Strážník zaslechl strašlivý praskot aneb Jak se před 135 lety zřítil Karlův most
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Zkáza Karlova mostu ohromila dobový tisk
Proč se tragédie v Karlíně dostala do stínu zkázy Karlova mostu?
O zkáze Karlova mostu dokonce vznikla báseň
Již nemáme Karlův most! Přesně taková zpráva 4. září roku 1890 běžela Prahou. „Jako blesk od úst k ústům,“ líčil oblíbený deník Národní politika, jak se zvěst šířila městem. A houfy lidí, které 4. září 1890 ráno doběhly na místo tragédie, nad zkázou nejstaršího mostu ve městě i plakaly. Byť si zároveň oddechly, protože do Vltavy spadly „jen“ dva mostní oblouky.
To ovšem přihlížející ještě netušili, že před desátou dopoledne bude katastrofa pokračovat a ve Vltavě se utopí i třetí oblouk: „Další jeden oblouk zřítil se. Na nábřeží nalézající se ohromné davy lidstva vykřikly úžasem. Pohled na zříceninu starého, omšelého velikána z dob Karlových jest srdcervoucí,“ hlásal dobový tisk.
Blížící se výročí velkých povodní z poloviny září 2024, které si vzaly sedm životů, se potkává i s jiným tragickým jubileem, jež je spojeno s velkou vodou. Se záplavami na Vltavě z počátku září 1890, které si jen v Praze vzaly nejméně 20 obětí.
„Nebezpečná situace stává se každou hodinou kritičtější,“ popisovalo povodňovou situaci v Čechách odpolední vydání deníku Národní politika ze 4. září 1890. „Neštěstí, které postihlo naši zemi, beztoho jinak dosti těžce zkoušenou, jako balvan tísní všechen život. Přišlo neočekávaně, a proto tím méně možno se z něho vzpamatovati,“ dodal stejný deník o den později.
Svědectví o zkáze mostu
Zkáza Karlova mostu přitom zastínila i četné lidské tragédie, které tehdejší povodně způsobily po celých Čechách. „Přihodilo se neštěstí, jakéž dozajista nikdo neočekával a jakéž nestalo se v Praze téměř po pět set let. Karlův most, jenž tolik století statně vzdoroval všem dravým živlům (…), dnes ráno o půl 6. hodině se zřítil,“ uvedla Národní politika. „Strážník stál o půl 6. hodině ráno na Františkově nábřeží a díval se na Karlův most. Pološerem pozoroval, že jede po mostě nějaká drožka. V tom zaslechl strašlivý praskot, k nebi vyvalilo se mračno prachu, obzor se zakalil ještě více a v tom strážník spatřil, jak dva mostní oblouky u staroměstské strany padají do vody,“ informovalo odpolední vydání novin.
Zřítil se pátý a šestý mostní oblouk, ovšem čtvrt hodiny před desátou dopoledne pohroma pokračovala. „Nová hrozná katastrofa stihla o ¾ 10. hod. dopoledne starobylý Karlův most, jenž tím béře takřka úplně za své,“ odepsaly Národní listy historickou stavbu. „Další jeden oblouk, a sice od staroměstské strany osmý, opět podemlet zřítil se do rozčeřených vln. Na nábřeží nalézající se ohromné davy lidstva vkřikly úžasem a tisíce rukou zalomilo se nad hlavami. Pohled na zříceninu starého, omšelého velikána z dob Karlových jest srdcervoucí a uchvacuje mysl každého diváka.“
Není naděje, že trudný stav tento by se brzy zlepšil
Tehdejší svět neznal sociální sítě, internet, televizi ani rozhlas, proto je obdivuhodné, že již odpolední vydání Národní politiky dokázalo přinést informace z pozdního dopoledne. A to nejen o zkáze Karlova mostu, ale i o dalších tragických událostech spojených se záplavami. Výhled na další dny nebyl vůbec optimistický: „Nebezpečí všude roste! Že povodeň nabyla rozměrů tak strašlivých, přičítati sluší neustálému dešti, jenž trvá v Praze již čtvrtý den. I této noci déšť neustál. A bohužel, není naděje, že trudný stav tento by se brzy zlepšil.“
Při listování dobovým tiskem se ale dnešní čtenář může i zarazit. Zatímco zkáze Karlova mostu věnovala Národní politika rozsáhlé zpravodajství po několik dnů, tragické události z Karlína, kde si velká voda vzala 20 životů z řad rakousko-uherské armády, bylo věnováno jen několik řádků. Tehdy oblíbený časopis Zlatá Praha, který se o pražské povodni obsáhle rozepsal v reportáži z 12. září 1890, se o smrti vojáků dokonce vůbec nezmínil.
