REPORTÁŽ: Na hrudi nosím tetování, za která by mě Rusové umučili, říká ukrajinský voják
Pokud by padl do ruského zajetí, přišla by za tetování tvrdá reakce. „Asi by mi je zaživa vyřízli z kůže, ale možná bych skončil i hůře,“ říká pro CNN Prima NEWS 38letý Andrij Romanov, voják teritoriální obrany a zároveň člen vedení radnice v ukrajinské Rešetylivce v Poltavské oblasti. Na prsou nosí verš z populární písně, který se během okupace proměnil ve vlastenecký pozdrav. A druhé tetování souvisí s ukrajinským černým humorem. Jde o trojlístek v kruhu, což je logo pro národní značku jakosti, certifikát schválený kyjevskou vládou již v roce 2001. Rusům takto Ukrajinci výsměšně vzkazují, že jsou prostě lepší...
Proč ukrajinští vojáci nosí na kůži symboly, které dokážou nepřítele rozzuřit k nepříčetnosti? „Chlapi už jsou takoví, a různá tetování nám dodávají sílu i hrdost. Samozřejmě vím, že Rusové jsou na takové symboly velmi alergičtí,“ vypráví Andrij Romanov. „A pokud bych padl do zajetí, tak mě za ta tetování minimálně zmrzačí.“
Kérky mohou být rozsudkem smrti
Národní značku jakosti i verš z oblíbené písně si nechal vytetovat na hruď. A to poblíž levé bradavky. Tam, kde pod kůží tepe srdce. Statečné srdce, neboť Andrij Romanov je vojákem teritoriální obrany. Práci na radnici ve městě Rešetylivka v Poltavské oblasti prostě občas mění za uniformu a plní armádní rozkazy.
ČTĚTE TAKÉ: Putin? Jen tyran s carskými žvásty. Klíčem k jeho porážce je Krym, tvrdí britský exministr
Teď si odhodlaně vyhrnuje tričko, aby o tetováních na prsou podal výklad. A dokonce se nechá i hrdě vyfotografovat: „Proč bych je skrýval? Naopak, jsem na ta tetování hrdý, protože vyjadřují společnou národní hrdost i odhodlání bojovat. Je to čistě moje volba, a jsem si dobře vědom, co by mě čekalo v ruském zajetí.“
Zkušenosti zajatých vojáků jsou drsné. A obdobně vyprávějí i zadržení civilisté, kteří se s vlasteneckými kérkami ocitli na okupovaném území. „Fyzické násilí je spojené s vyřezáním tetování z kůže,“ líčí. A oběť také nemusí přežít, přičemž varianty smrti jsou různé. Zastřelení na místě, smrt po útrapách v zajateckém lágru, zmizení beze stopy...
Čtěte také
Černý humor a jakost ukrajinských vojáků
Voják teritoriální obrany důkladně rozebírá obě tetování, napřed jakýsi trojlístek v kruhu. Jde o nevinně vyhlížející symbol, který připomíná firemní logo a jeho nositel vysvětluje, že jde o certifikát pro ukrajinské výrobky nejvyšší kvality. Je to národní značka jakosti, logo schválené ukrajinskou vládou již v roce 2001. Ale teprve po útoku Ruské federace na nezávislou Ukrajinu získal symbol i druhý život, na čemž má zásadní podíl i typický ukrajinský černý humor. „Tím logem vzkazujeme Rusům asi toto: Ukrajinci jsou skvělými vojáky i lidmi. Máme nejvyšší kvalitu jakosti, jsme vždy efektivními a nezničitelnými,“ říká Romanov.
A ironický pošklebek o nezničitelnosti ukrajinských vojáků, který je skryt v logu pro národní značku jakosti, prý ruské okupanty rozpaluje do běla. Možná ještě více, než když na kůži zajatců najdou prvoplánové kérky odkazující k dávnému ukrajinskému nacionalismu či k osobě Stepana Bandery.
