Není moc jiných dvojic aut, o nichž by bylo možné říct, že jsou jako den a noc. Zatímco Saab 9-5 (vpravo) reprezentuje bezstarostnou naftovou minulost, Tesla je nekompromisním lobbistou za elektrickou budoucnost. Zdroj: Jan Markovič
V praxi jsme vyzkoušeli, co obnáší cesta na dovolenou ve vyspělém elektromobilu a jak si se stejným úkolem poradí staré auto v ceně lepšího jízdního kola. Gigantický rozdíl v pořizovacích nákladech je zřejmý, samotná cesta ale nabídla zajímavé postřehy. Kdo dojel dřív a kdo za méně? Výsledek je i není překvapivý.
Na začátku byla vcelku standardní myšlenka vyzkoušet přes sezónou, jak se rok po vstupu Chorvatska do Schengenu a zároveň zavedení eura bude českým motoristům cestovat k moři. Přišlo nám ale škoda zajímat se jen o ceny dálnic, jídla a ubytování, a tak jsme se cestu rozhodli pojmout také jako srovnávací test aut různých koncepcí. Ústřední dvojici srovnání vytvořili Saab 9-5 1.9 TiD z roku 2006 a tři roky stará Tesla Model 3.
Cestu provázely vášnivé diskuze jednotlivých posádek. Zdroj: Jan Markovič
Nepřátelé na život a na smrt?
Ač se to na první pohled nemusí zdát, skoro dvacet let starý „ropák“ kolegy Honzy Markoviče a zánovní elektromobil brněnského propagátora ekologické dopravy, který si říká Electro Dad, mají lecos společného. Setkávám se třeba s řadou lidí, kteří by se s letitým autem báli vyrazit dál než na chalupu.
ČTĚTE TAKÉ: Jak nejlevněji cestovat do Chorvatska. Vyplatí se zvolit vlak, letadlo, či jízdu autem?
Vlastně ale moc nechápu proč. Když je auto dobře udržované, není důvod, aby se z ničeho nic zastavilo. Vždyť na cestě k moři se jen jede a jede a jede. Mnohem náročnější na techniku je provoz ve městě nebo na kratší trasy. Stejný pocit zažívají i majitelé elektromobilů. Také oni neustále bojují s opovržlivými dotazy, zda vůbec dojedou do cíle. Electro Dad s Teslou nebo jakýkoliv jiný majitel elektromobilu si přitom zadá cíl do navigace, ta vybere dobíjecí body a pak se jen jede a občas nabíjí. Docela pohoda.
Zatímco ale Tesla přišla majitele na hodně přes milion korun, Honza svého Saaba před dvěma lety pořídil za 70 tisíc korun, což je dnes cena lépe vybaveného jízdního kola, ovšem ne zas úplně špičkového. Nesmrtelný turbodiesel 1,9 litru původem od Fiatu dává sice v současnosti už nevalných 150 koní, v praxi jde v kombinaci s pětistupňovou automatickou převodovkou o velmi příjemné a kultivované auto s velkým kufrem a zcela soudobě vybaveným interiérem. Stáří je znát prakticky jen na úrovni palubních multimédií, klimatizace naopak funguje bezchybně. Honza tvrdí, že 850 km z Brna do středodalmátského Primoštenu dáme na jednu nádrž. Uvidíme. Už na startu je ale jasné, že Electro Dad bude muset nejspíš dobíjet třikrát.
Malinko oldschool ale celkově velká pohoda: cesta do Chorvatska utekla v letitém Saabu jako nic. Zdroj: Jan Markovič
Hladký průběh
Před cestou jsme si s Honzou řekli, že se budeme za volantem Saabu střídat vždy po dvou hodinách a jede se hned dál, maximálně rychlé čurání. Drtivá většina cesty po ose Brno (domov majitele Tesly) – Vídeň–Graz–Maribor–Záhřeb–Karlovac–Šibenik–Primošten (Rogoznica) vede po dálnicích, kde jsme nikdy nejeli přes tolerovaných 135 km/h, v rakouských ekologických zónách IG–L ještě méně. Se Schengenem už v cestě nestály žádné hranice a také rakouská (9,90 eur na 10 dnů) a slovinská (15 eur na 7 dnů) dálniční známka se dají koupit on-line.
