Politolog: Slováci se především rozhodovali na základě emocí

Pavel Hynčica, politolog a slovakista hodnotí pro online redakci TV Prima slovenské volby, jejich výsledek a možnou podobu nové vlády.

Je to jednoznačné vítězství hnutí OĽaNO překvapením?

Určitě je. I když byly poslední trendy ve znamení poklesu SMER-SD na jedné straně a vzestupu OĽaNO na straně druhé, takto jednoznačné vítězství se ale všeobecně neočekávalo.

Bude OĽaNO schopné sestavit vládu a jaké jsou možnosti koalice?

Rozložení sil v parlamentu nabízí vítěznému OĽaNO široké možnosti. Se třemi stranami (Sme Rodina, SaS, Za ľuďí) může vytvořit vládu s ústavní většinou, a tedy na vládu s prostou většinou stačí koalice bez jednoho ze zmíněných tří partnerů. Čtvrtá strana může být v případě potřeby vždy v záloze. Pro menší strany bude s ohledem na jejich ne příliš úspěšné volební výsledky výhodnější být víceméně loajální součástí vlády. Minimálně v první fázi tato konstelace zajistí koalici na čele s OĽaNO vcelku pohodlné vládnutí.

Již se objevila u slovenských komentátorů pochybnost, zda Matovič dokáže sjednocovat a řídit řadu nezávislých kandidátů...

Tyto pochybnosti jsou zcela na místě. Jsou dány velmi problematickými osobnostními charakteristikami Igora Matoviče a jeho sklony ke konfrontačnímu, iracionálnímu až teatrálnímu jednání se značnými prvky pomstychtivosti. Pravděpodobnost pozdějšího rozpadu poslaneckého klubu OĽaNO je značná a zkušenosti v tomto směru máme již ze dvou předchozích volebních období, ve kterých k tomuto procesu došlo. K dezintegračním tendencím uvnitř OĽaNO bude přispívat nejen jeho osobnostní a ideová heterogenita, ale – v tomto případě na rozdíl od uplynulých dvou volebních období – též velikost jeho poslaneckého klubu (čítajícího 53 poslanců).

Kdo je vlastně Igor Matovič?

Podnikatel z Trnavy, který se prosadil poprvé v parlamentních volbách v roce 2010 v rámci uskupení Obyčejní lidé (OĽ), které kandidovalo za stranu Sloboda a Solidarita (SaS). Posléze se zformovalo do současné podoby Obyčejní lidé a Nezávislé osobnosti (OĽaNO), přičemž máme – i z hlediska typologie politického stranictví – před sebou velmi nestandardní uskupení, které fakticky není politickou stranou, ale osobním projektem Igora Matoviče a tří jeho nejbližších spolupracovníků. Na toto jádro Matovič vždy před každými parlamentními volbami naváže řadu lidí na základě principu, kterému odpovídá druhá část názvu hnutí (systém nezávislých osobností na volební kandidátce). Samotný Igor Matovič je – nejen po stránce politologické, ale i řekněme osobnostně psychologické – pozoruhodným fenoménem slovenské politiky, který si vysloužil s ohledem na svůj extravagantní politický styl řadu označení jako klaun, šašek, maskot, vyskakovací čert atd. Nabízí se v tomto směru například srovnání se současným ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenskym.

O čem výsledky voleb vypovídají?

Vypovídají především o přetrvávající rozbouřené politické atmosféře na Slovensku. V souladu s tím se voliči ve volbách rozhodovali – více než kdy předtím – především na základě emocí. Tomu odpovídají i nevyzpytatelné a těžko odhadnutelné jevy v podobě například právě potvrzených volebních výsledků.

Jak komentovat pokles hlasů u Kotlebovců?

Je to celá řada faktorů. Jedním z nich je konkurence více národovecky zaměřených politických stran (v tomto směru hlavně Vlast Štefana Harabina). Především se však zejména v horké fázi volební kampaně projevily jisté slabiny ĽSNS v několika podobách jako je rušení vlastních předvolebních mítinků pod vnějším tlakem, rozhodnutí ĽSNS o neúčasti jejích zástupců v některých předvolebních debatách. To je pro stranu, která si s ohledem na svůj charakter zakládá na jisté rozhodnosti, nepřehlédnutelný projev slabosti. Čím dál víc bylo také patrné jisté stereotypní podání politiky ĽSNS bez výraznějších nápadů a nových impulzů, kterými by mohla strana oslovit nové voliče.

Co výsledky znamenají pro SMER-SD a jaká je budoucnost Roberta Fica?

SMER-SD stojí před zásadní otázkou jak dál. Scénářů může být více. Může se stát kvalifikovanou programovou opozicí vůči nově se formující vládě. Nebo může být opozicí, která bude více stavět na podávání své (zejména sociální) politiky ve zjednodušených heslech a symbolech nebo dokonce místy aspoň sofistikovaně uplatňovat jistý demonstrativní styl politiky trochu připomínající chování některých segmentů dosavadní opozice (zejména Igora Matoviče). Ve všech těchto případech může SMER-SD efektivně využívat pravděpodobných problémů nové vlády, což může následně přispět k opětovnému zvýšení její popularity (jistá paralela k roku 2012). Nebo se naopak může SMER-SD postupně dostávat do hlubší vnitrostranické krize spojené s narůstajícími spory mezi jejími vedoucími reprezentanty a v tomto směru může nabrat osud české ČSSD.

Se samotným Robertem Ficem je to podobné. U něj je navíc třeba ještě zohlednit příslušné osobnostní aspekty. Může mít sílu, chuť a předpoklad k upevnění důvěry veřejnosti k tomu, aby se stal silným lídrem opozice. Nebo si dovedu v jeho případě představit „Zemanův scénář“. Na určitý čas se stáhne do pozadí a následně si vytvoří cestu k politickému comebacku. A konečně třetí možností je kopírovat osud Vladimíra Mečiara, který po roce 1998 a zejména 2002 v opozici postupně upadal, až z politiky zcela odešel.

Co se bude odehrávat v následujících dnech?

Především budou probíhat jednání o sestavení nové vlády. A v jednotlivých politických stranách se boudou řešit důsledky volebních úspěchů a zejména neúspěchů.