exekuce foto youtube Finanční správa
Ústavní soud v Brně se postavil na stranu muže, kterému hrozila exekuce. Z původní půjčky 25 tisíc se dluh vyšplhal až na necelý milion korun. A to kvůli nevýhodnému úroku z prodlení, který činil 1 % denně. Případ nyní soudy musí znovu projednat.
V roce 2009 si muž půjčil 25 tisíc korun s nevýhodným úrokem z prodlení. Pokud by peníze nevrátil včas, s každým dnem by se dlužná částka zvyšovala o jedno procento. Celková suma se tak nakonec vyšplhala až na 900 tisíc korun.
Muž se obrátil na obvodní a městský soud, ty však jeho žádostem nevyhověly. Rozhodl se tedy jít k Ústavnímu soudu, který mu konečně pomohl. Pražské soudy tvrdí, že justice nemůže v průběhu řízení přezkoumávat výši úroku z prodlevy. Ústavní soudci však říkají, že jsou soudy povinny zastavit řízení, pokud dochází ke zjevné nespravedlnosti nebo rozporu se zásadami právního státu.
Ústavní soud tímto rozhodnutím připomněl, že se justice v takovýchto případech musí postavit na stranu dlužníka.
Dluhový byznys
Podle studie Světové banky zveřejněné v roce 2013 má Česká republika jeden z nejhorších systémů půjček vůbec. Z vymáhání dluhů se zde stal totiž atraktivní byznys. Světová banka poukazuje na velký počet poplatků spojených s vymáháním dluhů. Limity pro tyto poplatky jsou u nás mnohonásobně vyšší než u sousedních zemí. Věřitelé také například využívají nekalé praktiky rozdělení jedné půjčky skrze více firem. Tím se totiž zvyšuje šance, že dlužník nějaký ze svých dluhů zapomene zaplatit. Poplatky za vymáhání se pak několikanásobně zvýší. Podle studie se na nekalém byznysu podílí také dodavatelé energií a podniky, které provozují veřejnou městskou dopravu.
Problém exekucí v ČR
V roce 2001 byl vytvořen za vlády Miloše Zemana exekutorský řád, který vedl ke vzniku soukromých exekutorů a volného trhu mezi nimi. V roce 2006 došlo ke zvýšení odměn advokátů, po kterém začalo být výhodné vymáhat nízké částky (např. nezaplacenou pokutu za jízdu načerno). Kromě toho také neexistovala žádná regulace nebankovních společností, které často půjčovaly peníze s přehnaným úrokem.
Skoro každý desátý Čech starší 15 let se někdy ocitl v exekuci. V Evropě se ale jedná o vzácný případ. Ve většině ostatních zemí se klade důraz na vymáhání dluhů ještě předtím, než jde případ k soudu, který může rozhodnout o následné exekuci.
Dvě a více exekucí má dnes v ČR 600 tisíc lidí. Z dluhů se ročně dostane pouze 20 tisíc z nich. Viceguvernér ČNB Mojmír Hampl uvedl, že je důvodem zadluženosti lehkomyslnost lidí pujčujících si peníze. Dlužníci nepřemýšlí nad dlouhodobými důsledky do budoucna. Na vině jsou prý ale i věřitelé. Ti se mohou uchylovat k neférovým praktikám a ne vždy jasně sdělují podmínky své půjčky.
Nejvyšší počet exekucí nastal v roce 2011. Následně došlo k několika opatřením a od té doby (kromě roku 2014) je exekucí stále méně. Ústavní soud například snížil limit nákladů na advokáty spojených s vymáháním dluhů. Několikrát došlo také k výměně vedení exekuční komory. V roce 2009 byl například odvolán tehdejší šéf Juraj Podkonický z důvodu střetu zájmů.
Naděje do budoucna
Počet nových exekucí postupně klesá a těch ukončených je stále více. V roce 2018 se počet nových exekucí snížil na 505 tisíc. To je o 106 tisíc méně než v předchozím roce. Nejvíce jich ubylo na jižní Moravě, v Praze se počet snížil o čtvrtinu.
Na poklesu se podílela například změna spotřebitelského zákona, díky které se značně snížil počet nebankovních firem poskytujících půjčky. V roce 2013 byla poté zavedena možnost spojení exekucí, díky které můžou dlužníci platit pouze jeden poplatek. Do té doby museli platit výdaje spojené s každou exekucí zvlášť. Následující rok prošla novela advokátního tarifu, která snižuje náhrady nákladů řízení u sporů, které jsou vedeny skrze tzv. „formulářové žaloby“. Novela zabraňuje vymáhání např. nezaplacených pokut za účelem získání nepřiměřeně vysoké náhrady nákladů řízení. Jinými slovy se snaží, aby nefungovalo vymáhání malých částek jako byznys s vidinou velkého zisku.
V lednu navíc schválili poslanci novelu insolvenčního zákona. Dlužníci budou měsíčně platit věřitelům částku minimálně ve výši odměny insolvenčního správce. Poté mají dvě možnosti. Buď splatí za tři roky minimálně 60 % dluhu, nebo za pět let alespoň 30 %. Pokud tak neučiní, na konci pětiletého období rozhodne soud o jejich možném oddlužení a to na základě toho, zda se dlužníci opravdu snažili peníze splatit, či nikoli.
Štěpán Sochor
