Zdi se rozpadají zevnitř. Co opravdu stojí za vlhkostí v domech? Jak ji zastavit, radí odborníci
Prohlídka nemovitosti odhalí, jakou vlhkostí nemovitost trpí. Zdroj: Se souhlasem vysousenidomu.cz
Vlhké zdi patří mezi nejčastější a zároveň nejpodceňovanější problémy starších i rekonstruovaných budov. Nejde přitom jen o estetickou závadu, ale o proces, který může postupně narušit statiku, materiál i hodnotu celé stavby. Odborníci upozorňují, že bez správné diagnostiky a cíleného řešení se problém často jen přesouvá – nikoliv řeší.
Vlhké zdi patří mezi nejčastější a zároveň nejvíce podceňované problémy starších domů i rekonstruovaných objektů. Nejde přitom jen o nepříjemný vzhled nebo zatuchlý zápach. Riziko je i zdravotní. Vlhkost totiž podporuje plísně v interiérech. Za tímto jevem se skrývá fyzikální proces, který postupně narušuje omítky, zdivo i samotnou konstrukci budovy.
Jak vysvětluje specialista na vysoušení objektů Pavel Mudra, u starých budov jde v naprosté většině případů o takzvanou vzlínající vlhkost. „Voda do zdi stoupá ze základů nahoru a je do ní přitahována. To, co lidé často vidí na povrchu, nejsou plísně, ale solné výkvěty. Voda se odpaří, ale sůl ve zdi zůstává a postupně ji ničí,“ popisuje.
Proč běžná řešení často selhávají
Právě soli jsou podle odborníků hlavním důvodem, proč se omítky rozpadají. Jakmile voda vystoupá do vyšších částí zdiva a začne se odpařovat, zanechává za sebou krystaly, které výrazně zvětšují svůj objem. „Když se tekutá sůl změní v krystal, může její objem narůst až dvanáctkrát. A to pak doslova trhá omítku i zdivo,“ upozorňuje Mudra. Typickým důsledkem jsou opadané pásy omítky u země, které známe z historických domů i starších staveb.
Velký problém podle něj spočívá v tom, že lidé často řeší pouze důsledky, nikoliv příčinu. Oklepání omítky, nové nátěry nebo chemické přípravky mohou situaci krátkodobě zlepšit, ale problém neodstraní. „Když odstraníte omítku, sůl se začne usazovat přímo na cihle nebo kameni. Tím se ničí samotný materiál domu,“ říká.
Technologie, která cílí na samotnou příčinu
Jednou z technologií, která se v posledních letech objevuje i v Česku, je systém známý jako Biodry. Ten funguje bez stavebních zásahů, chemie i mechanického narušení konstrukce. Princip spočívá v tom, že zařízení ovlivňuje fyzikální podmínky ve zdivu a omezuje pohyb vody směrem vzhůru. Voda tak přestane být „přitahována“ do konstrukce a postupně se vrací zpět do země, zatímco zdivo přirozeně vysychá.
Výhodou tohoto řešení je podle dostupných informací především jeho neinvazivnost – instalace nevyžaduje bourání ani zásah do stavby a může probíhat i za běžného provozu. Je však potřeba počítat s tím, že vysychání není okamžité. U běžného rodinného domu může trvat jeden až dva roky, u masivních kamenných staveb i déle.
Bez bourání a chemie
Velkou výhodou má být minimální zásah do stavby. „Technologie nevyžaduje stavební práce ani chemii a nezasahuje do konstrukce budovy,“ uvádí popis řešení. Instalace přitom trvá obvykle jeden až dva dny a může probíhat i za plného provozu objektu.
Vysoušení ale není otázkou týdnů. „U rodinného domu může vysychání trvat jeden až dva roky, u masivních staveb i déle,“ popisuje Mudra. To potvrzují i zkušenosti majitelů.
Zkušenost z praxe: změna je vidět i cítit
Zkušenosti z praxe ukazují, že trpělivost je klíčová. Architekt Filip Horatschke koupil starší dům s vědomím, že vlhkost bude jedním z hlavních problémů. „Tady je přesně vidět, co ta vlhkost dělá. Vápenné omítky ji sají, omítka odpadá a je jasně vidět, kam až vzlíná,“ popisuje.
K nové technologii byl zpočátku skeptický. „Říkal jsem si, že je to další krabička, která nebude fungovat. Ale po zjištění referencí jsem to zkusil a výsledek je nad očekávání,“ říká. Po zhruba roce a půl už podle něj dochází ke znatelnému zlepšení. „Vlhkost jde dolů, je to vidět v měřeních i na samotném domě. Je to znát i pocitově,“ dodává.
Právě měření hraje při hodnocení účinnosti zásadní roli. Technici odebírají vzorky přímo ze zdiva, které následně analyzují. „Vzorek zvážíme, vysušíme a znovu zvážíme. Z rozdílu přesně zjistíme, kolik procent vlhkosti ve zdi bylo,“ vysvětluje technik Zdeněk Hrach. Díky tomu lze sledovat, jak se stav postupně zlepšuje.
Odborníci zároveň upozorňují, že ne každý typ vlhkosti lze řešit stejným způsobem. Technologie typu Biodry cílí především na vzlínající vlhkost. Naopak průsaková vlhkost (například ze svahu nebo deště) může vyžadovat kombinaci více opatření.
Chyba, kterou dělá většina lidí
Zásadní chybou, kterou podle odborníků dělá řada majitelů, je špatné pořadí kroků při rekonstrukci. „Lidé nejdřív opraví dům a až potom řeší vlhkost. Tím si často znehodnotí celou investici,“ upozorňuje Horatschke. Správný postup je podle něj opačný – nejprve vysušit, poté stabilizovat a teprve nakonec rekonstruovat.
Vlhkost ve zdivu tak zůstává problémem, který nelze jednoduše přetřít nebo zakrýt. Pokud se neřeší jeho příčina, dříve či později se vrátí. A právě v tom spočívá zásadní rozdíl mezi krátkodobým řešením a dlouhodobou ochranou domu. Podívejte se na videoreportáž a více informací o technologii Biodry najdete zde: https://www.vysousimebudovy.cz/
