Tesákem přímo do útrob. Kronikář Kosmas, zesnulý před 900 lety, líčí i politické vraždy
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Kosmas popsal i vraždu s nebývalou brutalitou.
Jak se politické vraždy odrážejí v dnešku?
Historik popsal, v čem je nadčasovost Kosmovy kroniky
Krvavé bitvy, politické atentáty kvůli knížecímu stolci na Pražském hradě, intriky všeho druhu, ale i touha po spravedlivém a v křesťanských hodnotách ukotveném Českém knížectví (Ducatus Bohemiae). O tom všem píše ve svém díle kronikář Kosmas, který zemřel 21. října 1125, přičemž bez jeho zápisů by většina událostí z úsvitu českých dějin zůstala zahalena tajemstvím. „Kosmas nepopisoval nějaké idylické ,staré pověsti české‘, ale hlavně turbulentní dobu svého života. Vládu krále Vratislava a ,hru o trůny‘ mezi jeho syny,“ říká pro CNN Prima NEWS Ondřej Koupil, jehož nový překlad latinské Kosmovy Kroniky Čechů právě vychází.
Kníže Břetislav II. (1056–1100) se stal obětí úkladné vraždy u vesnice Zbečno na Rakovnicku, která doposud leží v údolí řeky Berounky a trvale v ní žije asi 600 občanů. Kronikář Kosmas tvrdí, že se tak stalo 22. prosince 1100 a oběť byla zavražděna loveckým tesákem. Pachatel politického atentátu přišel záhy po činu o hlavu.
Bezbožný lotr vykonavatelem atentátu
Kronikář Kosmas, jeden z kanovníků svatovítské kapituly na Pražském hradě, dostával o tehdejších událostech na poli domácí politiky zprávy z první ruky. A podle historiků zcela jistě mluvil i s osobami, které se ocitly bezprostředně blízko u atentátu na knížete Břetislava II., prvorozeného syna knížete (a také dočasného prvního českého krále) Vratislava II. (1033–1092). Líčení vraždy, za kterou stála zášť rodu Vršovců vůči vládnoucím Přemyslovcům, přitom Kosmas pojal notně barvitě i naturalisticky. A zároveň dal vyprávění vytříbený literární kabát.
ČTĚTE TAKÉ: Ve jménu sv. Václava chtěli Češi bojovat i za Hitlera, připomíná historik v rozhovoru
„Nazítří pak – bylo to před svátkem svatého Tomáše apoštola – ráno slyšel mši a šel pak na lov; a když se v noci již vracel, vyšli mu naproti služebníci se svítilnami a pochodněmi,“ popisuje Kosmas poslední vteřiny Břetislavova života. „A vtom Lork, bezbožný lotr, poslaný od ďábla, vyskočil z úkrytu, maje meč po boku, a vší silou bodl knížete loveckým tesákem přímo do útrob,“ doplňuje.
Přemyslovského knížete rána nožem poslala k zemi, do rozbahnělé prosincové lesní půdy: „A nejinak padl kníže do bláta, než jako by z nebeských výšin se jasná jitřenka snesla.“ Vrah byl potrestán takřka okamžitě. „Nastal poplach ve vsi, jedni vskočili na koně, jiní ozbrojeni se rozběhli sem a tam stíhati pachatele tak hrozného zločinu. Brzy ho jeden našel polomrtvého, ač měl ránu jistě smrtelnou, přece mu uťal mečem hlavu řka: Do černých pekelných stínů teď odejdeš,“ stojí v kronice.
Rukopisy Kosmovy kroniky Čechů čili Kosmovy kroniky české na výstavě v Zrcadlové kapli Klementina v Národní knihovně v Praze. Zdroj: Ivan Motýl
Nekonečný příběh. Války ve 12. i ve 21. století
Takto u Zbečna na Rakovnicku zahynul kníže Břetislav II., a jak jmenovitě ukazuje Kosmas, politicky motivovaný mord se odehrál „na radu Božeje a Mutiny“, tedy znepřátelených Vršovců, kteří toužili po trůnu v Českém knížectví. Byť to Kosmas kritizoval, bratrovražedné války patřily k běžné mocenské taktice tehdejších elit: „Syn otce k boji a otec syna vyzývá k souboji, jiný vybízí svého rodného bratra k půtce, jiný bratra jako zajatého nepřítele poutá a olupuje, jiný svého příbuzného zabíjí, jiný svého přítele jako nepřítele vraždí; všude se ohavnost děje a kletý zločin páše.“
Ani 900 let po smrti Kosmase se ale svět tolik nezměnil a války či teroristické akce zůstávají součástí politické reality v mnoha zemích světa. Evropu zmítá nejhorší konflikt od konce II. světové války, invaze Ruska na Ukrajinu. Poučí a polepší se tedy lidstvo alespoň za dalších 900 let?
