V Ústeckém kraji hledají budoucí génie. Talentované děti dostávají granty, létají do Japonska i USA
Zlobivý školák? Možná budoucí génius. Ústecký kraj mění pohled na nadané děti. Zdroj: CNN Prima NEWS
Některé děti vynikají v matematice, jiné v jazycích, vědě nebo umění. Často je ale jejich talent skrytý za ostychem, citlivostí nebo dokonce problémovým chováním. Ústecký kraj proto rozjel unikátní systém podpory nadaných a mimořádně nadaných žáků. Díky grantům, speciálním programům i vzdělávání pedagogů dostávají šanci rozvíjet svůj potenciál stovky dětí. Některé už zamířily do Japonska, jiné do Spojených států a další míří na prestižní světové univerzity.
Ústecký kraj se dlouhodobě snaží měnit pohled na vzdělávání nadaných dětí. V regionu, který je často spojován s průmyslem nebo těžbou, vyrůstá nová generace mladých lidí s mimořádným potenciálem. Právě jim chce kraj nabídnout podmínky, aby své schopnosti mohli naplno rozvinout.
„My jsme si řekli, že vytvoříme projekt, kde každému dítěti, které je nadané nebo mimořádně nadané a projde pedagogicko-psychologickou poradnou, dáme 30 tisíc korun. Lépe řečeno, škola si o prostředky požádá a společně se žákem rozhodne, co za ně pořídí,“ vysvětluje Jindra Zalabáková (ANO), 1. náměstkyně hejtmana Ústeckého kraje.
Podpora přitom není nijak svázaná. Peníze mohou sloužit na odborný software, speciální pomůcky nebo třeba zahraniční stáže. „Máme tady například žáka japanologa, který odletěl do Japonska. Máme žáky, kteří potřebují speciální software. Je to individuální projekt pro individuálního žáka,“ doplňuje Zalabáková.
Nadané děti bývají citlivější
Mimořádné schopnosti však často přinášejí i komplikace. Odborníci upozorňují, že nadané děti bývají citlivější a mohou se potýkat s psychickými obtížemi. „Každý nadaný je jiný. Obvykle jsou velmi zvídaví a mají zájem o svět kolem nás. Na druhou stranu častěji bývají citlivější a mohou mít problémy s duševním zdravím. Proto je důležité nejen jejich nadání rozvíjet, ale také zajistit, aby byly šťastné,“ upozorňuje Tereza Beníšková, psycholožka.
Podle ředitelky Základní školy Kadaň Aleny Roubínové by proto systém neměl myslet pouze na děti, které už odborníci jednoznačně identifikovali. „Není to tak, že by každé dítě muselo být identifikováno poradnou. Nám se líbí myšlenka, že pomůžeme i skrytým talentům. Raději podpoříme více dětí, než abychom někoho promarnili,“ říká.
Počet podpořených dětí rychle roste
Zájem o program každoročně stoupá. Podle dat krajského úřadu se daří objevovat stále více nadaných žáků. „Na začátku jsme podporovali 68 žáků. Dnes máme přes 140 podpořených dětí a školní rok ještě není uzavřený. Čísla průběžně rostou a myslíme si, že jich bude ještě více, pokud je dokážeme správně identifikovat,“ říká Marek Doležal z odboru školství Krajského úřadu Ústeckého kraje.
Právě identifikace talentu bývá často nejtěžší částí celého procesu.
Génius, nebo problémový žák?
Podle odborníků totiž mnoho mimořádně nadaných dětí na první pohled nevypadá jako školní hvězdy. „Učitelé často poznají úspěšné a samostatné děti. Ale takového defenzivního odpadlíka nebo kreativního rebela si mnohdy zařadí mezi problémové žáky. Už si nespojí, že i takové dítě může být nadané a že existují způsoby, jak ho motivovat a vrátit k učení,“ vysvětluje Monika Stehlíková, specialistka na nadání a lektorka.
Jak tenká může být hranice mezi problémovým dítětem a mimořádným talentem, ukazuje příběh ze Základní školy T. G. Masaryka ve Štětí. „Chlapeček byl demotivovaný, zlobil a hrozila mu dvojka z chování. Na původní škole rodičům doporučili návštěvu poradny, protože šlo údajně o nezvladatelné dítě. Já jsem ale říkala, že ho musíme zachránit,“ vzpomíná Gabriela Hrušková, ředitelka školy.
Výsledek překvapil všechny. „Dnes je to úplně jiné dítě. Poradna u něj diagnostikovala mimořádné nadání. Rodiče jsou spokojení a hlavně on sám rozkvetl. To, co umí a zná, někdy neznají ani učitelé,“ dodává Hrušková.
Exkurze, laboratoře i mezinárodní programy
Podpora talentů začíná už na prvním stupni základních škol. „Chodíme na exkurze, zapojujeme se do vědeckých soutěží, navštěvujeme laboratoře a provádíme pokusy. Žáci se sdružují podle zájmů, nikoliv podle věku, a díky tomu mají větší prostor se projevit,“ popisuje Jana Elbelová, koordinátorka podpory nadání ze ZŠ a MŠ Kpt. Otakara Jaroše v Lounech.
