Vypadám zdravě, ale nejsem. Mám problém s pamětí a orientací, uvedl Viewegh

Jak ale spisovatel podotkl, kvůli častému zapomínání ztrácí člověk sebevědomí. „Nikdy bych už nejel sám do zahraničí, například na besedu. Vždy se mnou musí jet nějaký průvodce. Vypadám relativně zdravě, ale nejsem,“ pokračoval Viewegh.

Před srdeční příhodou uběhl půlmaraton i maraton. „Je to paradox. Po všech zdravotních prohlídkách, které jsem podstoupil, mi nakonec praskla aorta,“ vzpomínal a dodal, že dnes již pouze chodí. Při své rekonvalescenci si psal autobiografický deník, který vyšel pouze rok od události.

„Byl jsem pyšný, že jsem to dokázal. Byla to jediná věc, kterou jsem byl schopný napsat. Román nebo povídku bych vážně nezvládl, a tak jsem si zapisoval bídu každého dne,“ uvedl Viewegh. Zpět do formy se dostal až s románem Biomanžel, který navazoval na knihu Biomanželka.

I dnes má však se psaním občas problémy. „Stávají se mi tragikomické omyly, kdy se rozvášním, napíšu kapitolu a zjistím, že jsem ji už jednou napsal. Musím se tomu smát, jinak to nejde. Jsou to však drobné hendikepy,“ doplnil.

Nemůžeme žít ve strachu

Díky koronavirové situaci Viewegh podotýká, že si lidé váží obyčejných věcí. „Dřív jsme grilování se sousedy brali jako banální záležitost. Dnes je to buď utajená akce, což nedělám, nebo se griluje přes plot,“ uvedl svou příhodu.

Zároveň se spisovatel naučil trochu zpomalit. „Věděl jsem, že bych neměl dělat tři besedy měsíčně, a tak jsem zpomalil,“ podotkl Viewegh, který příští rok oslaví 60. narozeniny. I když se nyní řadí do rizikové skupiny, tak se nákazy koronavirem nebojí.

„Lhal bych, kdybych říkal, že mám o sebe strach. Člověk nemůže žít se strachem, je to spíše základní respekt. Nesmíme se z toho ale hroutit a v rámci psychohygieny se věnovat i jiným věcem,“ mínil spisovatel.

Viewegh: Z blbosti se stala událost

Za rok 2020 si Viewegh psal deník, který bude letos vydávat. V titulu s názvem Zrušený rok – Deník 2020 téměř denně popisoval svůj život i současné dění v zemi. „Bylo těžké z toho nic neudělat, jsou tam známky jisté sebeironie. Nadšeně například popisuji mimořádnou událost, kdy jsem si objednal hrnce a pánve,“ prozradil spisovatel a dodal, že se z blbostí staly události.

Čtenář však v deníku najde i některé výroky politiků. „Nechci ho zatížit politikou, ale sarkastické poznámky na několik politiků tam jsou. Například na pana prezidenta,“ pokračoval. Nijak významně jej však pandemie neovlivnila. „Doma jsem seděl i dvacet let před pandemií. Sice nemohu do kavárny, ale o spolupracovníky na pracovišti jsem nepřišel,“ podotkl.

Psychické problémy na sobě nepozoruje. „Po aortě v roce 2012 jsem měl klinicky diagnostikovanou depresi. Rozhodně platí to, co se říká – jít se projít do lesa, pak se osprchovat, skutečně to funguje. Člověk se pak cítí lépe,“ mínil.

V době pandemie začíná psát i své paměti, které by chtěl k 60. narozeninám vydat. „Chodím za svou maminkou s diktafonem a ona mi vypráví, co si z dětství už nepamatuji. Psaní je vždy terapie a je docela hezké vzpomínat,“ dodal spisovatel.