než dost. Seznámíte se tu s jednotlivými stroji, které byly k výrobě potřeba. Najdete tu například rukavice, které místní šičky šily pro olympioniky. „Přímo tady v Abertamech se šila výbava pro olympioniky do Sappora v roce 1972,“ říká Lenka Löfflerová.
Pokud byste se s tímto u nás už téměř zaniklým řemeslem chtěli seznámit, doporučujeme navštívit abertamské muzeum. Otevřeno je od úterý do soboty.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Rázné řešení drahých potravin: Omezme slevy, navrhují potravináři. Obchodníci se bouří