Ondřej Koupil z Ústavu pro jazyk český Akademie věd ČR, jenž právě dokončil nový překlad latinské Kosmovy Kroniky Čechů, se zdráhá odpovědět: „Překladatel středověké kroniky nepracuje v prognostickém ústavu, takže co bude za 900 let, o tom může jenom fantazírovat. Dramatičnost Kosmou popsaných dějů je samozřejmě překvapivá.“
Čtěte také
Osmdesátka, unikátní výstava i Kosmas utahaný jako kůň
O Kosmovi mnoho nevíme a nejnovější badatelské výsledky nad životopisem raně středověkého kronikáře shrnuje monografie s výmluvným názvem Kosmas, kterou vydal historik Martin Wihoda z Masarykovy univerzity v Brně (Argo, 2025). Připomínáme si 900. výročí Kosmovy smrti, přičemž datum úmrtí uvádí přípis zachovaný v závěru třetí knihy kroniky: „Vězte všichni v Kristu věřící, že skladatel této kroniky Kosmas, ctihodný děkan kostela pražského, zemřel dne 21. října téhož roku, v němž byl, jak známo, kníže Soběslav povýšen na stolec.“
Kosmas zemřel v roce 1125, v prvním roce panování knížete Soběslava I., jenž na knížecí stolec usedl na jaře téhož roku. Kronikář a zároveň děkan Metropolitní kapituly u sv. Víta, která o církevní chod katedrály na Pražském hradě pečuje podnes, zesnul zřejmě v krásném věku 80 let. „Originální rukopis Kosmovy kroniky se nezachoval, známe však 15 rukopisných opisů této kroniky. V Lipském rukopisu z druhé poloviny 12. století je Kosmas dokonce vyobrazen. Mezi historiky panuje shoda, že informaci o datu kronikářovy smrti v přípisu za Kosmovým textem lze považovat za spolehlivou,“ potvrzuje historik Martin Wihoda. Většina dochovaných rukopisných opisů Kosmovy Kroniky Čechů je toho času vystavena v Zrcadlové kapli Klementina v Národní knihovně v Praze a CNN Prima NEWS z této unikátní expozice přináší fotogalerii.
Pokud jde o Kosmův věk a jeho vitalitu, kronikář dokonce zanechal i vlastní zprávu o zdravotním stavu. A to konkrétně někdy zjara roku 1125, který byl jeho posledním. I sešlost věkem přitom líčí sytými barvami, aby jedním dechem prokázal, že literární um ho zatím neopouští: „Již mi letitý věk shýbá záda, již mi svraštělá kůže hyzdí obličej, již prsa dýchají jako utahaný kůň, již drsný hlas sípe jako husa a chorobné stáří oslabuje mé smysly.“
Středověký kronikář o budoucnosti
Kosmova kronika má kupodivu přesah až do dnešních dnů. V úvodu ke třetí a závěrečné části kroniky se Kosmas obává, že pokud by politiku z prvé čtvrtiny 12. století popisoval úplně pravdivě, mohla by se mu tato otevřenost vymstít. Takzvaná „omluva“ před třetí knihou proto v české společnosti rezonovala zvláště v totalitních érách 20. století, tedy za nacistické okupace a za komunismu. „Na gymnáziu jsem s obrovským překvapením zjistil, že předmluva ke třetí knize Kosmovy Kroniky Čechů naprosto dokonale vystihuje poměry v reálném socialismu, v končících osmdesátých letech,“ vypráví 58letý historik Martin Wihoda.
Z předmluvy ke třetí knize Kosmovy kroniky: „Vždyť lidé naší doby, jsouce svlečeni ze ctností, touží býti oblečeni samými chválami, a to jest největší jejich pošetilostí, chtít se těšiti z projevů uznání, a nečiniti to, co zasluhuje uznání. Tak tomu však nebývalo u starých. Ti, ač byli chvály velmi hodni, přece se vyhýbali chválám, po kterých nynější lidé tak touží, a zač se oni styděli, tím se tito honosí.“
Čtěte také
O přitakávání, ano a odvaze psát pravdu
O předmluvě ke třetí knize kroniky přemítá i autor jejího nového překladu z latiny Ondřej Koupil: „Když se ptáte na konkrétní myšlenky v předloze, je tam zajímavá distance od lidí, kteří rychle vystoupali po politickém žebříku a Kosmas jim říká ,novokřtěnci´. A také distance od přitakávačů aktuálně vládnoucího panovníka, Kosmovým slovníkem podporovatelů ,ano‘. Když vévoda něco řekne, vyřknou své ,Ano, pane...‘ To je jistě způsob chování, který našel realizaci ve starověku, ve středověku a nachází i dnes.“
Nad mnohými událostmi z počátku 12. století se Kosmas vnitřně pohoršuje a řečnicky se ptá, zda je vůbec líčit v kronice. „Kronikář ale zároveň připomíná, že i mlčet o pravdě, i souhlasit se lží je problém, dokonce provinění,“ upozorňuje překladatel Koupil. „Když Kosmas píše, že by o své přítomnosti ani neměl psát a že se skoro bojí o ní psát, není jeho záměrem jenom nám sdělit, že tak smýšlí. To by pak logicky nepokračoval a nic nepsal. Ale on nám zanechal třetí knihu kroniky, která je plná kritiky současníků i politiky vévodů. Kritiky chování elit, které se navzájem vraždily a okrádaly. Nesmíme to číst jako skutečnou obavu, ale jako jistou dobovou myšlenkovou figuru.“
Z předmluvy ke třetí knize Kosmovy kroniky: „Kdybychom se však uchýlili od pravdy a psali jinak, než jak se věci mají, upadli bychom nicméně ve výtku pochlebenství a lži, poněvadž jde o poměry skoro obecně známé.“
POZNÁMKA AUTORA: Výše uvedené citace z latinsky psané Kosmovy kroniky Čechů, pro kterou se dříve používal nepřesný název Kosmova kronika česká, jsou přebrány z dosud nejoceňovanějšího přetlumočení díla z pera Karla Hrdiny z roku 1929. Aktuální překlad Ondřeje Koupila bude slavnostně uveden v Ústavu pro českou literaturu AV 10. listopadu 2025, přičemž knižní podobu kroniky si vzalo na starost nakladatelství Host z Brna.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Krádež Mony Lisy v Louvru za bílého dne. Internacionální ostuda, posmíval se i český tisk
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
