Češi a armáda. Jsme národ Švejků?

Toto se píše ve studii vypracované Ministerstvem obrany ČR v roce 2010, která považuje tyto studie za důležité a zdůvodňuje to tím, že „současný svět vykazuje vysokou míru nestability, rizika a zranitelnosti.“ Armáda proto dlouhodobě a pravidelně sleduje „subjektivní vnímání bezpečnosti a míru citlivosti občanů vůči některým hrozbám“. Studie upozorňuje na dřívější pochybnosti o armádě, o možnosti obrany země a dokonce se píše o dřívějších negativních postojích k vojákům z povolání. Takto byla hodnocená devadesátá léta minulého století s tím, že pozitivní postoj veřejnosti byl zaznamenáván, když armáda zasahovala v průběhu povodní, zejména v roce 1997.

Co dlouhodobé armádní výzkumy ukázaly

Můžeme s jistotou konstatovat, že jsme stále národ věrný Švejkovu odkazu. Bránili bychom se za každou cenu - otázka: suverenitu státu je třeba bránit za každou cenu a odpovědi v letech 2006 až 2009 překračovaly vždy 75 procent a v roce 2008 a 2009 přes osmdesát procent respondentů odpovědělo kladně. Proč jsme tedy Švejkové? Naši odhodlanost bránit se vzápětí popřeme tím, že „kdyby k něčemu došlo, stejně bychom se neubránili“ nebo „je zbytečné uvažovat o obraně státu, protože o tak malé zemi, jako jsme my, stejně rozhodnou velmoci.“ Na takové otázky odpovědělo kladně vždy více jak padesát procent dotázaných. To dovrší odpovědi na otázku: „v případě vojenského ohrožení bych šel (šla) naši zemi bránit“ – jen kolem čtyřiceti procent respondentů by bralo zbraň do rukou.

Zajímavé jsou rozhodně výsledky týkající se v médiích hodně diskutovaného problému, a to angažovanosti ČR v zahraničních vojenských misích. Zatímco dotazovaní byli ve svých odpovědích, týkajících se účasti českých vojáků při řešení krize v Kosovu, rozkolísaní a nejednoznační (43 až 53 procent schvalovali účast), tak v otázce Afghánistánu procento odpovědí vyjadřujících souhlas s naším angažmá v těchto zemích vzrostlo z jedné třetiny (33,1 %) v roce 2006 na více než polovinu (50,7 %) v roce 2009.

Nejnovější průzkum CVVM k našim postojům k armádě

Podle letošního lednového průzkumu CVVM v porovnání s dřívějším armádním průzkumem můžeme konstatovat, že se mnohé nezměnilo. Zde jsou hlavní body, citované ze zprávy CVVM:

- česká veřejnost se většinově (89 %) shoduje, že suverenitu státu je třeba bránit za každou cenu;

- i přesto téměř tři pětiny (59 %) respondentů pochybují o schopnosti České republiky ubránit se, pokud by k něčemu došlo;

- více než polovina (51 %) respondentů nepovažuje obranu ČR za podstatnou, protože patříme mezi malé země, jejichž osud mají stejně v rukou velmoci;

- nadpoloviční většina českých občanů (54 %) nesouhlasí s tím, že náklady na obranu zbytečně zatěžují státní rozpočet.

Opět se tedy shodně jako před lety objevuje okřídlené „obranu ČR nepovažujeme za podstatnou, protože patříme mezi malé země, jejichž osud mají stejně v rukou velmoci.“ Opak si myslí jen dvě pětiny české veřejnosti.

Stejně jako Armáda ČR provádí i CVVM svůj průzkum dlouhodobě, a lze tak srovnávat změny postojů naší veřejnosti. Podle CVVM dochází ke změně v pohledu otázky obrany ČR. Zda ji považovat za zbytečnou, neboť osud takové malé země je stejně v rukou velmocí. Tento názor podle výzkumníků v posledních letech mírně oslabuje a pozvolna stoupá podíl lidí, kteří nepovažují úvahy o možnostech obrany ČR za zbytečné. Zatímco v letech 2006 až 2012 uvažovalo o zbytečnosti naší obrany více jak 60 procent dotázaných, od roku 2013 dochází k postupnému poklesu, i když stále více jak padesát procent respondentů je k naší obraně skeptických.

Co je potěšitelné, že v obou průzkumech veřejného mínění vzhledem k obraně vlasti přes osmdesát procent převažuje názor, že suverenitu státu je třeba za každou cenu bránit.

Lze závěrem konstatovat, že sice se chceme bránit, ale možnosti obrany jsou mizerné. Co více, oba výzkumy se shodují rovněž v tom, že peníze na obranu státu zbytečně zatěžují státní rozpočet. A kdyby k něčemu došlo, stejně bychom se neubránili.

Mirko Radušević