Mezi nejčastější důvody dopravních nehod patří nedání přednosti v jízdě. Určení viníka může být mnohdy složitější, než by se na první pohled zdálo. (ilustrační foto) Zdroj: ČTK / Profimedia.cz
Jedno z nejdůležitějších pravidel silničního provozu by měl bez diskuze znát každý řidič, přesto jsou případy, kdy v určování přednosti v jízdě tápou i zkušení jezdci. Na vině je mnohdy špatné pochopení zákona, někdy nejasné okolnosti.
Přednost na silnici určuje dopravní značení, případně může být na křižovatkách řízena semafory či policistou. Pokud nic takového v dohledu není a kříží se dvě komunikace stejné úrovně, řídíme se pravidlem pravé ruky, tedy pouštíme zprava přijíždějící vozidla. Je potřeba pamatovat na to, že přednost mají i jezdci na zvířatech, organizované skupiny chodců nebo průvodci hnaných zvířat se zvířaty.
K TÉMATU: Tato dopravní značka je pastí na řidiče. Pokuta hrozí i zaměstnanci dojíždějícímu do práce
V zákoně jsou ovšem popsány ještě další případy, které řidičům stále dělají problémy. Například pokud auto vyjíždí z účelové komunikace, jako je například příjezdová cesta k nemovitosti, nebo lesní a polní stezky, musí vždy dát přednost všem účastníkům provozu. Mimo město jsou obvykle v místě napojení označeny červenými patníky.
Stejné pravidlo platí i při výjezdu z obytné a pěší zóny. Konec vždy určuje příslušná dopravní značka, za níž jsme povinni pustit veškeré jedoucí vozy. Jinak je tomu v souvislosti s letošní novinkou, takzvanou sdílenou zónou, jež je v podstatě pěší zónou, kam mají povolen vjezd vozy i městská hromadná doprava. Při výjezdu z ní se řidič musí řídit buď dopravním značením určujícím přednost, nebo pravidlem pravé ruky.
Problém mají šoféři také při pohybu po parkovištích, jež jsou zpravidla v soukromém vlastnictví. Na nich platí přednost zprava, není-li vyznačeno jinak. Mnohdy se ovšem nechají řidiči zmást tím, že je jedna cesta širší než jiná či jako jediná vede přes celou parkovací plochu, a mylně ji proto považují za hlavní.
Kdo zavinil nehodu?
Jsou ovšem případy, nad kterými zůstává rozum stát a dokáží nemile překvapit i pravidel znalé řidiče. Příkladem za všechny je povinnost dát přednost v jízdě také automobilu, jenž vjel neoprávněně do jednosměrky a k nám se blíží zprava. Značení jednosměrného provozu totiž neurčuje přednost v jízdě, a my jsme proto povinni ho pustit, i když by tam správně neměl co dělat. „Vždy není úplně lehké určit, kdo by za případnou nehodu mohl. Jeden z řidičů nedal přednost, zatímco ten druhý porušoval zákon tím, že jel v protisměru. Vždy záleží na daných okolnostech,“ uvedlo k této situaci tiskové oddělení policejního prezidia.
Ještě kurióznější věc se stala před lety na pražské Jižní spojce, kde řidič tahače nedbal značení o zúžení do jednoho pruhu a projel skrz šrafování. Následně se střetl s osobním vozem, který právě jel v připojovacím pruhu. Viníkem nehody byl podle vyšetřujícího strážníka překvapivě určen šofér auta, který se připojoval na rychlostní komunikaci.
Podle policisty měl nákladní vůz přednost, jelikož jel po hlavní silnici. A roli v tom hrál rovněž fakt, že kamion během manévru použil oranžové výstražné světlo. Podle silničního zákona lze takto porušovat určité předpisy, ovšem nesmí být ohrožena bezpečnost ostatních účastníků. Jenže to platí pouze ve chvíli, kdy to vyžaduje nějaká pracovní činnost, tedy pokud například automobil převáží nadměrný náklad. V tomto případě jel ovšem nákladní vůz prázdný, takže pravidlo by se nemělo uplatnit.
Záleží na posouzení
Podle odborníků tak byla chyba na straně řidiče kamionu. Maximálně by měla být situace vyhodnocena jako vina obou. Pokud by však věc šla k soudu, byla by posuzována na základě takzvaného principu omezené důvěry. Ten říká, že účastníci silničního provozu mohou do určité míry předpokládat, že ostatní budou dodržovat pravidla, ale nesmí se na to plně spoléhat. Každý je tak povinen dbát zvýšené opatrnosti, pokud existuje možnost, že jiný účastník pravidla nedodrží.
To stále znamená, že za nehodu je zpravidla zodpovědný ten, kdo například projel křižovatku na červenou nebo nedal přednost v jízdě. Nicméně při posuzování odpovědnosti se bere v úvahu i to, jestli druhá strana, která v zásadě pravidla neporušila, reagovala přiměřeně a snažila se v rámci svých možností nehodě zabránit.
MOHLO BY VÁS ZAJÍMAT: Nejdražší auto v Česku. Z nuly na sto dřív než formule a inspirace komiksem, z cenovky mrazí