Ruský teror na okupovaných územích
A co znamená druhé tetování na Andrijově hrudi? Jde jen o pět slov: „Доброго вечора, ми з України.“ Kdo umí azbuku, snadno jim porozumí, je to téměř česky znějící věta: „Dobrý večer, jsme z Ukrajiny.“ Jde o verš z jedné písničky, kterou si po ruské invazi začala zpívat celá Ukrajina. „A stal se z toho nový vlastenecký pozdrav,“ dotkne se 38letý Andrij veršů vytetovaných na hrudi. Slogan se uchytil v armádě, občas ho vyřkne i prezident Zelenskyj, a je slyšet na ulicích i v hospodách. „Pro mě jsou ta slova symbolem svobody a lidských práv,“ svěřuje se univerzitně vzdělaný ekonom Romanov.
Z vlastní zkušenosti dobře ví, že kam vstoupí noha ruského vojáka, je se svobodou amen: „Protože v okupované oblasti uvízla celá rodina mé ženy, tchyně i mnoha dalších příbuzných. A na zabraných územích každý krok Ukrajinců sleduje ruská tajná policie, která si vytváří stále větší síť donašečů, což je hrozná situace, Aby jedni mohli vůbec přežít, tak jsou nuceni udávat druhé. A to se tam běžně děje mezi sousedy i v práci, zkrátka všude.“
Do obsazených oblastí tak nová ruská správa přináší osvědčené metody stalinského teroru. Romanov má informace především z okupovaného města Enerhodar u Záporožské jaderné elektrárny, kde žije příbuzenstvo manželky: „Když pak tchyně nedávno zemřela, pochopitelně jsme do Enerhodaru nemohli na pohřeb. A to bylo pro mou ženu hodně bolestné.“ Udržování spojení s blízkými v okupovaných oblastech se příliš nedoporučuje, protože ruská správa takové kontakty může tvrdě trestat. Výjimkou není fyzické násilí ani kriminál, tajná policie neustále pátrá po špionech či vlastizrádcích.
Čtěte také
Píseň jako husitský chorál
Píseň Dobrý večer, jsme z Ukrajiny, složili inovativní zvukoví producenti z Kremenčuku, kteří vystupují pod názvem PROBASS ∆ HARDI. A jejich nahrávka ze srpna 2022 zní permanentně po celé zemi, na frontě i v zázemí. S nadsázkou lze možná říci, že jde o moderní husitský chorál, který probouzí národní hrdost i tím, že píseň doprovází orchestr, který používá na 40 lidových ukrajinských nástrojů. Ve skladbě tak zazní bandura, cimbál, kobza, svirel, kozácká trubka, tamburína...
„Jsme Lvov i Mykolajiv, máme jeden osud, / proto nešetřete silami ani kulkami,“ zazní také v chorálu (Mи — Львів, Миколаїв: в нас доля єдина, / Tому не жалійте ні сил, ані куль.), který teď Andrij Romanov pouští z mobilu. Toho času šéfuje odboru hospodářského rozvoje, obchodu a investic na radnici ve městě Rešetylivka (Решетилівка) v Poltavské oblasti. Frontová linie je od města vzdálena asi 250 kilometrů, Rusové ovšem krůček po krůčku postupují a šéf odboru musí pravidelně plnit i úkoly teritoriální obrany. To je vlastně povinnost statisíců státních úředníků.
Civilistou a zároveň vojákem
„Naučil jsem se zacházet se zbraněmi anebo poskytovat první pomoc. Nasazován jsem podle potřeb armády, jinak se dál věnuji své práci v městské radě.“ Radnice v Rešetylivce spravuje na 80 vesnic a osad v regionu. „Už před invazí jsem se zabýval udržitelnými energiemi. Začali jsme v roce 2019 v jedné z malých obcí, kde veškerou spotřebu elektřiny vyřešila solární elektrárna,“ začne vyprávět i o civilním životě, nikoli pouze o následcích okupace.