Když jsme na parkovišti zhruba ve třetině cesty náhodou narazili na hyperchargeru právě dobíjejícího Electro Dada s Teslou, zeptali jsme se, jaký má ještě dojezd. Odvětil, že nějakých pár desítek kilometrů. „No, my máme taky málo,“ ušklíbl jsem se. „Zbývá nám už jen asi osm set... Na druhou stranu kolega v elektromobilu jel celou trasu non stop sám. Klobouček.
Jediné kratší zácpy jsme potkali v Mikulově, kousek ve Vídni a ve Slovinsku kvůli rekonstrukci silnice, ale jinak se jelo jako po másle. Máme pro vás tip – nenechávejte si obědovou pauzu na jediný „mekáč“ při cestě, který leží kus za Karlovacem v Chorvatsku. I mimo sezonu byl přecpaný k prasknutí a čekání na rychlé a nezdravé zaplnění žaludku nám ubralo cenné minuty.
Mise splněna. Náš Saab byl v cíli po odečtení zastávky kvůli natáčení televizního vstupu zhruba o hodinu a půl dřív než Tesla. Zdroj: Michal Borský
(Ne)překvapivý výsledek
Do cíle v příjemném městečku Rogoznica nedaleko od Primoštěnu dorážíme se Saabem jako první, Tesla zhruba půl hodinky po nás. Kdybychom nestáli okolo hodiny kvůli natáčení do televize, bylo by to plných 90 minut. Electro Dad musel třikrát zhruba po půlhodině dobíjet, na jídlo ale nestavěl a toaletu i svačinu obstaral během dobíjení.
Jak to celé vyšlo v číslech? S neekologickým Saabem (plní euro 4) jsme i se zastávkami ujeli oněch 850 km za rovných deset hodin při průměrné spotřebě 6,5 litru a náklady na naftu v celkové výši 1 928 Kč, což obnášelo všeho všudy jednu plnou nádrž. Tesla Model 3 s výkonem skoro 500 koní a pohonem všech kol jela 10 hodin a 27 minut a spotřebovala v průměru 16,3 kWh, což majitele využívajícího nejrychlejších možných nabíječek vyšlo na 1 635 Kč.
Jen pro zajímavost, kamerový vůz Hyundai Santa Fé 2.2 CRDi, tedy velké těžké sedmimístné SUV, které nás doprovázelo, spotřebovalo v průměru jen 6,3 litru nafty – mimoděk se nám tedy dostalo důkazu, jak jsou dnešní diesely ještě úspornější než ty milované starší.
Slovo na závěr? V hodnocení jakéhokoliv auta libovolného stáří nebo koncepce je v prvé řadě potřeba oprostit se od zažitých klišé a „zaručených“ informací o tom či onom modelu. Staré, dobře udržované naftové auto je třeba i po půlmilionu najetých kilometrů spolehlivým a plně funkčním služebníkem, který si vystačí se základní péčí. Stojí pakatel a byť je samo o sobě ekologické o něco méně než vozy dnešní. Už jen to, že nebylo za 17 let nahrazeno několika novými auty a stále jezdí, je jasným příspěvkem životnímu prostředí.
Elektromobil vyžaduje celkově komplexnější přístup, jaký ale účastník našeho testu vyznával. Svoji Teslu nabíjí v drtivé většině u rodinného domu, kterému elektřinu vyrábí z velké části solární panely. Jezdí denně, ale v zaměstnání vzdáleném zhruba půlhodiny jízdy hustým městským provozem má opět možnost dobíjet, takže veřejných nabíječek takřka nevyužívá, čili jezdí prakticky zadarmo. Standardizovanou delší cestu vyspělými zeměmi sice musí po 300–400 km přerušovat kvůli nabíjení, jde ale spíše o cvik a správnou organizaci času. Právě plánování a důsledné dodržování vytyčeného harmonogramu jízdy je totiž na delší trase u elektromobilu zcela rozhodující. Jakákoliv nutnost improvizace, např. kvůli nefunkční nabíječce či velké objížďce znamená zasetí zrnka nervozity do pohody na palubě a samozřejmě také časové zpoždění při jízdě do cíle.
O jednom ani o druhém nelze tvrdit, že jde bezvýhradně o lepší volbu, elektromobil bych bral do města a blízkého okolí, pro pohodu na dlouhé cestě k moři ale beru naftu nebo úsporný benzin.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Nová vyhláška v Chorvatsku. Ve Splitu můžete vyfasovat tisícové pokuty, varuje český diplomat.
