Jmenuje se Natalia a příští rok oslaví padesátiny. „Sloužím přímo na frontě u vojenské záchranky jako anesteziologická sestra,“ vypráví exkluzivně pro CNN Prima NEWS. „Všude nad námi jsou ruské drony, pro zraněné a mrtvé můžeme jen za soumraku nebo v části noci,“ líčí. Příjmení prozradit nemůže, ani lokaci své roty, ale vytahuje mobil a ukazuje snímky a videa z rozstříleného Bachmutu. „Před válkou to byl můj domov, teď už město neexistuje, ani můj dům, ani ulice. Tohle všechno je pro mě zapomenutá minulost a já se musím dívat do budoucnosti,“ říká. „Vyhrajeme. Kdo ale neprošel válkou v první linii, tak nikdy nemůže pochopit, co je to je válka.“
Úkolem frontové záchranné lékařské roty je pomoc zraněným vojákům anebo i převážení zabitých do zázemí. Jak vypadá taková služba v reálu?
ČTĚTE TAKÉ: Dohoda mezi Ukrajinou a USA v problémech? Rusové dobyli velmi cenné území, které Kyjev bolí
„Podrobnosti sdělovat nemohu, ale máme na frontě dispečink, odkud vyjíždíme ke zraněným i mrtvým. Celý ten záchranný systém má různé stupně, napřed se zranění vojáci musejí pokusit o sebepomoc, pak následuje vzájemná pomoc a potom už nastupuje naše rota,“ vypráví vojačka, která do Ozbrojených sil Ukrajiny vstoupila dobrovolně. Pro ukrajinské ženy branná povinnost neplatí ani za válečného stavu.
K raněným i mrtvým se dostávají těžko
„Obvykle pro zraněné a mrtvé jezdíme obrněnými vozidly. Na frontě je teď všude strašně moc ruských dronů, situace je v tomto směru pořád horší, takže svoji práci děláme za stále těžších podmínek. A na frontě jsou i velmi malé časové možnosti, kdy se můžeme dostat pro oběti. Obvykle je to za soumraku a částečně během noci. Ale je to pokaždé jen nějaký malý časový průřez, kdy musíme rychle vyjet a posbírat raněné a mrtvé,“ líčí záchranářka Natalia, která pochází z Bachmutu, kde dříve pracovala v nemocnici.
Ale i ty výjezdy za soumraku jsou asi hodně nebezpečné? „Samozřejmě, že jsou. Ale já jsem vojačka a stejně jako každý jiný ukrajinský voják musím být připravena na všechno,“ říká vojenská zdravotní sestra a anestezioložka. Nahlas nevysloví, že by se z mise jednou nemusela vrátit na dispečink. Takhle se v armádě neuvažuje, voják plní rozkazy...
„Při zásahu jsme pořád na hraně smrti, ale zároveň můžeme zachránit životy mnoha jiných vojáků. Ale také nám umírají přímo pod rukama, protože jejich stav je neslučitelný se životem,“ vypráví. Do záchranného vozidla sice často naloží těžce zraněné vojáky, ale do nemocnice už je dovezou mrtvé.
A může si vůbec člověk zvyknout na válku? „Nemáme jinou možnost. Někdo přece zraněné musí zachraňovat,“ říká žena narozená v roce 1976. Musí tuhle práci dělat i téměř v padesáti letech? „A kdo by ji dělal? Můj manžel je lékař, sloužíme spolu v jedné rotě a teď je tahle služba něčím jako společným posláním. Bachmut neexistuje, náš dům ani ulice neexistuje, náš někdejší život je minulostí a naše vzpomínky na civilní život už teď nejsou vůbec k ničemu dobré,“ myslí si záchranářka. Jejich 27letá dcera bezpečně žije v exilu. A oni bojují za vlast.
Rozstřílený Bachmut v mobilu ukrajinské vojačky a záchranářky Natalie, která poskytla exkluzivní rozhovor pro CNN Prima NEWS. Zdroj: Ivan Motýl
V Bachmutu se bojovalo od roku 2014
A teď přichází překvapení. Natalia v ukrajinské armádě slouží již od června 2020, zatímco ruská invaze začala až v únoru 2022. „Bohužel, tak to vidíte u vás v západní Evropě, že se válčí až od roku 2022. Jenže boje vypukly už na jaře 2014,“ připomíná.
