Tarantino o nařčení z rasismu: Všichni kromě dcery Bruce Leeho mi můžou políbit

Slavný režisér Quentin Tarantino se rozpovídal o kontroverzním momentu ve svém zatím posledním snímku Tenkrát v Hollywoodu. Za svérázným a poněkud kritickým vykreslením ikonického Bruce Leeho si však stále stojí.

V nejslavnějším podcastu současnosti se objevil Quentin Tarantino a o nekompromisní komentáře rozhodně nebyla nouze. Joe Rogan se zbožňovaného zástupce filmové postmoderny ptal i na kontroverze provázející vyobrazení Bruce Leeho ve filmu Tenkrát v Hollywoodu. Tarantinův výlet do filmového zákulisí konce 60. let totiž vykreslil slavného mistra bojových umění jako arogantního tlučhubu, s nímž stoický kaskadér Cliff (v kouzelném podání Brada Pitta) svede více než důstojný souboj. Zábavná anekdota podtrhující Tarantinovu hravost a touhu neotřele nahlížet na popkulturní fenomény však byla přijata značně rozpačitě.

„Dovedu pochopit, že dcera Bruce Leeho má s mým přístupem problém – vždyť je to k***a její otec! To chápu. Ale kdokoli jiný si může políbit p***l,“ nebral si Tarantino servítky. Dcera Bruce Leeho Shannon totiž po premiéře filmu Tenkrát v Hollywoodu Tarantinovi vzkázala, aby o jejím otci raději mlčel, když evidentně neví, co byl zač. Režisér oponoval, že tuto filmovou postavu napsal na základě memoárů, jež Bruce Leeho právě takto vykreslují.

Zpodobnění Bruce Leeho bylo navíc považováno za částečně rasistické, neboť potvrzovalo stereotyp směšně mluvícího Číňana, zatímco Lee ve skutečnosti dokázal (i navzdory předsudkům mezi americkou společností) zpopularizovat bojová umění a přispět k vytvoření celého filmového žánru. V Tarantinově podání z tohoto velkolepého odkazu však zbyla pouze karikatura. I proto čínští cenzoři odmítli snímek po premiéře pustit do svých kin, pokud Tarantino dehonestující vykreslení čínské legendy nevystřihne. Není překvapením, že svérázný autor takový zásah do svého díla odmítl.

Tarantino v novém podcastu vysvětloval, že postava Cliffa měla oproti praotci smíšených bojových umění výhodu díky zkušenostem z války, což v kombinaci s momentem překvapení (filmový Lee svého soka podle očekávání podcenil) vedlo k tomu, že stárnoucí kaskadér měl proti světové zápasnické hvězdě nečekaně navrch. Podle Tarantina se navíc jedná o zadostiučinění pro celou kaskadérskou obec, vůči které se Lee údajně choval velmi povýšeně. I v tomto ohledu však historické zdroje nejsou jednoznačné: Podle jiných životopisců měl Lee naopak rozvinuté sociální cítění a profesí, jež byly v hierarchii filmové produkce „pod ním“, si vážil.

“Most people know that Bruce Lee was an action film star and a martial artist. And that’s true, but some thing people don’t know about my father is that he was a deep thinker. He was a philosopher.” pic.twitter.com/LoIjiCCdhK

— Bruce Lee (@brucelee) August 6, 2019

Případ každopádně opět otevírá věčnou otázku ohledně požadavku na realismus ve fikčních dílech. Film není realita, a to ani pokud se jedná o dokumentární žánr. Vždy je pouze a právě svébytným pohledem na svět daného umělce či autorského týmu. Jako výrazný příklad mohou posloužit nedávné odsudky obsazení britsko-jamajské herečky Jodie Turner-Smithové do historické role Anny Boleynové.

Sama Shannon Leeová uznala Tarantinovo právo na vykreslení jejího otce libovolným způsobem. Zároveň je však jasné, že v případě nelichotivého či ambivalentního zpodobnění zesnulých lidí se autor pouští na hodně tenký led. Ve filmu Tenkrát v Hollywoodu se to týká nejen Bruce Leeho, ale i Sharon Tateové, kterou ztvárnila Margot Robbieová. Její pozůstalí byli však k filmu o poznání smířlivější.