Žena z Mykolajivu: Rusy máme 30 km od města. Zabíjí, ničí, ale my dál třídíme odpad
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
Manžela má na frontě, na Mykolajiv padají drony a rakety, přesto se snaží žít normálně. Ve městě se dokonce třídí odpad
Rusové jsou od půlmilionového města vzdáleni 30 kilometrů
Fotovoltaiku má zatím jen 50 z tří tisíc panelových domů
Jak mohou Mykolajivu pomoci Češi?
Dokud to jde, musí se na frontové linii žít normálně, a to i v půlmilionovém velkoměstě Mykolajiv u Černého moře. „Rusové nám zabíjejí sousedy, ničí obchodní centra, prodejny stavebnin, pošty nebo hotely, ale město musí dál normálně fungovat. Třídíme odpad nebo hledáme tipy do ankety Strom roku,“ líčí v rozhovoru pro CNN Prima NEWS Svitlana Gontarenková, zástupkyně ředitele městské energetické společnosti. Nepoddat se, to je její heslo. Letos dokonce v Mykolajivu založila ekologické centrum EcoRoom, přičemž udržitelným energiím se na Ukrajině nikdo nesměje. Fotovoltaika se ve válce stala nutností.
Dokud je to možné snaží se v Mykolajivu žít jako v podobně velkých pobřežních městech Evropské unie, třeba v Gdaňsku, Kodani nebo Lisabonu.
„Nepoddat se, i když Rusové stojí jen kousek od města a zabíjejí nám občany, ničí benzinové stanice, pošty, sklady i veškerou energetickou infrastrukturu. V EcoRoomu školákům vysvětluji smysl třídění odpadu, v městském energetickém centru zase připravuji naše obyvatele na tvrdou zimu, nyní se soustředíme především na fotovoltaiku,“ odhodlaně vypráví Svitlana Gontarenková z půlmilionového frontového Mykolajivu. Zástupkyně ředitele městské energetické společnosti Centrum energoefektivity.
Rusové útočí každý den
Jižní hranice města Mykolajiv leží jen 30 kilometrů od okupovaných území, před frontovou linií ale město chrání Dněprovsko-buzský záliv, v němž se řeka Jižní Bug mísí s Černým mořem. Ostřelování města je na denním pořádku. V pátek 2. října ruské drony a rakety poničily pobočku Ukrajinské pošty nebo hotel Astoria, v němž byli zraněni tři lidé. Do hledáčku okupantů se dostala i benzinová stanice, sklady či administrativní budovy, páteční útoky si ale naštěstí nevyžádaly lidské oběti.
„Během září jsme třeba přišli o Epicentr, největší obchod se stavebninami a potřebami pro dům. Zasažena byla i nákupní centra a vlastně všechno, co jsme měli, už je zničené,“ líčí Svitlana Gontarenková téměř fatalisticky. Ve skutečnosti v těch slovech není žádné poraženectví, jen stále silnější odhodlání nepoddat se. „Teď musíme hlavně zajistit kritickou infrastrukturu na zimu. Letos to bude těžké, Rusové pořád zesilují útoky.“
Půlmilionové ukrajinské velkoměsto Mykolajiv leží poblíž Černého moře, a to jen 30 kilometrů od frontové linie. V posledních týdnech Rusové město ostřelují každý den. Na snímku letos v září zničený hypermarket Epicentr se stavebninami, vybavením pro domácnosti a zahrádkaření a hobby potřebami. Zdroj: Ozbrojené síly Ukrajiny
Lhala bych, kdybych tvrdila, že nemám strach
Před Rusy ale nehodlá ohnout hřbet. Obdobně jako dalších 470 tisíc obyvatel přímořského Mykolajivu. Asi 120 tisíc lidí už sice z města před boji uprchlo, ale dalších 120 tisíc se přistěhovalo, především uprchlíků z okupovaných částí Chersonské oblasti. Mykolajiv je tak stejně živým velkoměstem jako před válkou, a pořád je i devátým největším sídlem na Ukrajině.
