Seriál Přátelé si také vypomohl několika scenáristickými zkratkami. Zdroj: NBC
Dlouhé roky běžící seriály se musejí potýkat s výkyvy kvality, s tím se nejspíš nedá nic dělat. Občas však narazíme na výkyvy tak zásadní, až se scenáristické bezradnosti nezbývá než smát…
Datum 20. září 1977 nezvratně změnilo popkulturní historii. Oblíbený americký sitcom Happy Days vstupoval do své páté sezóny a jeho tvůrci potřebovali jeho děj trochu okořenit. Nevystihli však měřítko a dění přepálili do té míry, že se jedna slavná scéna stala symbolem scenáristické krize.
Postava frajírka Fonzieho se totiž chtěla před svými vrstevníky vytáhnout, a tak se rozhodla přeskočit žraloka – ano, doslova šlo o přeskočení skutečného žraloka plovoucího v moři. Herec Henry Winkler se chtěl pochlubit svou dovedností jízdy na vodních lyžích, z čehož tehdy vznikla notně bizarní scéna, v níž se Fonzie rozjede a po nájezdu na můstek heroicky přeskočí žraloka. Zdánlivě stylová scéna se však nesetkala s pochopením diváků ani kritiků a naopak odstartovala diskuze, zdali se tvůrci seriálu nedostali na pomyslné dno svých nápadů.
Skok přes žraloka (v originále „jumping the shark“) však vešel do širšího povědomí až o dvě dekády později. Novinář Jon Hein totiž v roce 1997 spustil web jumptheshark.com, kde popisoval podobné seriálové momenty. Termín se podařilo ustálit na významu, že autorům dlouho běžících pořadů došly nápady, a tak se snaží dění oživit až příliš uměle, absurdně a podbízivě vůči divákům. To má však většinou právě opačný efekt a divácká přízeň se začíná vytrácet; seriál totiž zřejmě ztratil své kouzlo a už nikdy nebude stejný…
Možná nejtypičtějším příkladem seriálu, který se postupem času rozpadl pod rukama, jsou Ztraceni. Jak ostatně už sám název napovídá, jeho autoři Damon Lindelof a J. J. Abrams se ve slibně rozehraném materiálu zcela ztratili a výsledkem byla celá řada až učebnicově přeskočených žraloků: přidávání nových postav, šokující zvraty v chování už etablovaných figur, měnění pravidel hry za pochodu či nahodilé doplňování dalších a dalších fenoménů vyskytujících se na magickém ostrově. Cokoli vás napadne, v seriálu Ztraceni se to nejspíš vyskytlo.
A ještě obecněji lze na spoustě oblíbených seriálů ukázat, že jako přeskočení žraloka posloužilo zapojení dítěte do ústřední zápletky. Přátelé, Teorie velkého třesku, Jak jsem poznal vaši matku, Plný dům, Cosby Show a mnoho dalších sitcomů využilo dětské roztomilosti k tomu, aby uvadající kvalitu a vyčerpání původních témat zakryly rozkošnou drobotinou, kolem které se většinou následně točil celý herecký ansámbl.
Nechvalně známý je konec provokatéra Charlieho Sheena v seriálu Dva a půl chlapa. Hercovy osobní problémy se závislostí na drogách spojené s neshodami s produkční společností vedly k jeho předčasně ukončenému angažmá. Tvůrce seriálu Chuck Lorre na tento zásadní zádrhel zareagoval zapojením populárního Ashtona Kutchera, jemuž byla poměrně líně a neoriginálně napsána role internetového miliardáře – což scenáristům umožnilo nelámat si hlavu s finančními problémy nové hlavní postavy a v posledních čtyřech sériích vytvářet ještě o poznání odbytější zápletky.
Do tohoto ranku patří i scéna z úvodu filmu Indiana Jones a Království křišťálové lebky, v níž se titulní Indy se stárnoucí tváří Harrisona Forda ocitl na místě testovacího výbuchu atomové bomby. Výbuch nejnebezpečnější zbraně samozřejmě přežil, a to díky tomu, že se schoval do ledničky s olověným rámováním. Scéna se dočkala výsměchu ze strany vědecké obce a mezi kritiky se termín „nuke the fridge“ (volně přeložitelný jako odpálení ledničky jadernou zbraní) ujal jako moderní verze skoku přes žraloka.
Jakmile tedy uvidíte, že si váš oblíbený seriál či filmová série stále častěji vypomáhá podivnými příběhovými zvraty, popíráním minulých událostí či fyzikálními absurditami, můžete moudře poznamenat, že se tu někdo pokouší přeskočit žraloka; a třeba i zvážit, zdali takový program stále stojí za vaši pozornost…
