Mistr světa Krejčí: Na šampionátu se pokazilo, co mohlo. Prozradil odměny slalomářů
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Krejčí jako první kajakář ovládl MS i ME v jedné sezoně.
Na šampionátu v USA řešil zranění trenéra i potíže s vízy pro bratra.
Vodní slalom podle něj není dostatečně finančně podporován.
Jaké má mistr světa plány po skončení aktivní kariéry?
Jakub Krejčí je ve 24 letech aktuálním mistrem světa i Evropy ve vodním slalomu. Je tak vůbec prvním kajakářem v historii, kterému se tento double povedlo získat. Navrch sezonu zakončil prestižním titulem Kanoista roku, kde porazil i olympijské vítěze Martina Fuksu či Josefa Dostála. V rozhovoru pro CNN Prima NEWS reprezentant reflektoval uplynulou veleúspěšnou sezonu, vzpomínal na své začátky u vody a nastínil plány do budoucna. Rozhovor se nese v neformálním duchu.
Co, kromě medaile z mistrovství světa, z tebe dělá nejlepšího kajakáře na světě?
Myslím, že nějaká dlouhodobá práce na trénincích a spousta nepovedených závodů. Načasování formy na mistrovství světa je nejdůležitější a tomu předcházely závody, které se nepovedly a ze kterých jsem se poučil.
DÁLE ČTĚTE: Šaolinský mistr světa je Čech. Korenc zpíval s Jackiem Chanem, měl trénovat s Chuckem Norrisem
Pomohla ti i možná trochu netradiční příprava? Trénoval jsi v několika vrstvách oblečení, i když v Praze byla čtyřicetistupňová horka.
V Oklahomě hrály velkou roli dva aspekty. Jednak teplo a pak také časový posun. Říkal jsem si, že aspoň jednomu chci jít naproti a víc se na to připravit, s tím časem se nic moc nedá dělat. Každý den jsem absolvoval trénink 60–90 minut ve dvou, třech vrstvách v zóně 2 (dlouhodobá aerobní aktivita při nízké srdeční frekvenci, pozn. red.). Bylo to náročné, ale myslím si, že to určitě pomohlo.
V Oklahomě tě ale doprovázely různé peripetie. Ovlivnilo to tvůj výkon?
Pokazilo se vše, co mohlo. Můj trenér Ondřej Tunka z rodinných důvodů nemohl odletět. Zastoupil ho člověk, který mě vedl předchozích sedm let. Po dvou dnech v Americe ale musel domů, protože si utrhl achilovku a já řešil, s kým budu trénovat. Nakonec jsem si vybral Pavla Kubričana, který trénuje kolegu Víta Přindiše. On mi nastavoval spíš zrcadlo a byla to taková konzultace. Ještě těsně před závodem jsme s bráchou špatně vyplnili víza, kdy jsme skenovali pas a jedno číslo se nám přepsalo na písmeno. Na letišti v Praze ho nepustili, takže zůstal doma. Naštěstí přijela přítelkyně a rodiče, takže tam se mnou někdo byl.
Závodiště v Oklahomě jsi nejenom ty, ale i někteří tví soupeři popsali jako neférové. V čem ta neférovost spočívá?
Trať je hodně proměnná. Když to přirovnám k nějakému jednomu průjezdu, kde je nějaká kombinace branek, tak když ho pojedu pětkrát, tak ho pětkrát pojedu úplně jinak. Musím koukat na vodu a reagovat. Takhle je ten kanál celý odshora až dolů. Není to férové. V Praze v Troji, když na to laickým okem člověk koukne, tak vidí, že je ta voda víceméně stejná.
Olympijské hry 2028 a zbytek sezony
Právě v Oklahomě, ačkoliv na trochu jiné trati, se pojede olympijský závod v roce 2028. Myslíš, že trať je tedy tak náhodná, že když jsi jednou vyhrál, tak to nemusí znamenat, že bys vyhrál i příště?
V tom je náš sport tak krásný i krutý, že když jsem vyhrál tenhle rok, tak příští rok nemusím vyhrát ani jeden závod. Beru to závod od závodu. Ta trať prostě stojí, já s tím nic neudělám a snažím se jí co nejvíc přizpůsobit. Mám to takhle s každou tratí.
Kvalifikace na olympiádu v Los Angeles začala. Právě na mistrovství světa to byl první bodovací závod. Máš to v hlavě, anebo jdeš opravdu závod od závodu?
Někde vzadu v hlavě to je, samozřejmě. Je to můj velký sen a vůbec se netajím tím, že bych tu olympiádu chtěl vyhrát. Každý závod, na který jedu, chci vyhrát. Ale momentálně jdu opravdu závod od závodu. Mé nejbližší závody jsou ty nominační do reprezentace. Takže můj cíl je se probojovat příští rok do reprezentace, abych vůbec mohl jezdit po mezinárodních akcích a sbírat body do kvalifikace.
