Ilustrační foto Zdroj: (ZDROJ: Pixabay)
Nic nebolí stejně jako zlomené srdce. Lidé po těžkém rozchodu mají psychické i fyzické příznaky jako žaludeční nevolnost, špatný spánek, deprese, a to vše kolikrát vede až k fyzické bolesti. V extrémních případech se může objevit tzv. syndrom zlomeného srdce, kdy po emocionálním šoku srdce přestane správně pumpovat krev, což může končit i smrtí. Tomu všemu by měl být konec a k uzdravení bolavého srdíčka by měla pomoci věda, konkrétně sedativa propofol, kter
Hlavním cílem výzkumu bylo najít lék, který by přinesl úlevu při posttraumatických stresových poruchách (PTSP), mezi které patří mimo jiné i rozchod. „Kombinace anestezie s vyvoláním emocionálních zážitků vzpomínky zeslabí a utiší,“ uvedl doktor Bryan Strange, který studii vedl. V praxi to znamená, že pacient, kterému byla vyvolaná vzpomínka a následně se mu aplikovala injekce s danou látkou, měl po 24 hodinách tuto vzpomínku mnohem slabší.
„Budeme muset stanovit kritéria, podle kterých vhodné adepty rozpoznáme. Vybrat pacienty, na které bude mít tato léčba pozitivní účinek a riziko spojené s anestezií bude mít smysl. Někteří lidé mohou být po rozchodu v tak špatném psychickém stavu, že tato kritéria budou jednoznačně splňovat,“ pokračoval doktor Strange.
Helen Fisherová, která se zabývá biologickou antropologií, tedy studií člověka po biologické stránce a zkoumáním zdravého lidského těla, strávila téměř čtyři dekády pozorováním, jaký má láska efekt na lidský mozek. Výsledky z magnetické rezonance pak potvrdily, že se láska v mozku projevuje podobně jako závislost.
„Při studii lidí, kteří zažili velké zklamání v lásce, jsme zaznamenali aktivitu v části mozku, ve které se projevuje i touha nebo závislost. Tato část se odborně nazývá accumbens nukleus, což je jakási továrna na závislosti, jako je například i hazard,“ řekla Fisherová. Dále uvedla, že při nešťastné lásce se spíná aktivita v oblastech mozku, kde se také projevuje úzkost, která jde ruku v ruce s fyzickou bolestí.
Studie Fisherové se souběžně schází se studií profesorky Barbary Sahakianové z Cambridgeské univerzity, která se zabývá klinickou neuropsychologií. „Láska je velmi návyková. Je to jakoby se váš systém odměn aktivoval tou danou osobou. Když vás takový člověk opustí, musíte se onoho zvyku na něj zbavit. Zbavit se nutkavé potřeby se s tou osobou vidět, psát jí nebo slyšet její hlas. Nejlepším řešením je se rozptýlit a trávit čas jinak než doposud,“ řekla Sahakianová.
S nepříjemnou dohrou nešťastné lásky se každý z nás dokáže poprat jinak. Stejně tak, jako s každou jinou závislostí. Někteří tyto doprovodné symptomy dokážou potlačit, až skoro vytěsnit ze své mysli, nastavit si nový životní styl a jít prostě dál. Avšak pro ty, kteří se z bludného kruhu spojeného s předchozím vztahem nemohou dostat, by nová metoda mohla být vysvobozením.
Doktor Bryan Strange z madridské univerzity provedl i několik pokusů s lidmi. Všem dobrovolníkům přehrál stejný příběh, který měl neutrální konec, avšak uprostřed příběhu se staly dramatické zvraty. V jednom příběhu se malý chlapec stal obětí dopravní nehody, v druhém příběhu byla unesena a znásilněna mladá žena.
Těsně před aplikací látky zvané propofol ukázal dobrovolníkům první část příběhu, a aby se zaktivovaly jejich vzpomínky, dostali několik kontrolních otázek v souvislosti s tím, co zhlédli. Pak jim pustili zbytek. Ihned po ukončení celé procedury byla polovina dobrovolníků otestována, jak si příběhy pamatují a všichni měli vzpomínky stejné pestré. Z toho vyplynulo, že bezprostředně po aplikaci této látky procedura nemá efekt.
Druhá polovina dobrovolníků byla testovaná 24 hodin po ukončení celé procedury. Tato polovina testovaných si z emocionální části příběhu pamatovala v průměru o 12 % méně než skupina lidí dotazovaná bezprostředně po proceduře. Neutrální části příběhu si tedy pamatovali všichni stejně. To znamená, že podaná látka měla efekt.
Podle Strange jsou mozkové obvody spojené s emocionální vzpomínkou citlivé na anestezii, což by mohlo být dobré pro potenciální léčbu traumatických zážitků, aniž by se odstranila vzpomínka jako taková.
Odstranění starších vzpomínek by však mohlo být mnohem složitější. Léčba osob s tzv. flashbacky by mohla být tedy mnohem komplikovanější.
„Mnoho negativních vzpomínek nám ale pomohlo k vývoji našeho budoucího chování, a to jak jedinců, tak celé společnosti. Avšak léčba propofolem by měla být jednoduše proveditelná, pokud bude mít prokazatelný přínos,“ uvedl doktor Strange.
„Zabal všechny vzpomínky do krabice a odnes je na půdu. Nepiš, nevolej a radši si zacvič – to zvyšuje dopamin v těle a pomáhá v odolnosti vůči bolesti. Vynechej cukry. Nesnažte se s ex přátelit, alespoň do té doby, než se přes to přenesete. Musíte si vyrazit ven s novými lidmi a posouvat se dál. Žádné léky vám nepomůžou vytvořit si nové sociální vazby. Bolest ze ztráty je obrovská, ale běžná. Takto to fungovalo miliony let. Podle mého názoru vás jen čas nebo nová láska může opravdu uzdravit,“ radí na závěr Fisherová.
