Video: Jaké to je na vlastní kůži převychovat agresivního psa?

Jeli jsme s Prima mazlíčkem točit reportáž o převýchově agresivních psů. K té příležitosti jsme natáčeli i rozhovor s paní Krejčí, která má s výchovou agresivního psa osobní zkušenost. Její tehdejší rozhodnutí, nechat si Conana a zkusit ho převychovat, bylo obdivuhodné. Proto vám přinášíme celý rozhovor s touto statečnou dámou.

Před třemi lety si od neznámé slečny vzala neznámého psa. Kříženec německého ovčáka a brazilské fily ji naprosto okouzlil. Viděla ho ale jen jednou s košíkem na tlamě. Když jí ho pak bývalá majitelka předávala, ještě netušila, jak moc ji toto rozhodnutí změní život. „Já jsem zrovna truchlila po svém předešlém pejskovi, který mě po 13 letech opustil. Byl to retrívr s tou nejzlatější povahou. Pak mi ale přišel do cesty Conan, tehdy ještě Dexter a já se zamilovala,“ popisuje své tehdejší rozpoložení paní Krejčí.

Hned jak Conanovi sundala košík z tlamy, poznala, že to nebude taková pohoda, jak si vysnila. Byl z něho rázem agresivní pes, kterého se bála. „Pozvala jsem si trenéra, který se specializuje na agresivní psy, řekl mi, že to nezvládnu, ať to vzdám. Pak mi doporučil ještě psí psycholožku, které se těmto psům věnuje. Už jen dostat ho k ní na cvičák, bylo nad lidské síly,“ vzpomíná Miloslava. Tato odbornice také Conana označila za beznadějný případ. „Dejte ho pryč, to nezvládnete,“ co si měla představit pod pojmem “dejte ho pryč“ ani nechtěla domýšlet. 

Paní Miloslava ale tohoto nešťastníka neodepsala. Vzala si homeoffice a začala trénink. Kruhový trénink na zahrádce, odměna za každý správný pohyb nebo zvednutí hlavy na její volání. Tři týdny, celé dny trénovala doma a pak se odhodlala vyjít ven. Její jediná práce byla Conana udržet. Raději ho měla hned na třech vodítkách. Při procházkách samozřejmě útočil na všechny kolemjdoucí psy. Pro nás, co nám to venku dělají čivavy to je sice nepříjemné, ale pořád to naše síly zvládají, ale, co když má pes stejnou váhu jako vy? To už se nedá ostatním majitelům psů říct: „on štěká, protože se bojí, ale nic vám neuděla,...“

Ukázka z knížky:
Pomalu a ladně, tak, že jsem ani neslyšela ani necítila jeho pohyb, skočil z postele, jde do obýváku, do kuchyně, zpět do ložnice a pak zase dál po bytě, slyším vzdalující se brutální klokot jeho vrčení, přerušovanej jen klapáním jeho čelistí naprázdno, ale o to důraznější, to z napjatý emoce vždy otevřel tlamu a rychlým sevřením zubů jí bleskově sklapnul, jak obrovskej kovovej lis v továrně na strach, jak obrovskej drtič, kterej potřebuje něco kousat, trhat... bylo to hrozivý a můj strach byl nekonečnej."

Na zahradě Miloslava Conana odměňovala piškoty, venku ale krmit odměnami nechtěla. „Pes by venku neměl dostávat pamlsky, chodí se pak ven nažrat." Proto bylo nutné vymyslet jinou odměnu a tou se stal pohyb. Takže kdykoliv chtěl její pes útočit na jiného, nedovolila mu to, ale jakmile začal polevovat, polevovala i ona. „Pobídla jsem ho: pojď, jdeme běhat a běžela jsem s ním. Přišel na to, že čím kratší bude jeho drama, tím dřív půjdeme běhat,“ říká Miloslava.

Dnes je z Conana pes, kterému nevadí děti, psi ani návštěva veterináře. Nedá se domyslet, co s ním kdo v prvním roce jeho života dělal, že byl tak zlomený na duši a plný šrámů na těle k tomu. Prošel několika majiteli a předposlední slečna ho měla dokonce dva měsíce zavřeného ve sklepě, protože se ho všichni báli. Divíte se pak, že se bál tmy? Nebo, že se jeho odměnou číslo jednala stal pohyb? Trpělivost, láska a hlavně pozitivní výcvik z agresivního psa, udělal poslušného, hravého mazlíka. O jejich inspirativní cestě napsala paní Krejčí i knihu „bude dobrej", z jejího prodeje jde 10% na útulek pro agresivní psy.