Zaplněné Václavské náměstí během listopadových protestů v roce 1989 Zdroj: Luboš Kotek
Včera si Česká republika připomněla 30. výročí událostí, které nakonec vedly k pádu totalitního režimu. Oslovili jsme ženy, které zažily obě doby - jak tu předrevoluční, tak tu po roce 1989. Jak se z jejich pohledu změnil jejich svět za tři desetiletí?
Hana Ajasta (51) pracuje jako průvodkyně životními změnami, terapeutka a koučka. Posledních 30 let života by zhodnotila tak, že nadechnout se pořádně mohla až po sametu. „I když jsem na plné pecky žila i před revolucí, to největší dobrodružství přišlo až po ní. V devadesátkách jsem konečně mohla studovat podle svého a od té doby rozvíjím praxi terapeutky a koučky. Učila jsem se o partnerství a manželství: zašla jsem za svoje hranice a vím, že když selžou dohody, rozvod je řešením. Vychovala jsem syna, z něhož je muž, co si umí se životem poradit,“ vzpomíná Hanka.
Jak se podle vás změnila společnost za posledních 30 let?
Jako lidé a země jsme dnes v přerodu. Masivně se zvýšila míra psychosociálního stresu, cca do 10 let bude deprese nejčastější nemocí. Máme biče hypoték a syndrom vyhoření. Jak z toho ven? Z mého úhlu pohledu je nezbytné správně mapovat terén, učit se žít vědomě, správně si vybírat a být užitečný sobě a světu. Maska individualismu není řešením!
Jaké atributy svobody se nám podařilo za 30 let rozvinout?
Kvůli zákazu vysněného studia za socialismu jsem musela počátkem 90. let do frustrující práce, která mě nenaplňovala. Oceňuji, že od sametu je rozhodnutí o výběru vzdělání věcí jedince, ne politiky.
Ta opona, která nás od něj za socialismu dělila, snad ani nemohla být „jen“ železná. A možnost jet kam chci, pokud na to mám jak finančně, tak i časově či jazykově, je výsadou. Cestování rozhýbe život a může vyvolat žádoucí změny.
A také říkat nahlas, co si myslím. Pro mě obrovské plus. Vážím si jej, protože jsem poznala hořkost mlčení a trestů, když jsme jako rodina odmítali vstup do KSČ.
Jak vnímáte změny u žen – žena matka, manželka a podnikatelka dnes versus počátek 90. let? Jak se ženy vyvíjely a seberealizovaly?
Závažná otázka. Od 90. let mohou ženy i muži podnikat. Splněný pracovní sen někdy ale přinese disharmonii do oblasti vztahů. Už tak 12 let pozoruji, jak se klientky snaží vyrovnat v dravosti mužům a co se děje, když je skolí v kariéře jejich zbraněmi. Místo aby objevily svou ženskost a uplatnily ji i v profesi, vmanévrují se do role „chlapobaby“. V souboji s muži vyhrávají talentem, vytrvalostí a precizností, ale někdy i sexuální manipulací a sebepopřením. Proto vedu hlavně těhotné klientky - podnikatelky do svobody, ke kořenům mateřství, ale i do správně vybraného tempa profesního úspěchu. Jde to a vím, že právě tohle pak ty ženy předají svým dětem. V životě je hlavní láska a vztahy, což platí v každé době!
Jsme nedomazlení. Žijeme zrychleně a zapomínáme na city a dotyky, míní vztahová koučka
Vztahy a rodina - před 30 lety nebyla rozvodovost zdaleka tak vysoká, o nevěrách a problémech v rodině se prakticky nemluvilo. V dnešní době je to zcela naopak. V čem vidí největší rozdíly vztahová koučka Lucie Mucalová?
Lucie, v čem vnímáte největší rozdíl naší společnosti od 90. let?
Velmi zásadní změnu vnímám v rychlosti. Neustále se za něčím ženeme a v té rychlosti se odpojujeme od přítomného okamžiku. Hlava bloudí někde a zastaví nás rána, šok, něco velkého a nečekaného. Nemáme na sebe v dnešní době čas. A mnoho problémů řešíme až je pozdě a není divu - v té rychlosti není čas všimnout si toho dříve.
