Ilustrační foto Zdroj: iStock
Co má společného dynamit s viagrou? Výbušná látka a prostředek na posílení erekce spatřily světlo světa díky nitroglycerinu.
Nitroglycerin, přesněji glyceroltrinitrát, je tekutá extrémně třaskavá látka. Tuto olejovitou, bezbarvou až nažloutlou kapalinu, která tvoří základ dynamitu, neobjevil Alfred Nobel, ale italský chemik Ascanio Sobrero. Tekutý nitroglycenin má jednu velmi nepříjemnou a smrtelně nebezpečnou vlastnost – nestabilitu.
Základní složkou dynamitu byl nitroglycerin. Zdroj: http://pixabay.com
Nobelova výbušná želatina
Historie velkých vědeckých objevů je plná náhodných okamžiků, kdy byl badatel ve správný čas na správném místě. Nejde jen o proslulé Newtonovo jablko (ať už ta historka je, či není pravdivá), díky němuž popsal gravitaci, nebo natlakovaný hrnec plný páry stojící za objevem parního stroje Jamese Watta.
I v případě dynamitu hrála roli náhoda. Alfred Nobel se řízl o skleněný střep a ránu si pokryl, jak bylo tehdy běžné, kolodiovým „tekutým obvazem“, což byla směs nitrátu celulózy v éteru a etanolu. Ta se nanesla na ránu, těkavé látky se odpařily a rána zůstala přikrytá. Tento obvaz byl velmi hořlavý a pokud se do nitrocelulózy přidalo více dusíku šlo o silnou výbušninu.
Nobela napadlo, že pokud by se nestabilní nitroglycerin „vsákl“ do něčeho stabilnějšího, získal by extrémně silnou, ale zároveň stabilní trhavinu. Začal experimentoval s různými poměry nitrocelulózy a nitroglycerinu, až získal hmotu, jež dostala jméno Nobelova výbušná želatina. „Tento náhodný objev značnou měrou přispěl k úspěchu Nobelova podnikání ve výbušninách, díky němuž se stal velmi zámožným mužem,“ píše Erling Norrby v knize Nobelovy ceny a přírodní vědy. Samotné pojmenování dynamit mělo původně znít Kieselgur-dynamite z německého slova Kieselgur (křemelina) a řeckého dynamite (plná síly).
Nitroglycerin na srdce i erekci
Nitroglycerin později nalezl využití v medicíně jako léčebný prostředek proti angině pectoris. Umí totiž účinně roztáhnout věnčité tepny a snížit vysoký krevní tlak. Když v roce 1998 dostali Nobelovu cenu Robert Furchgott, Louis Ignarro a Ferid Murad za objevy týkající se oxidu dusného jako signální molekuly v kardiovaskulárním systému, šlo vlastně o to, že odhalili mechanismy účinku nitroglycerinu.
„Sloučenina působí na takzvané endoteliální buňky, které vystýlají vnitřek krevních cév, a vyvolává uvolňování aktivní složky, kterou je, jak se ukázalo, oxid dusnatý. Bylo to zcela nečekané zjištění. Na jeho základě se farmaceutický průmysl pustil do hledání příbuzných molekul, které by také dokázaly vyvolat uvolňování oxidu dusného. U nejaktivnějších sloučenin se pak zkoušela jejich schopnost zmírňovat projevy anginy pectoris u pacientů se srdečními potížemi. Při jednom z testů se zjistilo, že sloučenina působí nejen na cévy srdce, ale i na cévy penisu a podporuje erekci. Netrvalo dlouho a byla vyvinuta viagra,“ píše Erling Norrby ve své knize.
Viagra se stala fenoménem a nejen psychickou, ale i fyzickou podporou mužského ega i zdraví. Málokdo ví, že v prvopočátcích stálo náhodné říznutí o skleněný střep, a muž, který se proslavil patentem na dynamit.
