Podle odhadů jsou v populaci 2 – 3 % lidí s poruchou autistického spektra a v případě Česka by tak mohlo jít o 200 – 300 tisíc lidí. Z toho zhruba pětina jsou děti. Hodně lidí ale ani netuší, že poruchu autistického spektra mají. Jednou z těchto poruch je Aspergerův syndrom, který zasahuje do všech oblastí života pacientů s touto diagnózou. Takoví lidé mají často potíže v oblasti emocí. Mají ale také zpravidla vysoké IQ a často se zajímají o jedno téma, o kterém
Diagnostika poruchy autistického spektra je proveditelná zhruba od 18. měsíce věku. Konkrétně Aspergerův syndrom se dá ale lépe rozpoznat až mezi 5. a 7. rokem. Podle lékaře Romana Prymuly pro laika není úplně jednoduché konkrétní poruchu rozpoznat. Rodiče však odlišnosti mezi svým dítětem a jeho vrstevníky mohou pozorovat už od útlého věku. Následně se pak u svého praktického lékaře mohou dožadovat patřičného vyšetření.
V České republice je údajně nedostatek kvalifikovaného personálu, ať už pro diagnostiku nebo samotou léčbu. „Diagnostika je složitá a my jsme tady nikdy neměli dostatek dětských psychiatrů a psychologů. Samozřejmě máme určité počty, ty jsou ale výrazně nižší než ty reálně odhadované,“ řekl Prymula.
Otevřenou otázkou však zůstává řidičský průkaz. Někteří ho mají, někteří ne. Prymula by si do budoucna představoval, aby se řidičský průkaz přiděloval na základě odborného vyšetření. Teprve psycholog nebo psychiatr by měl posoudit, jestli má člověk takový handicap, který znemožňuje řidičský průkaz vlastnit, nebo je naopak postižení mírného rozsahu a nebude interferovat s procesem řízení.
Ministerstvo zdravotnictví připravuje změnu vyhlášky, podle které lidé s Aspergerovou poruchou nesmí mít řidičák.
V dnešní době člověk s poruchu autistického spektra řidičský průkaz mít nemůže. Samozřejmě řada osob svoji diagnózu nepřizná, nebo o ní ani neví. Takoví lidé pak řidičské průkazy mají. Ministerstvo zdravotnictví připravuje změnu vyhlášky. Podle Prymuly by měl být obsah této vyhlášky hotov v průběhu tohoto roku.
Ženě diagnostikovali Aspergerův syndrom až v dospělosti
Zpravidla se tedy diagnóza odhalí už v dětství. Příběh paní Sylvy je ale jiný. „Nejdřív jsem se stala maminkou tří dětí, z toho dvě děti mají Aspergerův syndrom. Nevěděla jsem, že je tam určitá dědičnost. Ženy se totiž projevují jinak než muži,“ rozpovídala se pacientka, která svoji diagnózu zjistila teprve před rokem, ve 49 letech.
Sylva na potvrzení své diagnózy čekala dva roky. To období čekání pro ni bylo náročné, stále se zkoumala, pozorovala a vše prožívala velmi intenzivně. Pacientka vystudovala biochemii, ale před devíti lety zažila syndrom vyhoření - jak sama uvádí, „přepálila svoji energii“. O pracovním návratu do oboru mluví spíš skepticky.
Její symptomy byly po celý život skryté, měla deprese a nebylo jí dobře, ale nevěděla, jaký mají její stavy původ. „Stále jsem hledala, ale nic na mě nepasovalo, nic mi nedávalo smysl.“ Její deprese byly v podstatě z přetížení a z okolností, které nedokázala v klidu zpracovat. Díky pravé diagnóze si teď veškeré aktivity může přizpůsobit na míru. Už na sebe netlačí a nesnaží se držet tempo s ostatními. „Pomohlo mi to, už nemám pocit viny, který jsem měla celý život z toho, že nejsem tak výkonná.“
Paní Sylva řidičák má. Podle ní je to v tomto ohledu velmi individuální. „Myslím si, že by to mnoho lidí připravilo o práci a že spousta Aspergerů řídí. Nebo ani neví, že jsou Aspergeři a řídí tak jako tak.“