Další změnu vidím ve společném sdílení prostoru a času. Žijeme v době blahobytu, ale unikají nám ty malé každodenní obyčejné chvíle. Jen tak se zastavit, povídat si, smát se a být spolu bez plánů, úkolů a očekávání.
A jak se podle vás změnila za poslední tři dekády naše citová, partnerská i rodinná role?
Jsme nedomazlení. Chybí dotyky, objímání, pohlazení. Nejvíc dotyků v dnešní době dostává mobilní telefon. Nahrazuje téměř vše. Je partnerem, přítelem, kalendářem a budíkem. Živíme více virtuální svět nežli ten opravdový. Kam dáváme pozornost, to roste. Čeho si nevšímáme, to umírá.
Dnešní doba je plná osobního rozvoje. Sebeláska, sebevědomí, péče o sebe. A už je toho všude kolem tolik, že ztrácíme sebe, selský rozum, svoje odpovědi. Na vše máme knihy, příručky, recepty. A je toho tolik, že je nám ještě hůř.
V dnešní době mají zelenou témata v péči o sebe. V tom rosteme, ale neumíme se starat o partnerské vztahy. Umíme fungovat v roli rodiče, víme, co dělat pro sebe a není čas věnovat se vztahu. Jsme si v tom nejistí a často v šoku, proč a kde se stala krize.
Ženy přebírají mužské role a mají problém najít vhodného partnera
Emancipovanost žen - další téma, které je v poslední době velmi často diskutované. Jaké zásadní změny vidí v emancipovanosti žen Ilona Raušová (45 let), která se věnuje práci s energií Reiki?
„Dnes máme daleko větší svobodu, možnost studovat, cestovat a budovat kariéru. Platíme za to ale tím, že ztrácíme svou ženskost. Máme problém najít si vhodného partnera, protože muži naopak zaujímají ženské role. Samy pořádně nevíme, co znamená být ženou, a to nás vyčerpává. Jsme nucené stát se „superženami“. Vnímám to celé tak, že jsme se dostaly do začarovaného kruhu. Protože si neumíme najít vhodné partnery, neznáme pocit bezpečí, který nám ti správní muži mohou dát. Jenže abychom nalezly muže, musíme být ženou a ne hybridem – napůl ženou a napůl mužem. A další generace žen, díky genderové výchově, na tom budou ještě hůře,“ říká.
Intimita před 30 lety byla tabu, jako by neexistovala
Mezi současností a třemi desítkami let zpět bilancuje také Tanja Andělová (42 let), která se věnuje tantrickým masážím. Jaké změny vnímá v intimitě?
„Intimita byla něco, co jsem v mém tehdy nedospělém věku vnímala jako cosi, o čem se moc nemluvilo. Intimita jako kdyby nebyla, neexistovala. Zmiňovat věci spojené se sexem bylo nemyslitelné a jen se o tom šuškalo a bylo to takové nepříjemné. V té době sice bylo běžné mluvit o sexu, ale pouze v souvislosti s tím, že je to akt nezbytný k narození dětí. K intimitě jako takové však nikdo neměl respekt,“ vysvětluje Tanja svůj pohled na dobu „před revolucí“.
Tanjo, jak vnímáte téma intimity v současné společnosti?
Intimita dnes je sice stále nedefinovatelná, ale je to proto, že každý má možnost určit si její hranice sám. Nikoliv proto, že by se o ní nemluvilo. Ta nedefinovatelnost intimity plyne z jakési její éteričnosti. O tomto tématu se dnes lidé už nebojí hovořit, naopak je to až příliš diskutovaná oblast.
V dnešní společnosti je běžné potkávat se s nahotou a sexuálnem. Vždyť stačí jen sledovat reklamy nebo číst časopisy. Nahota už není tabu, stejně tak vztahové zápletky a díky sociálním sítím i sdílení intimity. Sex, porno, nahota v té přemíře výskytu paradoxně vedou k tomu, že člověk si intimity váží více než nějakých nahodilých sexuálních interakcí. V podstatě sex lze mít s téměř každým, pokud budeš chtít, ale sdílet intimitu je mnohem více. A je také složitější se ke sdílení intimity propracovat v rámci partnerských vztahů.
Podtrženo a sečteno, „tehdy" měl pojem intimita až takový zvrhlý nádech, po třiceti letech intimita buď je, nebo přinejmenším může být vnímána jako dar.
Martina Richterová