Svitlana Gontarenková je matkou: „A manžela mám na frontě, takže mám i strach. Lhala bych, kdybych tvrdila, že se ani trochu nebojím.“ A útoky se pořád zesilují. „Mykolajiv byl v těžké situaci hned na počátku války, když se pozemní vojska přiblížila až do příměstských obcí, ale odolali jsme. Teď je však nejhorší situaci od začátku bojů, sirény kvílí každou chvíli a po nebi se řítí drony a rakety.“
Dva zranění z pátečního odpoledního útoku (2. října) na Mykolajiv jsou ve vážném stavu. „Jednalo se o masivní úder s použitím dronů Šáhid a balistické rakety Iskander-M,“ upřesnil po ruském úderu Georgij Rešetilov, náčelník krajské Regionální statní správy v Mykolajivu. Každý den se město také loučí s padlými branci, v pátek to byl například Vasyl Chabarov, který padl 26. září v Sumské oblasti. Ve vesnici Myropilja přímo u ruských hranic.
Čtěte také
Slunce ruské rakety nezničí
Mykolajiv teď spoléhá nejen na obránce města v uniformách Ozbrojených sil Ukrajiny, ale také na Slunce. To je totiž jeden z nejlepších spojenců. Slunce se stalo věrným přítelem Ukrajiny, přičemž je jisté, že vesmírného spojence nemůže zničit žádná ruská raketa. „Fotovoltaika stále častěji dodává energie do nemocnic, škol i panelových domů. Kyjev nám uplynulou zimu jasně ukázal, jak jsou důležité nezávislé zdroje energií. V panelových domech s vlastní fotovoltaickou elektrárnou se dalo přežít, jinde měli nájemníci v bytech hluboko pod nulou,“ vysvětluje Svitlana Gontarenková, zástupkyně ředitele městské energetické společnosti Centrum energoefektivity.
S fotovoltaikou se v Mykolajivu začalo poměrně pozdě, v některých ukrajinských městech mají očividný náskok. „Denně pracujeme na zlepšení situace. O solární panely na střechách je teď mezi majiteli bytových domů a jejich nájemníky obrovský zájem.“ Ptám se na číslo. Mykolajiv je město panelových sídlišť, takže kolik z nich už je energeticky soběstačných? „To procento je zatím velmi malé, ve městě stojí asi tři tisíce paneláků, ale účinnou fotovoltaiku má jen 50 domů,“ přiznává Gontarenková.
Na fotovoltaiku chybí peníze
Účinná fotovoltaika, to znamená, že dům si dokáže nastřádat do zásoby energie aspoň na 24 či více hodin. Na teplo, ohřev vody nebo i na chod výtahů. Ideálem je úplná energetická soběstačnost, kdy solární energii doplňují i tepelná čerpadla a další technologie. „Bohužel, všude teď chybějí peníze. Válka je drahá a zastavily se i některé státní programy, například GreenDIM, který společenstvím vlastníků nabízel pokrytí 70 procent nákladů na solární elektrárny a tepelná čerpadla, a 50 procent nákladů na generátory,“ pokračuje.
Třetina z městského rozpočtu měst a obcí na Ukrajině musí jít do armády, vesměs na výbavu odvedenců a na technické prostředky ozbrojených sil, nikoli však na zbraně. I Mykolajivu proto chybí prostředky na podporu fotovoltaiky pro majitele paneláků, což jsou většinou sdružení vlastníků. Obce na Ukrajině nevlastní žádné bytové domy, s pomocí dotací a grantů ale pomáhají s údržbou a renovací panelových sídlišť.
Češi, pomozte
Rozhovor se Svitlanou Gontarenkovou vznikl v zázemí na západní Ukrajině, nikoli na frontové linii v Mykolajivu. „O to větší mám strach, nechala jsem doma dceru, takže každou chvíli zjišťuji, jestli Rusové zase nezaútočili.“ Žena přitom na radnici v Mykolajivu nemá na starost jen energetickou soběstačnost bytových domů. Letos na konci dubna otevřela vzdělávací ekologické středisko EcoRoom a zrovna o tomto projektu přednášela na konferenci ve Lvově.
