Německý streetworker Stefan Schützler Zdroj: Zonerama
V Německu se kromě práce s mladými, bezdomovci a drogově závislými věnují takzvaní streetworkeři i uprchlíkům. Terénní sociální pracovníci navíc musí čím dál častěji řešit i radikalizaci mladých lidí a to jak tu náboženskou, tak i politickou. Podle Stefana Schützlera, který se touto problematikou zabývá už 25 let, nedokáží u radikálů změnit jejich přístup k životu, ale alespoň už pak neohrožují druhé.
Stefan Schützler už více než 25 let pracuje v Berlíně jako takzvaný streetworker – tedy terénní sociální pracovník. Nevěnuje se jen drogově závislým nebo bezdomovcům, ale na ulicích vyhledává i mladé lidi, kteří jsou náchylní k politické radikalizaci.
„Nikdo se jen tak ráno neprobudí a neřekne si, že bude radikál. Toto přesvědčení roste pomalu na základě hodnot, které do sebe člověk každodenně nasává. Když jste v takovém prostředí dostatečně dlouho nebo v něm dokonce vyrůstáte, tak si začínáte vymýšlet odpovědi na otázky, se kterými se potýkáte,“ uvedl pro Primazprávy.cz streetworker Stefan Schützler.
Svou roli v radikalizaci hraje i rodinné zázemí
Z jeho zkušeností jsou náchylnější k radikalizaci mladí lidé, kteří si nedokáží poradit s problémy, běžného života. „Například pokud nemůžete najít práci, tak to není vaše vina, ale vina těch přistěhovalců, kteří vám práci sebrali,“ upřesnil Schützle s tím, že se prostě snaží najít co nejlehčí odpovědi na otázky a co nejlehčí cestu životem, což může vést až k politické radikalizaci.
Svou roli navíc hraje i to, že spousta z nich nemá dobré vzdělání ani rodinné zázemí. „Ta historie je taková, že ve východním Berlíně mohly ženy často vychovávat děti jako samoživitelky a to dnes přináší model rozvrácených rodin. Často se setkávám s modelem, kdy žena vychovává tři děti, které mají každý jiného otce, a v domácnosti je už další muž, který si hraje na otce. Tomu já říkám nefunkční rodinná struktura,“ vysvětlil Schützler.
Deradikalizace je pomalý proces
Podobně to vnímají i jeho kolegové ze západního Berlína, kde je zase problém s náboženskou radikalizací mladých muslimů.Tam zase mladí hledají jednoduchou cestu životem v mešitách a u imámů. „Vyprávějí, že se setkávají se stejnou věcí, ale s jiným kulturním pozadím. Muslimové totiž mají naopak velice silné rodinné vazby, které ale na mladého člověka vytvářejí neuvěřitelný tlak, který ho vlastně může z rodiny vytlačit,“ popsal Schützler.
Ani jeden typ rodinného modelu podle něj později sociální pracovníci nemohou využít v procesu deradikalizace, který je velice zdlouhavý a vyžaduje hodně práce a osobního nasazení. „Pokud jsme měli úspěch, tak to vždy bylo tak, že se tomu člověku podařilo dodělat si školu, najít si práci, bydlení a partnera. Je to v podstatě řada malých kroků v osobním životě, které vedly ke zlepšení situace. Člověk pak už přestane mít tu potřebu být takovým radikálem a začne zastávat poněkud konzervativnější názory. Nezměníme jejich přístup k životu, ale alespoň přestanou ohrožovat druhé,“ uzavřel Schützler.