Jak je možné, že někdo, kdo je mistr světa a Evropy, skončí až čtvrtý na mistrovství České republiky?
Jak už jsem to zmiňoval, tenhle sport je krásný. Vyhrál jsem mistrovství světa, závod potom jsem byl čtvrtý na MČR a v dalším startu na mezinárodní akci jsem byl poslední ve světovém poháru. I to je důvod, proč jsem se nepřednominoval do reprezentace, protože ta kritéria byla velice přísná.
DÁLE ČTĚTE: Vláda nečekaně otočila: Zdravější obědy školáci mít nebudou. Riskujete, varují experti
Právě nepříliš podařený závod ve Francii tě dost možná stál celkové vítězství ve Světovém poháru. Mrzí tě to?
Vůbec. Jsem neskutečně rád za to, co se mi povedlo, a myslím si, že kdybych ještě vyhrál celkové hodnocení Světového poháru, tak bych vlastně neměl příští rok co vyhrát. Zní to jako takový paradox, ale jsem rád, že jsem si tam něco nechal a že budu mít o to větší motivaci. Je to další meta, zkusit vyhrát MS, ME a Světový pohár v jedné sezoně. To se nikdy nikomu nepovedlo.
Do předchozích her v Paříži platilo, že každou zemi mohl vždy reprezentovat jenom jeden kajakář a kanoista. To by se ale mohlo změnit a zastoupení být dvojnásobné. Mohl bys vysvětlit, jak to bude fungovat?
V každé kategorii se pořád může nominovat jenom jeden závodník za stát. Ale máme tu možnost, že když se nominují i jiné kategorie, tak mají umožněno závodit v té kategorii, ve které už jejich stát zastoupení má. Dám příklad: kdyby se Vítek Přindiš nominoval v kajak krosu a já v klasickém slalomu, tak já můžu závodit v kajak krosu a on ve slalomu. Takže můžeme mít dvojnásobné zastoupení jak ve slalomu, tak v kategorii krosu. Je to první olympiáda, kde to bude umožněné, a myslím si, že to je dobrý krok kupředu. Je důležité zmínit, že kritéria kvalifikace jsou nesmírně těžká. Jsou tři kola a z toho prvního se nominuje pouze šest kajakářů a tři kajak krosaři z celého světa.
V české nominaci jsou obrovská jména jako například Jiří Prskavec nebo Vít Přindiš. Jak se závodí proti těmto legendám, které jsou o generaci starší než ty? Máš z nich respekt?
Odmala jsem k nim měl respekt. Když jsem se rozhodoval, jestli budu jezdit na kajaku nebo na kanoji, tak mi rodiče říkali, že když si vyberu kajak, tak to budu mít nesmírně těžké. Odmala jsem k těm klukům vzhlížel a to, že jsem věděl, jak to bude těžké, mě hnalo kupředu. Jsem za to rád, protože i díky nim jsem jel závody tak, jak jsem je jel. Musel jsem makat, abych se k nim mohl přiblížit.
V letošním Světovém poháru jsi zažil i krásný vítězný double – doma v Troji. Jaký to byl pocit zvítězit před domácí kulisou?
Ještě teď mi běhá mráz po zádech. Byla to má první dvě vítězství ve Světovém poháru. Bylo to doma v Praze, v Troji, a byl to double, o čem jsem ani nesnil. Ten zážitek byl neskutečný a ty medaile mají srovnatelnou hodnotu jako ta z mistrovství světa. Já z toho budu žít ještě dlouho a budu na to vzpomínat.
Sportovní začátky
Zmiňoval jsi své dětství a výběr kajaku. Ty jsi ale z kanoistické rodiny, tvůj otec, bývalý reprezentant, nebo dědeček, který založil v Českých Budějovicích vodácký oddíl, byli kanoisté. Proč jsi jako jediný zůstal na kajaku a neklečíš v kanoi?
Mě klečení nikdy nebavilo a bolelo mě to. Samozřejmě jsem si to vyzkoušel a nějak jsem se v tom prostě necítil. Když jsem jel vlastně na kanoi, tak jsem se převrátil, udělal jsem půlku eskymáckého obratu a hned na svém prvním tréninku jsem musel vyplavat z lodi a takzvaně „vykrysit“. Prostě mě to nechytlo.
DÁLE ČTĚTE: Prima CUP představuje závody pro sezónu 2027. Vyjde vstříc rekreačním cyklistům i rodinám
Pocházíš ze sportovního prostředí, otec reprezentant na kanoi, matka triatlonistka, která dělala například Ironmany. Ty sám jsi plaval, hrál florbal či fotbal. Myslíš, že i tahle sportovní komplexnost tě dostala tam, kde teď jsi?
