kurdští demonstranti v Německu foto youtube Euronews
Na konci března se v Turecku konají komunální volby. Prezident Recep Tayyip Erdogan by rád zvítězil. Respektive chce, aby zvítězila jeho Strana spravedlnosti a pokroku (AKP). A dělá pro to opravdu hodně. Jednak usoudil, že čím méně je kandidátů opozice, tím lépe pro něho.
Zatýkání, které v Turecku plynule pokračuje už třetím rokem - od nepodařeného pokusu o puč v roce 2016 - nabralo od začátku roku opět na obrátkách. Denně jsou zatýkány desítky lidí. Především aktivistů a funkcionářů opozičních stran. A nejvíce možná jediné skutečné opoziční parlamentní strany - prokurdské Demokratické strany lidu (HDP). Bývalý předseda této strany Selahattin Demirtas sedí už třetím rokem ve vězení a ještě nejméně další čtyři roky v něm setrvá. Přestože Evropský soud pro lidská práva rozhodl, že jeho věznění je protiprávní. A do vězení ho následují desítky jeho stoupenců, včetně zvolených zastupitelů. Turecké soudy jsou přetížené a vězení také. Letos 17. února padl absolutní rekord - za jeden den bylo zatčeno 735 lidí!
V sobotu 9. března vpadla policie do sídla strany HDP v hlavním městě kurdské opozice Amedu (turecky Diyarbarkíru). Na přiloženém videu můžete vidět, jak policejní těžkooděnci se zbraněmi v rukou útočí na shromážděné lidi. I jak jim dva stateční poslanci odolávají holýma rukama. Policie dokonce několika poslancům zabavila mobilní telefony nebo je alespoň zničila. Přesto nahrávka na sociální sítě unikla. To všechno má samozřejmě opozici zastrašit. Tato neměnná strategie vůči kurdskému obyvatelstvu trvá už sto let. Od vzniku Turecka a nástupu prvního tureckého prezidenta Kemala Atatürka, který hlásal heslo: "Jedna strana, jeden národ, jeden jazyk". Kurdové do toho nikdy nezapadali. Ale nikdy to také nevzdali a čelili proto desítkám masakrů a systematickému útlaku v několika vlnách. Podle toho, jak se momentálně který vládce země cítil pevně v sedle nebo si zrovna hrál na demokrata. Erdogan měl také období, kdy chtěl vypadat jako demokrat. V letech 2011 až 2015, kdy dokonce probíhala mírová jednání mezi tureckou vládou a zakázanou Kurdskou stranou pracujících (PKK). Ta ale skončila poté, kdy turecká armáda pod záminkou boje proti tzv. Islámskému státu bombardovala pozice PKK v severním Iráku.
A právě spojení s PKK je univerzálním zaklínadlem pro jakékoli zatčení libovolného Kurda. A pak následuje obvinění z "podpory terorismu" či dokonce "členství v ozbrojených teroristických složkách". Včetně lidí, kteří v životě nedrželi v ruce zbraň, jako například umělci, zpěváci a režiséři. Turecko si prosadilo zařazení PKK na mezinárodní seznam teroristických organizací. Na nátlak Turecka je PKK zakázaná i v Německu, kde se jinak vesele prohánějí turečtí nacionalisté - Šedí vlci.
Minulý týden došlo k přelomovému rozsudku v Belgii - členové Kurdského národního kongresu, vyšetřováni už od roku 2011, nemohou být nadále trestně stíháni za vazby ke kurdskému odboji. Podle rozsudku belgického soudu PKK nesplňuje definici teroristické organizace. V Turecku to ale nic neznamená, a členství v HDP se klade téměř na stejnou úroveň jako členství v Kurdské straně pracujících. Často jsou u soudů dokonce jako předměty doličné předkládány zápisy z porad městských zastupitelstev, protože je učinili členové HDP. Tresty padají vysoké. Často jsou zatýkány ženy, protože v HDP se dbá na paritu funkcí - stejný počet ženských i mužských funkcionářů. Nejsou to ale žádné kvo-kvo-kvóty. Kurdské ženy jsou nesmírně statečné, protože dělají svou práci, přestože jim hrozí mnohaleté věznění. V únoru byly dvě místní zastupitelky z převážně kurdských měst, spolustarostka Amedu Geltan Kisanak a spolupředsedkyně jedné menší opoziční strany, Demokratické strany regionů, Sebahat Tuncel, odsouzeny k 15 letům vězení. A takové rozsudky padají často.
Snaha o likvidaci opozice ale jde i za hranice Turecka. Nejen vůči "gülenistům", tedy stoupencům duchovního Fetulláha Gülena, oficiálně obviněného z pokusu o puč v roce 2016, jsou podnikány různé akce. Oblíbené v Turecku je rukojemství - tedy věznění občanů jiných států, za což jsou pak požadovány nejrůznější ústupky. Časté je to u německých občanů s dvojím občanstvím, například loni propuštěného novináře Denize Yücela. I my ale máme v tureckých vězeních dva občany - Markétu Všelichovou a Miroslava Farkase. Byli obviněni z terorismu a v Turecku se nad nimi zavřela voda. Respektive brány vězení, na 7 let. Bez valného zájmu naší veřejnosti či příslušných politiků a bez valného úsilí naší diplomacie.