EcoRoom byl založen s podporou mykolajivské radnice, tamní rozvojové agentury ale i brněnské Nadace Partnerství, která má od září pobočku i v ukrajinském Lvově. „Přednáška vyvolala zájem u zástupců některých ukrajinských měst, která by se chtěla pustit do něčeho podobného. Další samosprávy nabízejí pomoc právě s fotovoltaikou, což teď potřebujeme úplně primárně,“ říká. „A česká Nadace Partnerství je fascinujícím prostředníkem, který nám umožňuje najít nové partnery a díky tomu i další pomoc pro Mykolajiv na frontové linii.“ Město ovšem uvítá i přímou finanční či technologickou pomoc od českých firem, měst nebo jiných donátorů.
Manžela má na frontě, Rusové jsou 30 kilometrů od města. Svitlana Gontarenková, zástupkyně ředitele městské energetické společnosti v Mikolajivu poblíž Černého moře říká, že před okupanty neohýbají hřbety a dále se snaží žít jako v době míru, město dokonce třídí odpad a Svitlana letos v dubnu ve městě otevřela vzdělávací ekologickou učebnu EcoRoom. Zdroj: Se svolením Městské rady Mykolajiv.
Proč ve válce třídí odpad?
A proč už většina obyvatel z denně ostřelovaného Mykolajivu neutekla? A jak tam mohou zakládat ekologické centrum, když jim nad hlavou létají drony a rakety? Těch otázek by bylo ještě více, ale Svitlana Gontarenková je považuje za naivní dotazy žurnalisty z mírové země. Novináře, který za sebou nemá čtyři a půl roku ve frontové zóně.
Kdo nepoznal válku z očí do očí, ten jí prý nerozumí. „Pro naše město je i v této situaci důležité třídit odpad, a vysvětlovat to školákům, studentům i dospělým,“ říká. Navzdory tomu, že dron zrovna teď může zničit nějakou mykolajivskou benzinovou stanici a okolí zamořit tisíci litry ropných produktů. „Hlavně se nesmíme úplně poddat válečné atmosféře. Důležité je nadále dělat všechny ty dobré věci, které jsou u vás v Evropské unii úplně samozřejmé. Třídíme odpad a třeba vybíráme další strom z Mykolajiva do národní ankety Strom roku.“
Čtěte také
Strom pamatující éru Ježíše
Vlastně je to i celoevropské klání pod názvem Evropský strom roku a zástupce Ukrajiny v letošní kontinentální soutěži získal 11. místo. Porota ocenila skvostný jerlín japonský, který roste v Přímořském parku v Čornomorsku v Oděské oblasti.
Nejen Svitlana Gontarenková z Mykolajivu však věří, že jednou se Ukrajinci zase podívají na Krym, aby obdivovali jeden z nejstarších stromů v zemi. Herodotův olivovník v Nikitské botanické zahradě v Jaltě. Podle dendrologů je starý nejméně 2 tisíce let, takže si pamatuje i éru Ježíše Krista a Piláta Pontského. A v Novém zákoně (Matouš 5,9) lze najít i tuto výzvu k pokojnému urovnání válečných vřav: „Blaze těm, kdo působí pokoj, neboť oni budou nazváni syny Božími.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Tvrdý ruský útok v Kyjevě: Trefili další most, připustil Kličko. Doprava kolabuje
Novinář, publicista a básník, který se dlouhodobě věnuje palčivým sociálním tématům soudobé Ostravy a moderním dějinám celého regionu. Často píše o romské menšině a vyloučených lokalitách, již osm let například sleduje ve sběrném dokumentu osudy ostravské rodiny Kroščenových s dvanácti dětmi.