To se podle mě nedá říct, je to člověk od člověka. Mít všeobecnou přípravu je hrozně důležité. Ale jsou i studie lidí, kteří mají ranou specializaci a jsou stejně dobří. Tím, že jsem toho dělal tolik, tak jsem z toho pak těžil. Mám díky tomu cit pro tělo, takže v tomto smyslu si myslím, že pro mě osobně to bylo dobré.
Co po kariéře?
Mimo sport i studuješ. Chtěl by ses sportu věnovat i po skončení aktivní kariéry?
Rád bych se po své kariéře věnoval dětem. Nechci se jim věnovat jenom kvůli svým zkušenostem z vody, ale chtěl bych na to mít i papíry. Rád bych vrátil tomu sportu, co mi dal, tu možnost svobodného pádlování a rozvoje. Chtěl bych se věnovat dětem v oddílu, buď v Českých Budějovicích, nebo klidně v Praze. Je důležité mít kvalitní trenéry, takže i proto studuju. Chtěl bych jim opravdu předávat nějaké zkušenosti a i to know-how. Škola mě zároveň nutí stále přemýšlet a ne jen chodit z tréninku na trénink.
Kanoistika asi není jeden z nejlukrativnějších sportů. Přijde ti, že jsou čeští slalomáři a slalomářky dostatečně finančně podporováni?
Myslím si, že český vodní slalom není dostatečně podporovaný. Svaz toho dělá spoustu, ale pro mě jsou nesmírně důležití sponzoři, bez těch bych nemohl fungovat a bydlel bych asi na Julisce. Mezinárodní federace nefunguje. Třeba za mistrovství světa nedostáváme žádné prize money a za celkové hodnocení světového poháru jsem za třetí místo dostal 750 eur. Je to hodně smutné.
Slalom je relativně malý sport, ačkoliv Češi v něm patří k absolutní světové špičce. Díky snaze svazu udělat ho atraktivnější pro diváky vznikla i nová disciplína kajak kros. Někteří závodníci na to nadávali, ty to ale bereš seriózně a zapojuješ ho do tréninku.
Určitě. Je to další medaile na velkých akcích a má úplně stejnou váhu jako ta ze slalomu. Je to skvělá příležitost, jak přitáhnout mladé generace. Zároveň je to pro aktuální diváky něco nového a větší části se to určitě líbí. Přece jenom čekat 80–90 vteřin, než někdo dojede do cíle, je trošku méně zábavné, než když tam jedou čtyři lidé a hned po dojetí se ví, kdo vyhrál. Jsou tam souboje, takže se to neustále míchá.
Život mimo kanoistiku
Sportovci a ve velké míře i vodáci bývají vnímáni jako pohodáři, kteří moc nedbají na svoji vizáž nebo styl oblékání. Ty to máš ale úplně naopak. Kde se v tobě smysl pro módu vzal?
Mně asi vadily šusťáky a tepláky, a tak jsem si řekl, že by to chtělo trošku stylu. Víceméně mě móda baví. Doma to s přítelkyní poměrně řešíme, takže jsem asi ovlivněný.
Chtěl by ses dostat do širšího povědomí nejenom sportovních fanoušků? Je to jedna z tvých ambic?
Já popravdě nevím. Teď momentálně si myslím, že by mě to bavilo. Zajímalo by mě, jaké to je být v mainstreamu a být veřejně známá osobnost.
DÁLE ČTĚTE: Yamal je proti Čechům ze hry. Španělé se budou muset obejít i bez dalšího útočníka
A stává se ti, že by tě někdo potkal na ulici a chtěl se s tebou vyfotit?
Minimálně, spíš skoro vůbec. Nedávno se mi stalo, že na mě někdo troubil a mával na mě z auta. Ukazoval mi, že jede na kajaku, tak to bylo hezké, ale stává se to zřídka.
Ty mimo pádlování do tréninku relativně dost zařazuješ i běh, možná i díky mamce. Máš nějaké ambice závodit, třeba i v běhání, ať už po konci kariéry, nebo třeba po sezóně?
Tahle otázka je dobře načasovaná, protože akorát poběžím řecký maraton z Marathonu do Atén. Nemám žádné velké ambice, běh mě baví a chci si to tam užít. Nemám natrénováno na to, abych tam běžel pod tři hodiny, ale chtěl bych to zvládnout za nějaký slušný čas (Kuba běžel za 3 h 13 min, pozn. red.). Běhání mě hrozně baví.
Takže tě baví dělat tyhle úprky ze stereotypního trénování?
Hrozně mě to baví. Chtěl bych začít chodit na turnaje v padelu, který mě taky baví. Začínám hrát golf. Chci tím sportem celkově žít, je to můj životní styl. Dobíjí mě to.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Svatomartinská husa krok za krokem. Na co si dát pozor a jak ji správně připravit?
(Vaclav.Rac@iprima.cz)