Na Gymnáziu Jateční v Ústí nad Labem funguje speciální IQ zóna. „Studenti zde pracují například v programu CTM. Díky podpoře Ústeckého kraje absolvují speciální kurzy v angličtině zaměřené na matematiku nebo biologii. Na závěr mohou složit mezinárodně uznávané AP zkoušky, které respektují univerzity po celém světě,“ vysvětluje Radka Heide Gruzovská, koordinátorka podpory nadání.
Učitelé se učí učit jinak
Zásadní roli přitom hrají pedagogové. Právě oni musí umět rozpoznat potenciál a přizpůsobit mu výuku. „Vybrali jsme několik učitelů, kteří chtěli jít touto cestou. V rámci spolupráce sdíleli zkušenosti mezi školami, učili se individualizovat výuku, reagovat na výzvy, jako je umělá inteligence, a spolupracovat napříč institucemi. To považuji za skutečně unikátní,“ říká Radka Brejchová, ředitelka Gymnázia Jateční v Ústí nad Labem.
Výsledky práce jsou vidět i mimo školní lavice. Studenti Gymnázia Jateční například připravili moderní zpracování slavné Havlovy hry Vernisáž. „Náš záměr byl Havlovo dílo zmodernizovat,“ říká student Vojtěch Povolný.
Projekt měl zároveň charitativní přesah. „Celá akce Hvězdy naděje má i další význam — pomáhat potřebným, konkrétně Hospici svatého Štěpána,“ doplňuje studentka Marie Dynterová.
„Se studenty žiju a každý jejich úspěch mě naplňuje radostí,“ dodává ředitelka Brejchová.
Když studenti učí děti
Inovativní přístup zvolilo také Gymnázium Josefa Jungmanna v Litoměřicích. Zde se role učitelů a studentů často obracejí. „Každý učitel by měl pracovat s talenty. Pokud o nich neví, je to smutné, protože naším úkolem je talent objevit,“ říká Adéla Marschallová Rumlerová, zástupkyně ředitelky gymnázia.
Nadaní studenti zde sami vedou vzdělávací programy pro mladší děti. „Moji studenti přebírají inspirativní metody a pokusy a následně je předávají dál dětem z mateřských škol nebo prvního stupně. Já pak jen stojím stranou a sleduji, jak dokážou složité procesy vysvětlit jednoduše. Je to fascinující,“ popisuje.
Talent se někdy skrývá za slzami
Příběhy samotných studentů ukazují, že cesta k objevení talentu není vždy jednoduchá. „Když jsem byla malá, měla jsem velké výkyvy nálad, hodně jsem plakala a měla zdravotní problémy. Neurolog tehdy zjistil, že jsem nadané dítě a že s tím mohou některé obtíže souviset,“ vzpomíná Agáta Nevrtalová, studentka Gymnázia Josefa Jungmanna.
Právě na gymnáziu se jí otevřely nové možnosti. „Začala jsem navštěvovat hodiny vyšších ročníků, využívat granty nebo kurzy CTM. Hodně mi to pomohlo.“
Podobně svůj talent dlouho nevnímal ani student Albert Karjagin. „Na základní škole mi to nikdy nepřipadalo. Ani teď si nemyslím, že jsem nějak speciální. Spíš mi to říkali ostatní, protože jsem se nemusel tolik učit a některé věci mi šly přirozeně.“
Studentka Viktorie Lacinová zase díky grantům a mezinárodním programům získala zahraniční zkušenosti. „Nikdy jsem si nemyslela, že existuje něco, co dokáže určit, že jsem nadaná. Díky škole jsem se dozvěděla o grantech, vycestovala jsem přes Erasmus a hostila studentku z Belgie. Jsou to skvělé příležitosti.“
Z Litoměřic až ke hvězdám
Jedním z nejvýraznějších příkladů je příběh studenta Jonáše Nerudy. „Ve třídě mám dvě děti s individuálním vzdělávacím plánem pro nadané. Důležité je dát jim prostor jít do hloubky témat, která je zajímají,“ říká Monika Pelikánová, učitelka Gymnázia Josefa Jungmanna.
Právě Jonáš se díky svému zájmu o vědu dostal až k mezinárodním projektům. „S podporou kraje se dostal do Ameriky, kde mohl na vlastní oči sledovat start vesmírné mise,“ popisuje Pelikánová.
Generace, pro kterou neexistuje slovo nemožné
Příběhy z Ústeckého kraje ukazují, že talent nemusí být vždy vidět na první pohled. Někdy se skrývá za ostychem, jindy za vzdorem nebo dokonce školními problémy. Pokud však dostane správnou podporu, může vyrůst v mimořádný potenciál.
Ať už jde o mladého japanologa, budoucí vědce, herce, programátory nebo studenty mířící na světové univerzity, jedno mají společné. Našli učitele a školy, které jim pomohly objevit vlastní cestu. Právě díky tomu dnes v Ústeckém kraji vyrůstá generace mladých lidí, pro které slovo „nemožné“ ztrácí význam. Podívejte se na videoreportáž.
