TEST Audi TT: Důstojný odchod klasiky vyvolává nostalgii

Kdyby to šlo a člověk se měl možnost podívat „tétéčku“ do občanky, devět let by současné generaci rozhodně netipoval. Být třetí pokolení TT ženou, skládat jí komplimenty na to, jak ve svém věku vypadá, by bylo úplně zadarmo. Tohle auto nestárne, je nádherné. Tečka.

Rudá s černou? Lahůdka

Jen je zábavné sledovat, jak se vlastně během let změnilo jeho pole působnosti. Ale za to může spíš doba. Drobné a hbité sporťáky určitým způsobem vystřídala SUVčka a autům, jako je TT, nezbylo nic jiného než se přizpůsobit. A sloužit k tomu, k čemu jsou tvarovaná, tedy ke svižné jízdě.

ČTĚTE TAKÉ: Audi A4 allroad: Silný motor, báječný podvozek, interiér plný tlačítek. Zadarmo ale není

Pryč jsou usměvavá světla a neutrální výraz, teď jsou tu velká maska chladiče, divoce zamračené světlomety s LED a maličkosti, které nakonec vyústí v hodně dravý celek. V testovaném případě mluvím o kombinaci rudé barvy s černými doplňky. Jde například o zmiňovanou masku, dále zrcátka, lištu pod prahem dveří, decentní a fešné zadní křídlo či dva výfuky. Černá jsou i paprsková dvacetipalcová kola, pod kterými září rudé brzdové třmeny.

Černá sportovní kola k červenému laku a brzdičům skvěle padnou. Zdroj: Bart Běhal

Ale to pořád není vše. Oceňuji, že se v Audi nepouští do žádných prvoplánových designových dobrodružství a spíše cizelují jednotlivé detaily. Řeč je například o černém logu značky na boku před zadním kolem.

Vnitřek zub času poznamenal

O pár řádků výše jsem se rozplýval, že navenek je TT stále svěží a jeho tvary jsou chvílemi až lascivní. Ale jsou i místa, kde tomu tak není. A lze je snadno objevit. Těžko se totiž hledá auto, které nemá mezi řídičem a spolujezdcem obrazovku. A nemluvíme tu o „xpalcové“ dotykovce, řeč je o jakékoliv obrazovce. Prostě není. Na místě, kde jsme na ni zvyklí, jsou jen tři výdechy odvětrávání. A mně se to líbí.

Důvodem je to, že auto už se vyrábí mnoho let, ale Audi si s pokrokem poradilo. Navigaci, kameru na couvání, ovládání radia a obecně celé menu prostě vložilo do digitálního 12,3palcového panelu před řidiče. Dostanete se do něj skrz hladce ovladatelný otočný ovladač na středovém panelu či za použití jiných tlačítek, která jsou poblíž nebo na volantu. Ovládání je snadné, menu není přeplácané nesmysly a vše funguje hladce.

Sedí se hezky nízko, přesně, jak to je u sportovního vozu třeba. Sedadla jsou pevná s citlivě tvarovanými bočnicemi. Přitom nenutí vystupovat z pouze 1 344 milimetrů vysokého vozidla po čtyřech.

Kladně hodnotím také přístup do zavazadlového prostoru, který se po vyklopení víka celý otevře. Jeho objem je 305 litrů a po sklopení symbolických zadních sedadel, která jsou vážně tak maximálně pro dítě, štěně a nákup dokonce přes 700. S tím už se dá jet na menší dovolenou.

Inspektor kvality asfaltu

Nejsilnější TT ve verzi RS se prodávalo s výkonem 294 kW, testované je podstatně civilnější a nedosahuje ani tolika koňských sil, má jich 240. Ale čtyřválcový dvoulitrový benzín s pohonem všech čtyř kol rozhodně nestrádá, auto s hmotností 1440 kilogramů vystřelí na stovku za 5,8 vteřiny a dle údajů výrobce zrychluje až na 250 km/h.

Jeho plusem je hlavně to, že ač se tváří drsně a je důležité říci, že se tak taky umí chovat, je třeba ho k takovému chování důrazně pobídnout. Ideálně tak, že ho necháme pracovat někde nad třemi tisíci otáček. Jinak je příjemným atletem mezi tlouštíky českých silnic a autem na každodenní fungování. Samozřejmě, když pomineme logicky tvrdý podvozek.

Interiér nestihla zasáhnout módní vlna obrovských displejů. Zdroj: Bart Běhal

Ten by mohl ve spolupráci s dvacetipalcovými koly a sezením prakticky na zemi přijmout vedlejšák jako inspektor kvality asfaltu. Neexistuje totiž nerovnost na silnici, kterou v autě díky ostrému nastavení nepocítíte. Ale s tím se u vozů podobného ražení musí nutně počítat.

Vychutnal jsem si fakt, že při stabilní rychlosti se skutečně TT krmí klidně jen sedmi litry, jak slibují u Audi. Samozřejmě ve městě se ale dokáže klidně stravovat i dvanácti. Ověřená sedmistupňová automatická převodovka S tronic funguje hladce.

Milou vlastností po každém dalším nastartování je také to, že auto automaticky nechává podvozek v tom nastavení, ve kterém jej zanechal řidič, když naposledy vypnul motor. Já jsem velkou část testu strávil v režimu Dynamic a těšilo mě, že mi to Audi neustále nerozmlouvalo tím, že by mě – jako to je běžné u ostatních – znovu a znovu vracelo na neutrální Comfort.

Nekupuju si opravdický sporťák, abych s ním pohodlně dojížděl do práce. Tady jde o radost z jízdy, a tu nabízí auto maximální. Výjezdy ze zatáček jsou dynamické a agresivní, ani pod plným plynem se v nich Audi neztrácí a zadek mu neujíždí. Sžít se s ním je opravdu snadné. A ještě dodatek k podvozku, ač je skutečně tvrdý, nepříjemné rány od kol pronikající do interiéru nečekejte.

A cena? V ceníku byste našli 1,7 milionu. Jde sice jen o necelých 4,2 metru dlouhou hračku, ale na trhu měla nějaký čas své opodstatněné místo. Je až škoda, že tomu je amen. Výroba TT končí, do produkce už auto zadat nejde, celá kvóta je vyčerpána. Ale nezoufejte, několik skladových vozů přesto Audi v Česku stálé nabízí... Nebo se podívejte po konkurenci.