Světovému žebříčku výskytu rakoviny tlustého střeva a konečníku vládnou evropské země
ilustrační foto Zdroj: freepik.com
Ještě v roce 2012 se Česká republika tyčila na samém vrcholu žebříčku výskytu rakoviny tlustého střeva a konečníku. Statistiky v roce 2019 jsou dobrým signálem zlepšení, každopádně důvod k oslavám ještě nemáme. V roce 2015 přibylo v Česku podle údajů z národního onkologického registru 7872 pacientů s tímto typem rakoviny. Na prvních příčkách nás nahradili Maďaři, Slováci, Dánové a Holanďané. Jedinou neevropskou zemí v první šestce je Jižní Korea.
Příčin existuje hned několik a nelze vybrat pouze jediného viníka. Způsob stravování a životní styl obyvatel v Evropě je problematický hned z několika pohledů. Nedostatek pohybu, nadměrný příjem procesovaných potravin, alkoholu či potravin s vysokým obsahem cukru.
Nejvíce ohroženi jsou lidé mezi 60 a 70 lety
Nejčastěji se nádory tlustého střeva a konečníku objevují v šedesáti až sedmdesáti letech věku. Výskyt před čtyřicátým rokem je vzácný. Více než polovina pacientů s karcinomem tomuto onemocnění podlehne.
V celosvětovém měřítku postihuje rakovina tlustého střeva a konečníku přibližně 800 tisíc osob, a to zejména v rozvinutých částech světa. V České republice podle odborníků v boji proti nemoci výrazně pomohlo preventivní vyšetření, takzvaný screening. Lidé mezi 50 a 54 lety mají jednou ročně test zdarma, od 55 let pak jednou za dva roky. Právě díky vyšetření a včasnému zachycení se podaří podle expertů řadu nemocných vyléčit.
Nemoc zpočátku může probíhat bez příznaků, respektive příznaky v počátečním stadiu jsou velice nevýrazné. I později se kolorektální karcinom projevuje podobně jako další nenádorová a méně závažná onemocnění, například hemoroidy, infekční a zánětlivá onemocnění střeva.
Existuje prevence?
Všechny rozvinuté státy mají problémy se zvyšujícím se výskytem nejen rakoviny, ale také nadváhy, diabetu a morbidní obezity. Faktorů, které škodí zdraví, je hned několik. Ze stravy můžeme vybrat například nedostatečný příjem vlákniny. V průměru jí totiž přijímáme dvakrát méně, než bychom měli.
O vláknině se ve spojitosti se zdravým stravováním mluví v poslední době čím dál více. Vláknina je v našem stravování důležitá z mnoha hledisek a u dospělých by měla zaujímat zhruba 30 až 35 g za den. Vlákninu známe rozpustnou a nerozpustnou, ale někteří odborníci již dnes vlákninu nerozdělují. Jako rozpustnou vlákninu můžeme označit například pektiny přítomné v ovoci, ale také inulin, který možná znáte jako složku čekankového sirupu.
K čemu je tedy vůbec rozpustná vláknina dobrá? Může být využita v našem zažívacím traktu jako prebiotikum, tedy jako živina pro potřebné bakterie neboli probiotika. Probiotika jsou důležitá z hlediska dobrého stavu našich střev, s čímž úzce souvisí také stav naší imunity. I probiotika však můžeme nelézt v některých zdrojích potravy, příkladem mohou být například zakysané mléčné výrobky, některé sýry či fermentovaná zelenina.
Nerozpustná vláknina přispívá k čištění našich střev a podporuje správné zažívání. Neorozpustná vláknina prochází zažívacím traktem na rozdíl od rozpustné nezměněná. Příkladem takové vlákniny může být třeba celulóza v zelenině, luštěninách, celozrnných obilovinách, semínkách či ořeších.