Dříve sedmdesátitisícový Bachmut leží v Doněcké oblasti. A po demokratické revoluci na Majdanu se stal jedním z měst, o které se vedl ozbrojený boj se separatisty. V roce 2014 přitom Bachmut ještě nesl jméno Artemivsk, podle ruského bolševického vůdce Fjodora Sergejeva Arťoma.
„Od dubna do července 2014 nad Bachmutem dokonce vlály dva prapory. V části města s vojenskou základnou to byla ukrajinská vlajka, v druhé půlce města separatistický prapor Doněcké lidové republiky,“ vypráví záchranářka Natalia. V nemocnici poskytovala první pomoc všem zraněným, separatisté ale několik měsíců destabilizovali všední život. V květnu 2014 zamezili v Bachmutu prezidentským volbám a jindy třeba zaútočili na linkový autobus. A i když ukrajinská armáda v červenci 2014 město od separatistů vyčistila, ti Bachmut v dalších letech znova ostřelovali a třeba 13. února 2015 jejich raketomet zabil žáka druhé třídy.
Natalia: „Nejhorší měsíce jsme s manželem v bachmutské nemocnici prožívali během tvrdých bojů u nedalekého města Debalceve, které se odehrávaly v letech 2014 až 2016. V první fázi se naši vojáci museli probíjet z obklíčení a v tom kotli jich také hodně zahynulo. Do nemocnice nám vozili zraněné a mrtvé na jedné hromadě, bylo to děsivé, a tyhle obrazy chci vymazat z paměti.“
Ukrajinci zveřejnili záběry z tvrdých bojů u Bachmutu Zdroj: CNN, Ozbrojené síly Ukrajiny
Debalceve. Zapomenutý masakr
V bitvě u Debalceve podporovala separatisty přímo ruská armáda, zmapovány jsou akce ruských motostřeleckých, dělostřeleckých i výsadkových brigád. „To všechno mě vedlo k tomu, že jsem v roce 2020 také vstoupila do Ozbrojených sil Ukrajiny, kde už sloužil můj manžel. Když pak přišla Putinova okupace, bylo jen hůře. A do jara 2023 se Rusům podařilo Bachmut prakticky srovnat se zemí.“
Vojačka a záchranářka Natalia tak v armádě slouží pět let, zrovna v červnu slavila půlkulaté výročí ve službě. „Po pěti letech si teď poprvé užívám normální dovolenou, ale hned po ní se vracím do záchranářské roty a pokračuji v boji. Vyhrajeme,“ říká přesvědčeně. „Kdo neprošel válkou v první linii, tak nikdy nemůže pochopit, co je to válka,“ dodá. Ani odborníci z řad západních armád, se kterými přišla do styku, neměli z fronty přímou zkušenost. Předali technické či lékařské zkušenosti, ale o pocitech vojáků v zákopech si nechali vyprávět od Ukrajinců.
Příroda ukazuje cestu i člověku
Setkání s Natalií umožnila CNN Prima NEWS brněnská Nadace Partnerství, která s bojující zemí spolupracuje na mnoha projektech. Vojačka a záchranářka teď touží po souladu člověka a přírody. „Ve válce jsem už viděla bezpočet mrtvých, a zřejmě ještě další spatřím. Ale také jsem viděla, jak válka dokáže zničit sady, parky, lesy a proměnit všechno v měsíční krajinu. Jenže příroda si umí docela rychle poradit a trosky našich měst už dnes obrůstají bujaré porosty. A to je pro mě světlo, které vidím na konci téhle války,“ přemítá.
Před válkou pěstovala květiny, a dokonce chovala i včely. A sílu přírody považuje i za naději pro Ukrajinu, že se jednou do rozstřílených měst vrátí také lidé. „I do Bachmutu, takže teď sním o tom, že budu jednou ve svém městě vysazovat nové sady i parky.“ Natalia totiž miluje následující ukrajinský citát: „I kdyby měl zítra přijít konec světa, sázej květiny.“
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Ukrajinci udeřili na Krym. Rusové utrpěli značné škody, požár základny zachytily satelity NASA