Ale vydrží to sotva dvě minuty, pak znovu sklouzne k válce: „Nezávislé zdroje energie se ukázaly jako životně důležité. A pokud jsou peníze, snažíme se na ně napojit všechny školy, zdravotní zařízení a další důležitá místa, která mohou kdykoliv ochromit ruské drony a rakety.“
Čtěte také
Proruští Rakušané
S radním a vojákem domobrany se potkávám v Brně, kam přijel na pozvání Nadace Partnerství. Odborné dojmy z týdenní pracovní stáže v nadaci vnímá pozitivně a o proruských náladách v české společnosti taktně mlčí. Pobyt se částečně odehrával i v Rakousku, přičemž v obou zemích navazovali stážisté kontakty s představiteli samospráv, které se zabývají právě obnovitelnou energií: „Bohužel, v Rakouskou jsem slyšel docela dost proruských názorů. A na domech jsem tam spatřil i ruské vlajky.“
Roztrpčilo ho to, protože Ukrajinci nyní před hordami ruské armády brání i Rakousko nebo Česko, potažmo celou Evropskou unii. „A než bych jen přihlížel, že jednou budu i já žít pod stejnou knutou Rusů jako příbuzní v Enerhodaru, to budu raději bojovat až do konce. Jinou možnost Ukrajinci stejně nemají.“
Ve válce Serhij přežil 9 měsíců
I když město Rešetylivka leží 250 až 300 kilometrů od bojiště, válka se ho denně dotýká. „Rešetylivská země ztratila syna, který položil život za Ukrajinu. Serhij Viktorovyč Kolotij, 37letý voják z vesnice Pokrovske, odešel na věčný odpočinek,“ oznámil letos 29. září místní zpravodajský portál Rešetilivščina (Решетилівщинa) smrt dalšího rodáka. Serhije vojenské úřady povolaly teprve v prosinci 2024 a absolvent technického oboru na univerzitě byl přidělen k 82. výsadkové brigádě. Padl 21. září 2025 poblíž osady Prijut v Kramatorském okrese v Doněcké oblasti. „Při plnění bojového úkolu,“ oznámila stroze armáda.
Také Andrij Romanov vypráví o neustálém potkávání se s válkou, která se dotýká každé ukrajinské rodiny anebo i každého bytového domu: „Bydlím v devítipatrovém domě. A jen z našeho vchodu už zahynuli dva mladí chlapci, ani jeden ještě neměl 30 let.“ Střední Evropu proto znovu varuje, že Rusové postupují. A jednou mohou obsadit i Bratislavu, Brno či Vídeň.
Pohřeb padlého obránce vlasti v Rešetylivce v Poltavské oblasti, konec září 2025. Zdroj: Ozbrojené síly Ukrajiny
Uhájit svobodu na Ukrajině
Od počátku října se ruské útoky na Poltavskou oblast, ve které Romanov žije, stupňují. A při útocích umírá i stále více civilistů. „Aktuální údery na Poltavskou oblast jsou pokusem nechat Ukrajinu bez paliv. Útoky jsou tam vedeny záměrně na energetický sektor nebo na centrum naší výroby paliv,“ prohlásil v minulých dnech Volodymyr Zelenskyj. A přibývá i obětí mezi rodáky, kteří padnou na frontě v uniformě Ozbrojených sil Ukrajiny. Zpravodajský web Poltavščina třeba oznámil, že v týdnu od 6. do 12. října zemřelo na frontě 25 vojáků s trvalým bydlištěm v Poltavské oblasti. Sedmadvacetiletí kluci i devětapadesátiletí muži. Pro našince pořád nepochopitelné zprávy.
„Dobrý večer všem! Jsme z Ukrajiny! / Ani sláva, ani vůle ještě nezemřely, ne,“ zpívá se v písni, jejíž první verš si 38letý Andrij Romanov a otec 10letého syna vytetoval na hruď. „Jsme Sumy a Charkov a Hadí ostrov, / jsme Kyjev, Černihiv, Cherson a Irpin.“ Voják teritoriální obrany se opět dotkne tetování a odhodlaně prohlásí: „Od té doby, co to mám tady vytetované, mi ta píseň pořád zní v hlavě. A to je pro mě moc důležité, protože mě to posiluje, abych Ukrajině pomohl uhájit svobodu a nezávislost.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Trump ztrapnil britského premiéra v přímém přenosu. Podání ruky vystřídalo ponižující gesto
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
