Rudie Dutschke
Píše se rok 1968. Těsně před Velikonoci přijíždí do Prahy západoněmecká levičácká legenda Rudi Dutschke. Českoslovenští vysokoškoláci jej místo ovací málem vypískají.
Socioložka Jiřina Šiklová, která se v té době specializovala na sociologii mládeže, přednášela o tom a napsala řadu publikací na toto téma – tuto situaci vysvětluje následovně: „Naši studenti včetně mě jsme očekávali, že si poslechneme rockovou hudbu, big beat, zažijeme, co jsou to u nás proklínané drogy, na kterých zkrachovala podle naší propagandy západní mládež nebo třeba si koupíme i různobarevné rtěnky, tuhý pudr a modrý lesk na víčka. Oni chtěli ale diskutovat o socialismu a komunismu a my chtěli poznat jejich úpadkovou kulturu.“
Někdy se nám zdá, že stále ještě v tomto žijeme a že západní levice nabízí kupříkladu naší ČSSD ledacos k diskuzi a místo toho se někteří představitelé naší ČSSD spíše zajímají o to, v jaké vířivce se koupe britský labourista Corbyn nebo jestli náhodou by se s ním nesetkali na dovolené v San Sebastianu nebo aspoň v Karlových Varech v Puppu.
Atentát na studentského vůdce
Rok 1968 nebyl významný pouze Pražským jarem, ale také studentskými bouřemi v západní Evropě, a to především ve Francii a Západním Německu. Velikonoce byly tehdy ze strany mládeže obzvláště oblíbeným časem pro protestní akce a právě o Velikonocích v dubnu 1968 byl spáchán v Německé spolkové republice atentát na studentského vůdce Dutschkeho. To vyvolalo až nekontrolovatelný nárůst velké vlny studentského pobouření. Atentát provedl duševně zaostalý dělník Josef Bachmann, v jehož osobních věcech policie nalezla fotografie Adolfa Hitlera a kopii knihy Mein Kampf.
Rudi Dutschke byl po střelbě převezen v kritickém stavu do nemocnice a jeho stav byl vážný především díky kulce, která mu pronikla do mozku. Velikonoční studentské bouře odehrávající se po spáchaném atentátu vedly k většímu posílení odporu veřejnosti vůči studentským protestním akcím a také k závažným střetům demonstrantů s policií. Na Velikonoční neděli v ulicích Západního Berlína demonstrovalo okolo 12 000 lidí a podobné protestní akce proběhly ve více než dvaceti městech Západního Německa.
Kdo byl Rudi Dutschke
Byl hlavním studentským vůdcem v Západním Německu. Vyznával typické hodnoty pro představitele Nové levice, jako byla snaha odstranit odcizení člověka ve společnosti, boj s autoritami, prosazování seberealizace, pohrdání manipulováním osob, kritika konzumní společnosti nebo boj proti imperialismu. Obdivoval osobnosti reprezentující revoluci, jako byl Fidel Castro nebo Che Guevara. Vystupoval proti imperialismu a tvrdil, že „Třetí svět je celek národů, strádající pod terorem mechanismu světového trhu, ovládaného obřími korporacemi“. Dutschke také přišel s požadavkem na vytvoření akčních center, která by ve Spolkové republice politizovala univerzity i města prostřednictvím přímých akcí, např. proti nouzovým zákonům nebo válce ve Vietnamu. Kritizoval parlamentní systém a byl pro jeho zrušení: „Když říkáme mimoparlamentní, znamená to, že usilujeme o systém přímé demokracie a sice o demokracii rad, která lidem umožní přímo volit i odvolávat jejich dočasné zástupce. Pak by byla vláda lidí nad lidmi redukována na nejmenší možnou míru.“
Dutschke měl praktickou zkušenost s životem ve východním Německu (kde se narodil a žil do roku 1961) a navíc byl kromě neomarxismu ovlivněn též nizozemskou alternativní anarchistickou skupinou Provos. Tyto ideje byly základem jeho koncepce a působení v SDS (Socialistický německý studentský svaz). Po jeho vstupu do SDS se tato strana postupně stala především kombinací kritické teorie a avantgardou přímých subverzivních akcí. Z výrazně levicového spolku se tak stala revolučně vystupující mládežnická avantgarda, která postupně vyhlásila boj autoritativnímu státu. „Chopme se zbraní a veďme poslední bitvu,“ bylo jedno z Dutschkeho prohlášení pro média. Působení Dutschkeho v SDS vedlo až k označení tohoto období za „dutschkismus“ a po jeho odchodu se již v SDS nenašel nikdy takový vůdce, jakým byl on. SDS přešla později ke skutečným akcím a stanovisko „používat násilí proti věcem a nikoli osobám“ vzalo mnohdy za své. Jednalo se především o tzv. Krahlovu frakci. Sektářství a diferenciace názorů vedla nakonec k posloupnému rozpadu SDS a 21. března 1970 byl SDS formálně rozpuštěn.
Zranění Dutschkeho nakonec dohnalo. Na Štědrý večer roku 1979 se utopil ve vaně při jednom ze svých epileptických záchvatů, kterými trpěl po atentátu.
Mirko Radušević