Nejnověji prohlásil turecký ministr vnitra Soylu pro státní tureckou agenturu Anadolu: "Je mnoho těch, kteří se podílejí na akcích teroristické organizace v Evropě a Německu a pak na oslavách v Antalyi, Bodrumu a Mugle. Přijali jsme opatření. Nechť přiletí a vystoupí z letadel. Přijmeme je a zatkneme je." V zápětí dodal, že "ode dneška už nebude tak jednoduché venku zrazovat a v Turecku se bavit."
To je otevřená hrozba všem občanům Německa, kteří poletí do Turecka na dovolenou. Zejména ovšem těm, kteří mají turecké a kurdské kořeny a dovolují si byť jen kritizovat turecký režim. Turecká tajná služba MIT má tak profízlované sociální sítě, že stačí pouhý "lajk" pod status, kritizující Erdogana, a dovolená na tři týdny se změní na dovolenou na 20 let. Aktuálně na toto riziko upozorňuje na FB populární vtip. Nepochybně nemá "profízlováno" jen v Německu. Němečtí politici reagovali s pobouřením, které ale pozvolna vyprchává. Jen poslanec za Zelené Cem Özdemir, který musí kvůli špatným vztahům s Erdoganem chodit všude s ochrankou, řekl, že nyní "bude Erdogan rozsévat ovzduší strachu i v Německu". Už předtím neprodloužily turecké úřady akreditaci 80 zahraničním novinářům, mezi nimi i německým, což má nepochybně svůj důvod i v blížících se volbách. Čím méně svědků, tím lépe.
Nicméně německé ministerstvo zahraničí vydalo varování pro Němce, směřující do Turecka, že se mohou stát obětí "svévolného zatčení". Podle komuniké spolkové vlády "nelze vyloučit, že turecká vláda podnikne další kroky proti zástupcům německých sdělovacích prostředků a společenských organizací." Přesto ministerstvo ve svých cestovních pokynech zdůraznilo, že "Turecko je i nadále srdečná a otevřená země". Přestože vás tam mohou zavřít za "lajk", před čímž bezelstně varuje.
Německý politik kurdského původu Ali Ertan Toprak řekl pro web RPONLINE.de ke zmíněným cestovním pokynům: "Jsem znechucen německou politikou. Celá politika vůči Turecku je katastrofou.“ Toprak především kritizuje úsilí o uklidnění vztahů. "Strategie appeasementu zcela selhala. Turecko praktikuje tuto politiku po dobu nejméně tří let proti všem kritikům, zejména proti Kurdům," uvedl Toprak. On sám od roku 2015 nemůže cestovat do Turecka. "Turecko nehrozí nyní, tato praxe trvá už roky," zdůraznil.
Na zmíněném příkladu Všelichové a Farkase vidíme, že se to nemusí týkat jen německých občanů. Já se také do Turecka hned tak nepodívám. Předvolební období v Turecku přinese jednu jistotu - zatýkání, politické procesy, zastrašování, násilí. Takové, jaké bylo vidět při vpádu policie do sídla parlamentní strany HDP v Diyarbarkíru/Amedu.
Svéráznou formu oslavy Mezinárodního dne žen bylo v ulicích Istanbulu možno vidět 8. března 2019. Policie zasáhla proti pochodu oslavujícímu tento svátek obušky a slzným plynem. Násilí probíhá každodenně nejen vůči představitelům a aktivistům jedné parlamentní strany, ale i vůči odborům a všem, kdo stojí v cestě přetvoření Turecka na dokonalou diktaturu. Nezapomínejme také, že Turecko čelí značné inflaci a ceny potravin rostou. Ještě jedny volby a možná se to podaří. Nebo také ne. Proslýchá se, že někteří vlivní členové strny AKP, jako bývalý prezident Gül nebo bývalý premiér Davugtolu spolu s dalšími funkcionáři, nespokojenými s posledním vývojem a zřejmě i Erdoganovým stylem vládnutí, chystají opozici nebo přímo založení nové strany.
V rámci předvolební kampaně jezdí Erdogan po tureckých městech v autobusu - viz video - a vyhazuje z něj "volební balíčky". Uvidíme, zda to bude stačit, nebo si bude muset vítězství "posichrovat", jako v prezidentských volbách, kdy se prohlásil vítězem v době, kdy zdaleka nebyly sečteny hlasy, zejména z velkých měst. Koneckonců už loni prohlásil, že do měst, kde nezvítězí AKP, dosadí nucenou správu. Jako to už v mnoha kurdských městech udělal. Kdoví, proč je tedy tak nervózní, když vlastně prohrát ani nemůže.
Odkaz na video k razii v sídle strany HDP - ZDE
Video k Erdoganově předvolební kampani - ZDE
Jana Kunšteková
