
Historická auta jsou tikající bomba
Nejspíše jste si jich už někdy všimli. Na první pohled vypadají jako veteráni, po Praze už jich je asi 150 a vozí zejména turisty, kteří za hodinu jízdy zaplatí jednotnou cenu dva tisíce dvě stě korun.
V čem je problém?
Právě na tato autíčka se teď zaměřuje speciálně sestavený tým policistů, strážníků a pracovníků magistrátu, kteří řeší přestupky, i specialistů na taxikáře. K tomu s nimi jezdí i odborníci na technický stav vozidla a na emise z Ministerstva dopravy. I když zkontrolovat jedno auto trvá řádově dvě hodiny, už jich ohledali desítky a výsledky jsou alarmující.
Ani jedno auto nebylo v pořádku!
Pro začátek by bylo dobré říci, co to vlastně po Praze jezdí. Opravdu nejde o nic autentického. Auta se rozdělují na dva typy. Ten první téměř není problematický. Jedná se o takzvanou povolenou přestavbu karosérie. V praxi třeba vezmete starou Ladu Nivu, vyběháte si povolení a obestavíte ji novou karosérií. Tato auta mají v pořádku VIN kódy, i u nich ale odborníci narazí na špatný technický stav – obvykle jde ale o drobnější závady.
Druhá možnost má daleko větší zastoupení. Naprostá většina rádoby historických aut je nově postavena v Polsku, ve stylu "co dům dal".
Jako reportér jsem byl přítomen kontrolám šesti aut. Pět z nich tvořila nově postavená vozidla, zpravidla jezdící na LPG. A závady? Špatné nebo zcela přeražené VIN kódy motoru, na jednom autě byla zrcátka z motorky, jedno auto mělo podomácku svařený podvozek, další ho mělo špatně uchycený, dokonce jsme i kontrolovali auto, které mělo kola přichycená jedním šroubem a na nich ostré ozdobné kryty – kdyby se auto střetlo s chodcem, mohly by ho ošklivě zranit.
Jak je možné, že jezdí s tolika závadami?
Na to je komplikovaná odpověď. Téměř všechna vozítka totiž mají platnou technickou. Při natáčení jsme dokonce narazili na dvě velké rarity. Jedno auto totiž mělo platný technický průkaz, ve kterém stálo, že je to motorka. Další v něm mělo zase napsáno, že je to vozidlo typu Z. Pod tímto označením jsou například sněžné rolby nebo zemědělské stroje.
Ptáte se proč? Motorky totiž nemusí mít airbag nebo ABS a zemědělské stroje nemusí na technickou kontrolu.
Technické průkazy jsou pravé a všechny pocházejí podle pražského magistrátu z jednoho konkrétního místa. Z výdejny SPZ a STK v Ústeckém kraji. Tady už můžeme pouze spekulovat… Buď je tam někdo, kdo dělá špatně svou práci nebo je s provozovateli aut domluvený a nejspíš to nebude dělat zadarmo.
Jediné, co mohl speciální tým u motorky a sněžné rolby udělat, bylo to, že poslal podnět na ministerstvo dopravy, aby podezřelou STK vyšetřilo.
Co s tím lze dělat?
Tým rozlišuje závady na tři stupně. Stupeň A se řeší obvykle domluvou a jen si zkontroluje, zda je provozovatel vozidla odstraní a dá auto do pořádku. U stupně B tým vydá rozhodnutí a na místě zkrátí technickou na třicet dní. Provozovatel tak musí dát vše do pořádku a do třiceti dnů musí opět na STK, jinak přijde o technické oprávnění. Navíc ho čeká slušná pokuta ve správním řízení.
Vozidla se závadou typu C jsou na místě odstavena, jízda s nimi by byla nebezpečná. I tato auta pak musí na technickou a provozovateli opět hrozí pokuta ve správním řízení. Tým zatím odhalil jen dvě taková auta a my byli u toho.
Jak to vlastně funguje?
Většina aut jezdí jako "linkový autobus". S turisty by se měl řidič dopředu domluvit, a pokud turisté s cenou souhlasí, řidiči nic neporušují. Musí ale u sebe mít patřičné doklady.
Najdou se ale i řidiči, kteří do autíček berou lidi takzvaně z ulice. Pak jsou z nich ale taxikáři – a obvykle nemají taxametr ani jiné náležitosti, těm pak hrozí pokuty v řádu desítek tisíc korun.
Kdo to dělá?
Podle speciálního týmu provozují tato historická autíčka hlavně bývalí problematičtí taxikáři, kteří přišli o licenci. Mezi firmami prý zuří konkurenční boj. Navzájem se udávají, někdy se i varují. Prý jsou mezi nimi podobné tlaky a boje jako byli dřív mezi taxikáři a řidiči Uberu. Rozhodně tak není dobrý nápad pokusit se do tohoto byznysu proniknout, prý by se vám snadno mohlo stát, že vaše auto bude mít často propíchané gumy…
Autor: Matěj Rychlý