Znáte jakon? Je to zelenina i lék

Ten, kdo ochutná jeho lahodné sladké křupavé hlízy, bude určitě nadšen zrovna tak, jak tomu je v zemi jeho původu –⁠ Jižní Americe, na území bývalé říše Inků. Indiáni pěstovali jakon ve velkém, protože využívali jeho výjimečné vlastnosti a především obsah polysacharidu inulinu, který je organismus schopen spotřebovat bez nároků na inzulin. Proto je jakon významný v prevenci proti cukrovce a obezitě, ale především k léčbě těchto nemocí. Nezanedbatelný je i obsah vitamínů C, B1, B2 a minerálních látek, především vápníku, hořčíku, draslíku, fosforu, železa, sodíku a betakarotenu.

Analyzované oligosacharidy a fruktany aktivují bifidobakterie a potlačují hnilobné procesy ve střevech, tím dochází ke snížení obsahu cholesterolu, mastných kyselin v krvi, snížení cukru a krevního tlaku. Využití těchto látek slouží v prevenci a léčbě zácpy, cukrovky a civilizačních chorob.

Energetická hodnota hlíz je nízká a jeho využití všestranné. Kromě konzumace v syrovém stavu, ve směsi s ovocem či zeleninou jako saláty se dá také tepelně upravovat, vařit, dusit, smažit i kompotovat, kdy svou chutí připomíná ananas. Během vaření se nerozváří.

Ale i nadzemní část rostliny má všestranné využití. Při analýzách listů jakonu byla izolována látka podobná inzulinu, která při vysokých hladinách cukru v krvi tuto hladinu účinně snižuje. Při dosažení normální hranice krevního cukru izolovaná látka dále nepůsobí. Listy dále obsahují značné množství vitamínů a minerálních látek.

Listy je možné během vegetace využít i jako krmivo. Po sklizni lze využít získané množství zelené hmoty ke kompostování. Rostlina během vegetace tvoří zálístky, které se dají upravit jako salát. V Japonsku, kde se pěstování jakonu rozmohlo, je z rozemletých hlíz vyráběn džus, do kterého není potřeba přidávat zahušťovadla, barviva ani konzervační látky, z listů a stonků je vyráběn čaj. Ten je podáván především jako preventivní prostředek při léčbě cukrovky. Vzhledem k tomu, že tato unikátní plodina je předmětem mnoha výzkumů, se dá předpokládat, že se najdou v budoucnu další možnosti jejího využití.

Pokud budete mít zájem o pěstování jakonu, je potřeba při plánování výsadby vědět, že rostlina je velmi vzrůstná, dosahující výšky až 3 m, proto je nutné počítat s dostatkem prostoru pro její zdárný vývoj. V našich podmínkách se jedná o bylinu jednoletou, v zemích původu je vytrvalá, z čeledi hvězdnicovitých. Množí se hlízami. Tvoří však dva typy hlíz. Stonkové (kaudexy), které se podobají hlízkám topinamburů a slouží k dalšímu množení.

Druhým typem jsou hlízy kořenové nebo také zásobní, které vyrůstají v trsu po pěti až dvaceti a mají vřetenovitý až kulovitý tvar. Dosahují hmotnosti od 20–⁠50 dkg (ale i 2 kg) a jsou určeny ke konzumaci. Mají jemnou slupku, která na vzduchu rychle tmavne. Pod ní je korová vrstva slabě pryskyřičnaté chuti, pod níž je jemná dužnina sklovitého vzhledu, křupavé konzistence a příjemné ovocné chuti.

