V záplavě elektrických novinek působí fordovský macho jako auto z jiného světa. Nejnovější Raptor s rozměry malého autobusu sází na poctivý benzinový pohon bez elektrické výpomoci, který ale ani tak nemusí mít obrovskou spotřebu. Dominuje v terénu, ve městě je to s ním trochu za trest.
Pryč je minulá generace evropského Raptoru, která byla oproti té klasické americké notně ochuzená a byla vlastně jen o něco lépe vypadajícím běžným Rangerem, který uměl jet rychle přes hrboly, aniž by vám u toho vypadly zuby z úst. Kámen úrazu tkvěl ve slabém dieselovém motoru, který měl například v písku co dělat, aby Raptor udržel v pohybu, o nějaké výbušnosti typické pro brutální stroje tohoto jména ani nemluvě. Nový model je jiný, a to díky dvěma zásadním faktorům. Prvním z nich je už v základu velmi dominantní vzhled sériového pick-upu Ranger a druhým silný benzinový tříltr s turbem a silou na rozdávání. Na české silnice se sice úplně nehodí a ani vhodných terénů na vyzkoušení jeho plného potenciálu u nás není přehršel, zkušenost s jeho řízením je ale každopádně zajímavá.
Délkou 5,4 metru je Ranger srovnatelný s vládními limuzínami. Zdroj: Jan Markovič
Ve formátu XXL
Označení Raptor používá Ford od roku 2009 pro své nejostřejší modely v kategorii terénních aut a pick-upů. Najdeme jej na modelu Bronco nebo americké klasice F-150. Jakkoliv je Raptor v USA považován za kompaktní auto, jeho rozměry nejsou pro našince vůbec malé. Vždyť s délkou dosahuje na téměř 5,4 metru, široký je přes dva metry a od oka mu naměříte také 3,3 metru rozvoru. Z běžného evropského parkovacího místa bude tedy náležitě přečnívat, a to i výškově – světlost činí 233 mm, na výšku má díky tomu přes 1,9 metru.
ČTĚTE TAKÉ: Klasický americký pick-up Ford F-250: Holka pro všechno, kterou chlapi milují
Dejte si tedy pořádný pozor na nízké garáže. Vyloženě hranatou masku chladiče zvýrazňuje obrovský černý nápis Ford, standardní model Ranger má na stejném místě příčku a tradiční logo. Rohy zdobí velké světlomety z poloviny ohraničené diodovým páskem. Zvolit si můžete jednu z osmi barev, polovina jsou příplatkové metalízy včetně vyobrazené oranžové. Pozoruhodná jsou i 17" kola obutá do obřích all-terrain pneumatik s rozměrěm 285/70.
Terénní pneumatiky s vysokým profilem dávají tušit, že v terénu vydrží opravdu hodně. Zdroj: Jan Markovič
Korba je dlouhá přes 1,5 metru a široká skoro 1,6 metru. Pod její elektricky ovládanou roletu se vejde až 0,53 metru vysoký předmět. Navíc tu jsou zásuvky nebo typicky americky „blbuvzdorný“ návod, jak tankovat benzin do kanystru. Při nakládání přijde vhod zadní víko korby, které po sklopení unese 150 kilogramů. Dá se na něm tedy i příjemně posvačit.
Uvnitř jako v osobáku
Na palubu Raptora je nutné trochu šplhat, ale za tu námahu to stojí. Kabina je totiž zaměřena hlavně na luxus. Uvelebíte se do pohodlných kožených sedadel, která mají vyztužené bočnice a obligátní nápis Raptor na opěradle. V dlaních si požitkářsky pomačkáte krásný volant s tučným věncem, zpoza něhož je vynikající výhled na dlouhatánskou kapotu. Člověk se prostě cítí jako onen příslovečný „king of the road.“ Na to se rychle zvyká.
Přístrojové desce vévodí digitální přístrojový štít o úhlopříčce 12,3 palce s hezkou a přehlednou grafikou se spoustou zajímavých provozních údajů. Některé jsou docela důležité, třeba s přihlédnutím k faktu, že lze nastavit několik režimů samostatně pro tlumiče, výfuk nebo posilovač řízení.
Vnitřek je vekorysý ve všech směrech. Zdroj: Jan Markovič
Středu palubní desky dominuje velký na výšku situovaný displej multimediálního systému s poměrně logickým menu a velkými dotykovými ploškami. Samozřejmostí je dnes propojení s telefonem pomocí Apple CarPlay nebo Android Auto. Jednou drobnou vadou na kráse jsou odlesky displeje, kvůli kterým se na něj okamžitě nachytají otisky prstů, druhou ovládání klimatizace řešené přes obrazovku i tlačítka, což je poněkud zmatečné minimálně, než si člověk zvykne. Celkově je ale v kabině velmi příjemně, jen cestující vzadu má trochu méně komfortu kvůli vzpřímenějším opěradlům. To je ale u pick-upů klasika.
