Žilkové zemřel syn, když mu bylo jen osm měsíců. Měli ho nechat zemřít hned, říká herečka
Herečka Veronika Žilková přišla ve svých 45 letech o novorozeného syna. Melichar zemřel v pouhých osmi měsících. Žilková přiznává, že u jeho smrti nedokázala být a utekla raději do divadla. Je přesvědčená, že lékaři měli nechat syna zemřít hned při porodu, narodil se totiž téměř mrtvý.
S manželem, hercem a politikem Martinem Stropnickým už měli dceru Kordulu, přesto se rozhodli, že se pokusí ještě o jedno miminko. Veronice bylo pětačtyřicet, Martinovi o pět let více. Toužili po synovi. „Praha je malá a já věděla o dva roky dříve než Martin, že Matěj (jeho syn z předchozího manželství – pozn. red) je homosexuál. Mlčela jsem. Když mu to pak Matěj řekl, byl z toho v šoku. A já Martinovi chtěla dopřát syna, díky kterému by jejich rod pokračoval po meči. Proto jsem ve svých pětačtyřiceti letech riskla další dítě,“ vysvětlila Žilková v knize Dělte dvěma, kde přiznala i těhotenství s režisérem Jiřím Menzelem.
Čtěte také
Když přišla do jiného stavu, místo euforie a radosti, převládaly smíšené pocity. „Od začátku jsem tušila, že je to špatně. Říkala jsem si: ‚To přece není možné, že bych vyhrála, že by se mi podařilo třetí manželství a chlapeček,‘“ uvedla herečka. Nejtemnější obavy se bohužel naplnily. V osmém měsíci těhotenství se od lékařů dozvěděla zdrcující zprávu. Chlapeček měl brániční kýlu. Stejnou vrozenou vadou trpěl i její syn Cyril, kterého měla s Markem Navrátilem. Ten komplikace přežil.
„Sdělili mi to dva dny před pohřbem mého táty. Bohužel na to dříve nepřišli. Stejný lékař, který na to nepřišel u Cyrila, na to nepřišel ani u Melichara. Smůla. Martin mi tenkrát řekl: ‚Pojď, pojedeme někam do světa na operaci.‘ Možná jsem měla jet. Ještě takových sedm let jsem si vyčítala, že jsem měla vzít všechny peníze a na tu operaci odjet. Ale bála jsem se nechat tady ostatní děti a bála jsem se i o sebe. Že při té operaci, kdy mě budou operovat s miminem v břiše, můžu umřít, a co bude s dětmi? Říkala jsem si, že pro děti je mnohem důležitější, abych přežila já. Víte, taky jsem pořád doufala v zázrak, jako se stal s Cyrilem. Ale druhý zázrak se nestal,“ povzdechla si herečka, která celé těhotenství podle svých slov protrpěla.
Dítě se narodilo mrtvé a jí se ulevilo. Lékaři ho ale vzkřísili
Žilková v knize popsala i samotný porod. „Narodil se mrtvý, mně se v zásadě ulevilo, lékaři ho ale vzkřísili a to trápení trvalo ještě dalších osm měsíců. Osmkrát byl kříšený, ale měli ho nechat zemřít. Myslím, že tenkrát měla mít poslední slovo příroda. Jenže dnes doktoři zkusí všechno, co jde, musejí. Jenže vlastně ho akorát trápili. A zbytečně. Věděli jsme, že nemá plíce. Nevyvinuly se mu, protože neměl bránici, tedy dělicí stěnu mezi orgány, a jak mu žaludek tlačil na ty plíce, nevyvinuly se. Podobně, jako u Cyrila. Jinak měl všechno zdravé,“ přiblížila.
Čtěte také
V tu chvíli byl pro ni největší oporou manžel. „Jednoznačně Martin. Já věděla, co znamená život s nemocným dítětem. To na tom bylo nejhorší. S Cyrilem jsem prožila strašných pět let nervů, říkala jsem si, že podruhé už to nedám. Žít s tím, že vám dítě může každou chvíli umřít. Proto když se Melichar narodil a nedýchal, nezabrečel, napadlo mě, že Bůh tak rozhodl, a byla jsem s tím smířená. A když pak za chvíli přišli a lepili mi číslo na ruku, tak jsem se zeptala: ‚Proč mi dáváte číslo na ruku, vždyť dítě je mrtvé...‘ A oni, že ne, že ho vzkřísili,“ vypráví herečka.
Trauma do konce života
Melichar žil osm měsíců. Když jim pak lékaři sdělili, že umírá a nejde s tím nic dělat, nechtěla u toho být. „Zdekovala jsem se a šla hrát Deskový statek do Činoheráku, ale Martin tam zůstal. Já se ocitla v takovém deliriu tremens. Tehdy jsem pochopila, že je Martin silnější než já. Má mraky chyb, je málo citlivej, ale poprvé v životě jsem byla v něčem druhá a jsem pyšná, že mám doma toho prvního. Teprve nedávno mi řekl, jak to proběhlo. Nosil to v sobě těch čtrnáct let, než byl schopný mi říct, jak to bylo vteřinu po vteřině. Věděla jsem, že je dobře, že jsem u toho nebyla, protože vidím na Martinovi, jaké má trauma. Já ho měla tehdy, on teď,“ svěřila se Veronika a popsala, co se v nejsmutnější den jejího života stalo.
Veronika Žilková a Martin Stropnický Zdroj: ČTK
„V poslední chvíli se domluvili na odpojení. To mi tenkrát Martin neřekl. Přitom já to odpojení chtěla. Bylo to nekonečné. Nejdřív byl v Podolí x týdnů na JIPce a pak ho dali na ARO na Karlák. Tenkrát to vyřešil Martin. Řekli, že buď Melichara nechají ještě čtyři hodiny trápit, nebo ho odpojí hned. Už týden se čekalo, že umře,“ napsala ve své knize, kde vyjmenovala i všechny své slavné milence.
„Jenže on byl Žilka. On nechtěl odejít, strašně tady chtěl být. Chtěl žít, to na tom bylo to nejhorší. To bylo dítě, když jsem přišla, tak se radovalo, že jsem tam. Ale narodil se v době, kdy mu lékaři ještě nedokázali ten život zachránit. Zemřel 27. listopadu 2007, bylo mu jen 198 dní. 29. jsme měli předpremiéru a 30. premiéru Adiny, 1. a 2. prosince jsem točila televizní záznam. Tehdy mě jeviště zachránilo. Praktický lékař mi nabídl léky na nervy. Řekla jsem mu: ‚Neberu prášky.‘ ‚Tak noste alespoň jeden v kabelce,‘ navrhl. Pomohlo to. Mám ho tam nerozbalený dodnes,“ uzavřela.
Žilková otevřeně promluvila i o potratu:
Čtěte také
David v rámci CNN Prima NEWS píše především o dění na domácí scéně. (david.lastovka@iprima.cz)
