Časté sledování porna je návykové, varují experti. Škodí vztahům i kariéře

K pornografii se dnešní ředitel organizace NePornu Pete Lupton poprvé dostal, když mu bylo jedenáct. Objevil erotické časopisy nevlastního otce. „Za čtyři roky jsem začal používat i internet a došel až do bodu, kdy jsem videa sledoval dennodenně,“ říká Lupton.

Pornografii vnímal jako únik od reality – od situace doma, která měla k ideálu daleko. „Otec bil moji mámu, ze které se potom stala alkoholička. Měl jsem špatné známky ve škole a ani ve vztazích se mi nedařilo. U videí jsem se vždy uvolnil,“ přiznává. Kvůli všem problémům trávil více času u monitoru než s přáteli a zanedbával i studium.

V šestnácti letech se ale Lupton zúčastnil přednášky muže, který byl na pornu závislý. „Došlo mi, že mám stejný problém a rozhodl jsem se s tím přestat. O potřebě sledovat porno se ve společnosti nemluvilo a nechtělo se mi jít za psychologem. Jednoduše jsem se snažil videa ignorovat,“ konstatuje Lupton.

Dařilo se mu abstinovat, ovšem jakmile přišly nějaké problémy, vždy se ke sledování vrátil. Točil se takto v kruhu téměř deset let. Zlom přišel až ve chvíli, kdy přiznal manželce, že má s pornografií vážný problém. „Začal jsem kolem sebe tvořit skupinku mužů, kteří řešili stejnou věc a díky tomu se mi podařilo přestat,“ vzpomíná Lupton.

Videa uvolňují v mozku hormon štěstí

Podle adiktologa Davida Věcheta (47) z brněnské adiktologické ambulance nestátního zdravotnického zařízení Remedis časté sledování pornografie není zatím uznáno jako porucha duševního zdraví. Tento problém se totiž neuvádí v publikaci Mezinárodní klasifikace nemocí, kterou vydává Světová zdravotnická organizace. „Je to spíše vzorec chování, který nese typické symptomy závislosti. Porno působí na systém odměny a v mozku aktivuje hormon dopamin, tedy hormon štěstí. Člověk proto touží po opakování této rychlé odměny, “ vysvětluje adiktolog.

Dodává, že například v USA musí proběhnout řada studií, aby byl problém uznán jako závislost. V dnešní době je to přitom mezi odborníky velice diskutovaná věc. „Momentálně jsou filmy pro dospělé lehce dostupný materiál. Je však kritické, že se k obsahu snadno dostanou i děti a to průměrně již v deseti letech,“ říká Věchet.

Pokušení přichází i u vyléčených

Matěj (25), který si z osobních důvodů nepřál uvést příjmení, se na porno začal dívat ve svých patnácti letech. „V osmnácti jsem si pak uvědomil, že situace není úplně v pořádku, protože pro mě byla každá dívka na ulici sexuálním objektem. Připadal jsem si jako úchyl. Snažil jsem se přestat, ale po nějaké době jsem se k videím vrátil,“ popisuje Matěj.

Když si našel přítelkyni, měl větší motivaci se návyku zbavit, ovšem nepodařilo se. „Přes půl roku jsem vydržel, poté jsem do toho zase spadl,“ svěřuje se. Motivaci ke změně našel až díky nové přítelkyni, která jeho závislost nebrala dobře a on ji nechtěl trápit. „Poslední video jsem viděl před třemi roky a jsem velice rád, že už na něj nemám ani myšlenky,“ dodává.

S celou situací podle adiktologa Davida Věcheta souvisí i nedostatečná sexuální výchova na školách a v rodinách. Potíže s pornografií mohou později vést i ke komplikacím ve vztazích a v kariéře. „Sociální dopady jsou zde velmi pravděpodobné. Člověk má ve vztahu například zkreslené představy a může chtít od partnera věci, které viděl ve videu,“ uvádí adiktolog.

Matěj i Pete Lupton se shodují, že už se závislostí naštěstí problém nemají. „Snažím se být ovšem stále obezřetný. Pokušení přichází neustále. Sílu mi dodává i fakt, že pomáhám jiným,“ dodává Lupton, který nabízí pomoc formou organizace NePornu stejně zasaženým lidem, jako byl kdysi on.

Text je součástí mediálního projektu Generace20 studentek a studentů Vyšší odborné školy publicistiky ve spolupráci s CNN Prima NEWS.