Středový displej se leskne a snadno se ohmatá. Zdroj: Jan Markovič
Pohon bez kompromisů
Raptor je sice nabízen i s naftovým motorem, normální člověk ale může uvažovat jedině o benzinovém dvojitě přeplňovaném šestiválci 3.0 EcoBoost o výkonu 292 koní. Už nastartování je doprovázeno radostným vyštěknutím do výfuku a následné zklidnění volnoběhu je jen příslovečným klidem před bouří, která může, ale nemusí nastat.
Je až překvapivé, kolik charakteru se v přeplňované jednotce skrývá. Motor je díky točivému momentu 491 Nm nesmírně pružný prakticky v celém otáčkovém spektru a hbitě reaguje na plynový pedál. Auto na stovku potřebuje 7,9 sekundy, což je při pohotovostní hmotnosti 2,5 tuny více než dobré. Akceleraci doprovodí Raptor zpočátku hlubokým duněním, ve vysokých otáčkách řevem, který se rozléhá pěkně daleko. To se pak předjíždí samo a nejen proto, že se vám všichni raději klidí z cesty.
Osmiválec to sice není, ale i bez mála tři sta koní z šestiválcového třílitru udělá radosti více než dost. Zdroj: Jan Markovič
Spojení výkonné jednotky s vysokou hmotností a aerodynamikou poctivé cihly mělo v našem případě za následek průměrnou konzumaci 14 litrů benzinu na 100 kilometrů. Při střídmém zacházení se ale dá vměstnat i pod deset, s větším šlapáním na plyn nebo při jízdě v terénu se naopak snadno dostanete ke dvacítce, ba i za ni. Naštěstí má Raptor 80litrovou nádrž, takže je dojezd poměrně rozumný a může překročit i 500 kilometrů.
Testosteronová jízda
Při pohledu na amerického mastodonta by člověk čekal jízdní vlastnosti impozantní v přímce, nikoliv však v zatáčkách. Raptor ale ani v obloucích neprodává kůži lacino. Sice se povážlivě naklání, táhlé zákruty projížděné vysokou rychlostí však zvládá s velkým přehledem a v těch pomalejších můžete zase využít velké síly na zadní ose k řízenému smýkání dveřmi napřed.
Sofistikované aktivní tlumiče Fox Live Valve jsou dokonce vybaveny speciálním módem pro skoky, což napovídá, kde si užijete nejvíce radosti. Raptor je totiž jako stvořený pro rychlou jízdu po nezpevněném povrchu, a to i hodně rozbitém. Prašné cesty plné výmolů, písku nebo kamení můžete zdolávat takovou rychlostí, až se vám z toho zatočí hlava. Škoda, že u nás skoro žádné takové nejsou... Raptor má samozřejmě klasickou výbavu do terénu jako redukční přídavnou převodovku k základním deseti automatickým „kvaltům“ a uzávěrky diferenciálů. Průchodnost terénem je nicméně dosti limitována olbřímími rozměry auta. Chce to zkrátka dostatek místa.
Automatické řazení desetistupňové převodovky nemá chybu, jen pozor na nechtěné zařazení zpátečky. Zdroj: Jan Markovič
Ve městě můžete za volantem Raptor zapomenout na retardéry nebo obrubníky, které tlumiče pohodlně absorbují, aniž by záď vozu poslaly do vzduchu. Je pravda, že Raptor je velký a těžký, ale nepůsobí tak těžkopádně, jak by mohl. Parkovat s ním do řady ale každopádně nechcete stejně jako kličkovat uličkami Malé Strany. Řízení je ostřejší než u běžného Rangeru a dokáže přinést potěšení z jízdy po otevřených širokých silnicích. Pak už si stačí jen hrát s tlačítky na volantu, kde si budete nastavovat jeho tuhost, stejně jako tuhost tlumičů a zvuk výfuku.
Korba uveze oficiálně bezmála sedm metráků, reálně mnohem víc. Zdroj: Jan Markovič
Zboží pro individualisty
Je jasné, že se základní cenou 1 927 530 korun nebude Raptor na českém trhu masovkou, nýbrž přinejlepším kusovkou. Přiznejme si, že se do našich podmínek tak úplně nehodí, na druhou stranu Mercedes-AMG třídy G s osmiválcem pod kapotou také není zrovna nejpraktičtější a co jich člověk na silnicích vidí. Je to snad právě silný závan starého maskulinního světa plného hrubé síly, který by vyvolené mohl přesvědčit ke koupi velkého Fordu.