Zřícení Karlova mostu v knize Povodeň v Čechách 1890, tři mostní oblouky strhla voda 4. září 1890. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Oběti hloupého rozkazu?
Třetí prapor zákopníků, který sídlil v karlínské Invalidovně, přitom postihla zkáza nebývalých rozměrů. Když vojáci narychlo rozebírali cvičný pontonový most přes Vltavu, do stavby narazily dva velké vory, které náhle přinesla rozbouřená řeka. Pod troskami provizorního vojenského mostu zahynulo 20 ženistů, kteří vodní dílo rozebírali z loděk.
A i když dobový tisk událost téměř nereflektoval, poblíž pražské Invalidovny v Karlíně podnes stojí žulový obelisk s reliéfem kotvy a pádla. „Na památku zákopníků bývalého Rak-Uh. 3. pol. praporu dne 3. září 1890 při vykonávání služby své ve vlnách rozvodněné Vltavy zahynulých,“ je napsáno na osmimetrovém pomníku. Vojáci jen plnili rozkaz, který byl dost možná nesmyslný. Při záplavě takových rozměrů asi bylo na pováženou, zda se ženisté mají do rozebírání mostu vůbec pouštět.
Národní politika ze 4. září 1890 sice k průběhu tragédie v armádě nepřinesla žádné detaily (a dost možná ani nemohla z důvodu utajení), čtenářům však poskytla alespoň jména obětí: „Utonulí zákopníci. Velitelstvím c. a k. třetího praporu zákopníků v Praze zaslán nám seznam jmen nešťastníků, kteří ve Vltavě u Karlína zahynuli. Dle zprávy této jest tudíž již zjištěno, že při neštěstí tom přišlo o život dvacet zákopníků. Jména jich jsou: Od 11. polní setniny zahynuli: Šikovatel František Vojnar, desátníci: Vilém Gaudernak a Hynek Kleinbauer; nadzákopníci: Karel Mache, Mírumil Linhart, Josef Šindelář a Josef Schubert; podzákopníci: František Velle, Alois Venclík, Jan Šlehuber, František Pechanz, Jan Havránek, Florian Dittrich, Josef Brož, Josef Hora, Antonín Vindrich a Karel Kazda. Od 12. polní setniny zahynuli: Tomáš Wild, Josef Mouček a Vendelín Václ. Bobysut.“
Záplavy v Praze, Informace o 20 obětech z řad vojska, 4. září 1890. Zdroj: Národní digitální knihovna Kramerius
Opožděné detaily a báseň o Karlově mostě
Kdo ví, z jakých končin tehdejší monarchie tito nešťastní vojáci pocházeli? A to mohl být důvod, proč se událostí Pražané příliš nezaobírali. Nebyli to jejich sousedé. A kdo ví, odkud byl naverbován třeba Mírumil Linhart?
Když koncem roku vyšla v pražském Ottově nakladatelství kniha Povodeň v Čechách 1890, čtenáři se o karlínském neštěstí přece dozvěděli více: „I nastal výjev strašlivý a není vpravdě slov k jeho vylíčení. Klády narazily na loďky, v nichž mužstvo se nalézalo, a překotily je. Zoufalé výkřiky vydraly se ze všech hrdel nešťastných vojínů, kteří okamžitě zmizeli pod hladinou.“
Kniha se však věnovala především zkáze Karlova mostu. A dokonce o této události přinesla rozsáhlou třístránkovou báseň. Z pera poety a novináře Jaroslava Kvapila, pozdějšího slavného režiséra Městského divadla na Královských Vinohradech:
A v tříšti vln, jež k obloze až létly / a v prachu balvanů, jež náhle řítily se / den vstával smutně světlý / zřel zoufalost jen v každém tváře ryse. / A v trosky mocných dřev, / jež pluly od Šumavy, / on padat staletí zřel mostu balvany...
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
