ilustrační foto Zdroj: Pixabay
Otázka eutanazie je extrémně citlivá a téměř po celém světě vyvolává vášnivé diskuze, jestli usmrcení na žádost povolit, či nikoliv. Mezi země, kde je eutanazie legální, patří Belgie. Na rozhodnutí dobrovolně ukončit svůj život tam mají právo dokonce i děti bez omezení věku. Tamní úřady nyní zveřejnily, že eutanazii podstoupily i tři nezletilí, z nichž nejmladšímu bylo pouhých devět let.
Zpráva ze 17. července tohoto roku uvádí, že mezi několika tisíci pacienty, kteří od počátku roku 2016 do konce toho loňského podstoupili eutanazii, byli také tři nezletilí. Luc Proot, člen komise, která na provádění eutanazií v Belgii dohlíží, pak v pondělním rozhovoru pro list Washington Post uvedl, že oni tři nezletilí byli ve věku 9, 11 a 17 let. Vzhledem k tomu, že sousední Holandsko umožňuje eutanazii od 12 let, se jedná o vůbec první případy na světě, kdy eutanazii podstoupily děti pod touto věkovou hranicí.
Bližší informace nebyly zveřejněny. Vzhledem ke skutečnosti, že většina všech pacientů v Belgii, kteří se rozhodnou dobrovolně zemřít, trpí rakovinou, se dá předpokládat, že toto zákeřné onemocnění postihlo i tři výše zmíněné děti.
Během dvou let podstoupilo v Belgii eutanazii přes 4 000 lidí
Belgické zákony ohledně eutanazie nezletilých jsou extrémně přísné. Aby dítě mohlo dobrovolně zemřít, potřebuje nejen souhlas svých rodičů, ale musí zároveň trpět nevyléčitelnou nemocí a nesnesitelnými bolestmi. Všechny tyto aspekty navíc musí potvrdit doktor, který i určí, zda je dítě na toto rozhodnutí duševně způsobilé.
Během let 2016 a 2017 podle úřadů podstoupilo v Belgii eutanazii celkem 4 337 lidí. Kromě pacientů s rakovinou to bylo také například 710 seniorů, které sužovala řada zdravotních potíží včetně slepoty nebo inkontinence, i 77 lidí s „nesnesitelným psychickým utrpením“. Mladých pacientů ve věku 18-29 let, kteří byli usmrceni na vlastní žádost, bylo 19, informuje Daily Mail.
Kontroverzní zákon z roku 2014, který umožňuje podstoupit eutanazii všem bez ohledu na věk, rozděluje Belgii. Odpůrci argumentují například tím, že děti nejsou natolik vyspělé, aby rozhodovaly o svém životě, nebo smrti, a nikdo včetně jejich rodičů nemá právo vzít jim život. Zastánci zase poukazují na to, že utrpení nezná věkových hranic a že i relativně malé dítě může disponovat stejnými rozhodovacími schopnostmi jako někteří dospělí.