Pěstování v našich podmínkách je snadné. K množení se používají stonkové hlízy, které musí přezimovat při teplotě 10–⁠12 °C a vlhkosti 80 % až do doby výsadby, která se provádí v 1. pol. května do sponu 60 × 80 cm. Veškeré části rostliny jsou velmi citlivé na mráz (již -1 °C ničí listy), avšak vzhledem k termínu výsadby zelené části vyraší až po odeznění pozdních jarních mrazíků v druhé pol. května. Rostliny netrpí během vegetace houbovými chorobami a nejsou napadány škůdci. Hlízy se sklízejí pozdě na podzim. Výnos z jedné rostliny je 2–⁠8 kg, ale i více. Skladují se ve sklepě stejně jako hlízy stonkové, postupně se konzumují a svou typickou chuť zachovávají až do května. Konzumace hlíz probíhá do spotřebování zásob a je možné provádět jejich úpravu mnoha způsoby. Nejen zasyrova, ale jakon je možné vařit, péct nebo dusit.

Syrové

• ovocné kompoty, a to ve směsi s kousky jiného ovoce (např. velmi lahodná je směs jakonu, hrušek a meruňkového kompotu

• ovocné dřeně jemně nastrouhané, doplněné pomerančovou nebo citronovou šťávou

• směs jemně nakrájených hlíz jakonu s jiným ovocem zamíchaná do jogurtu

• zelné saláty, kdy nadrobno nakrájené kousky hlíz doplníme jinou nakrájenou zeleninou, např. pekingským zelím, hlávkovým salátem, rajčaty, ředkvičkou ad. Jako výborný doplněk jsou květy sedmikrásek. Salát je velmi atraktivní, zdravý a doplněný vhodnou zálivkou velmi osvěžující

• lisováním syrových hlíz je možné připravit také lahodný nápoj

Vařené

Očištěné hlízy vaříme ve slané vodě, pak teprve oloupeme korovou vrstvu až na dřeň. Zbytek hlíz se pak rozkrájí na kolečka a připraví se s octem jako salát, přidají se listy bazalky a vše se zakape olejem. Předností hlíz jakonu je, že se na rozdíl od brambor a topinamburů nerozvářejí. Další možností je hlízy napůl uvařit pak podélně rozkrájet na plátky asi 1 cm silné, které osolíme a opepříme. Obalíme ve strouhance nebo obilném klíčku a jako květák na oleji osmažíme.

Pečené

Dobře omyté hlízy oloupeme, uvaříme do poloměkka, nakrájíme na nudličky cca 1 cm silné a vložíme do zapékací misky s rozehřátým olejem. Pečeme pak za občasného obracení, až jsou měkké, pak osolíme a okořeníme.

Dušené

Cibulku rozkrájíme nadrobno, osmažíme dozlatova, přidáme na kousky nakrájený jakon, listy šalvěje, pepř a sůl. Směs podlijeme vodou a dusíme pod pokličkou doměkka. Osvědčuje se také používání jakonu jako příloha k masu, a to ve směsi s dušenou zeleninou. Recept je velmi jednoduchý. K rozmrazené zelenině přidáme nadrobno nakrájené kousky hlíz jakonu, vše podlijme vývarem, osolíme směsí soli a čerstvě rozetřeného česneku a doměkka podusíme.

Jakon se ale v diabetické stravě uplatňuje i jako součást zmrzlinových či ovocných pohárů. Zde je nutné pamatovat, že ostatní použité ovoce nesmí být slazené. Nízká nutriční hodnota, obsah inulinu, fruktózy, glukózy a vlákniny předurčují jakon jako plodinu budoucnosti především pro osoby postižené cukrovkou, pro pacienty s nadváhou, ale i při chronickém onemocnění jater. Plodina je však předmětem mnohých výzkumů a její využití je stále v začátcích.

Tipy:

• Půda pro jakon by měla být písčitohlinitá, neslévavá, nepřípustné jsou půdy jílovité, vhodná je výsadba do hrůbků, jako je tomu u brambor.

• Pozemek se vyplatí důkladně vyhnojit organickými hnojivy již na podzim, během vegetace postačí dvakrát přihnojit Cereritem.

• Při sklizni je nutné postupovat velmi opatrně, aby nedošlo k mechanickému poškození hlíz. Nať je třeba nejdříve osekat a po vyrytí opatrně oddělit hlízy jedlé od kaudexů.