SPORTSTAR: Extrémní zážitky? Martin Černík závodil na olympiádě v Naganu a zažil i laviny na Aljašce

Dnes už je snowboard velmi rozšířený na všech sjezdovkách. Na olympijských hrách se můžeme podívat na celou řadu disciplín od snowboardcrossu po U-rampu. Ne vždy tomu tak bylo. A Martin Černík může vzpomínat „Pro nás to byl takovej sen, protože jsme jezdili na skateboardu a pár let jsme trávili vyráběním překážek a triků. V zimě jsme nemohli dělat nic, protože nebyly skateparky, žádné haly. A my jsme chtěli jezdit. Pak v nějakém pořadu o pionýrech byl návod, jak si doma vyrobit prkno. A měl jsem štěstí, že jsem narazil na kluky z Hradce, kteří prkna začali vyrábět, tak jsem si od nich jedno koupil a začal jsem jezdit. Boty jsme třeba kupovali normálně v obuvi. Vysoké kožené boty a rvali jsme do nich vložky z lyžáků,“ líčí úsměvné začátky.

Černík se brzy dostal do profesionálního týmu a snowboarding mu otevřel dveře na závody po celém světě. Podařilo se mu dokonce dostat až na olympiádu v Naganu, což by ho v jeho pankáčských začátcích, jak o nich sám mluví, ani nenapadlo.

„V roce 1998 se dostal snowboarding na olympiádu. Hodně se toho změnilo, stal se z toho mainstreamový sport. Do té doby jsme byli jen ti, co všem vadili a dělali rýhy na sjezdovkách. Olympiáda byla samozřejmě velká výzva. Měl jsem za sebou spoustu pěkných výsledků z mezinárodních soutěží. Nicméně trochu jsem to podcenil. Jak se tenkrát jezdilo bez trenérů a víceméně si to člověk řešil sám, tak jsem to trošku neodhadl a týden před olympiádou jsem si udělal výron. Přesto jsem tam odjel, jezdil tam se zatejpovanou nohou a spoustou injekcí proti bolesti. Snažil jsem se odjet alepsoň nějakou jízdu. V tréninku se mi to zdařilo, ale v závodní jízdě bohužel na posledním triku se mi to zařízlo, takže jsem nedal čistou jízdu a bohužel jsem skončil někde v druhé půlce startovního pole,“ vypráví o svém zážitku z U-rampy Martin.

Navštívil snad všechny hory světa. Podíval se do Chile, Argentiny, ale největší hory sjížděl na Aljašce. Právě tam zažil největší adrenalin. „Hory byly tak strmé, že jsem se opravdu hodně bál,“ vzpomíná na pohled dolů z hřebenu hor Aljašky. „Člověk přemýšlí o každém kroku, když jde po úzkém vrcholku, aby někde neuklouzl a neudělal chybu", popisuje všudepřítomný adrenalin.

K extrémním zážitkům na horách patří i laviny. Martin Černík jich zažil hned několik. „Bohužel dokonce jeden náš kamarád tam umřel,“ dodává smutně při vzpomínce na divoké výsadky z vrtulníku. Od adrenalinu se dokázal odprostit a stal se z něho rodinný typ. Velmi často jezdí na hory se svými dvěma dcerami.

Jeho počinem je také už legendární závod Snow Jam, pořádá i závody pro děti. Své bohaté zkušenosti však předává i dalším talentům na prkně, kteří předvádějí neskutečné kousky a reprezentují Českou republiku na velkých závodech a olympijských hrách.

Na sklonku jeho kariéry se objevil Jan Nečas, Šárka Pančochová či Martin Mikyska. „S Šárkou jsem začal spolupracovat více, protože byla do toho sportu fakt zapálená a měla skvělé výsledky. Nějakým způsobem jsme od Turína (Olympijské hry v Turíně 2006 – poznámka autora) pracovali na tom, aby se dostala do Vancouveru (Olympijské hry 2010 – poznámka autora), což se podařilo a dnes má za sebou spoustu krásných výsledků a tři olympiády. Jsem rád, že ona byla ta, kdo pokračoval s českou vlajkou dále,“ má radost za svůj sport a všechny fanoušky česká legenda a průkopník snowboardingu u nás.