Černá kronika SSSR: Poslední popravená žena otrávila 13 lidí. Potřebovala pomeje pro prasata
Než začnete číst Co byste měli vědět, než začnete číst
13 obětí otravy, 4 zemřely okamžitě.
Zločin se odehrál ve školní jídelně.
Co vedlo k sérii brutálních vražd?
Jedovatý prvek se stal rodinným „řešením“.
V březnu roku 1987 převezly sanitky na urgentní příjem kyjevské nemocnice 13 žáků a zaměstnanců základní školy s těžkou otravou. To, co na začátku vypadalo jako v podstatě banální případ závadného jídla ve školní jídelně, se během vyšetřování změnilo na jednu z nejděsivějších travičských kauz v dějinách sovětské kriminalistiky. Od konce 60. let sovětské soudy vynesla jen tři rozsudky smrti nad ženami. Jeden z nich zazněl nad sériovou vražedkyní Tamarou Ivantjuninovou.
Průběh otravy byl rychlý, čtyři oběti zemřely okamžitě, dalších devět bojovalo o život na anesteziologicko-resuscitačním oddělení. Lékaři nejprve uvažovali o střevní chřipce nebo o nákaze salmonelou, jenže pak pacientům začaly vypadávat vlasy a to jsou příznaky typické pro jiné druhy otrav.
ČTĚTE TAKÉ: Voják se tvrdě pomstil za šikanu. Do Leningradu přijel vlak mrtvých
Vzhledem k tomu, že všichni nemocní před hospitalizací snědli jídlo ve školní jídelně, policii bylo jasné, kde začít s pátráním. A na začátku vyšetřovatelé položili jednoduchou otázku – kdo je zodpovědný za kvalitu jídla?
Horší to bylo s odpovědí. V době hromadné otravy nikdo takový nebyl. Donedávna na jídlo dohlížela dietní sestra Natalie Kucharenko. Jenže ta před čtrnácti dny zcela nečekaně zemřela. Kriminalisté byli ve vyšetřování důkladní a nařídili exhumaci těla. Pitva prokázala přítomnost jedovatého prvku thallia.
Podezření padlo na všechny, kdo přišli s jídlem do kontaktu, ale zájem vzbudila především pomocná síla myjící nádobí Tamara Ivantjuninová. Právě ona měla s Natalii Kucharenko nedlouho před její smrtí nepříjemný rozhovor. Dietní setra jí vytýkala, že neplní své povinnosti a strká nos, kam nemá.
Kdo byla Tamara Ivantjuninová
Narodila se v Tule v prvním roce Velké vlastenecké války do velké rodiny, měla pět sourozenců. Rodiče kladli důraz na materiální zabezpečení. Na jedné straně to bylo vzhledem k těžkým válečným letům pochopitelné, na straně druhé na majetek zřejmě kladli důraz až příliš velký.
Ivantjuninová byla majetkem přímo posedlá. Vzhledem k nedostatečným schopnostem ale nebyla šance, že by ho mohla získat prací. Od roku 1986 pracovala jako pomocná síla v kuchyni – myla nádobí. I toto zaměstnání ale získala podvodem na základě zfalšované pracovní knížky, protože v minulosti byla trestána za spekulace. Vedení školy ji i přes hrubé chování nepropustilo, protože na špatně placené místo by se těžko hledala náhrada.
V psychiatrickém posudku jsme se mohli dočíst, že Ivantjuninová byla přehnaně sebevědomá, urážlivá a mstivá. Spolupracovníci o ní hovořili jako o člověku hrubém a bez disciplíny.
Vraždy z lakomství
Domovní prohlídka podezření vyšetřovatelů potvrdila. V bytě Ivantjuninové objevili nádobu, která obsahovala Clericiho roztok s jedovatým thalliem. Vražedkyně se přiznala a ostřílení policisté museli být v šoku, když slyšeli její motivy. Dietní sestru otrávila ze msty za to, že ji kritizovala. A jed nasypala do jídla dětem za to, že nechtěly pomáhat při stěhování stolů v jídelně.
Čtěte také
Jed si opatřila od známé pracující v geologické laboratoři, kde se používal k vědeckým účelům. Namluvila jí, že potřebuje doma otrávit krysy. Tady by se mohl příběh uzavřít, jenže kriminalisté pátrali dál.
Zabíjela kvůli zbytkům z kuchyně
Kriminalisté postupně rozkrývali travičskou kariéru Ivantjuninové. Její první obětí byl vlastní manžel. Toho zabila, aby získala byt. Krátce poté se provdala podruhé. Nejprve otrávila tchána a tchyni. Nikomu tehdy ještě nebylo divné, že zemřeli v rozmezí dvou dní. A po menších dávkách dávala jed i svému druhému manželovi.
Olej Ivnatjunin přežil s poškozeným zdravím. Tentokrát Ivantjuninová toužila po jeho domě s malým pozemkem. Jejím plánem bylo chovat domácí zvířata na maso a to prodávat na trhu. Travičce absolutně chybělo svědomí a poháněla ji touha po zisku, což byl rys společný celé rodině.
Čtěte také
Tchán a tchyně byli po smrti, manžel těžce nemocný – Ivantjuninová se stala vládkyní nad domem i zahradou, konečně mohla chovat prasata a slepice. Právě proto se ucházela o místo pomocné síly ve školní kuchyni.
Plat byl sice i na sovětské poměry velmi nízký, ale jí šlo o pomeje, kterými by prasata krmila. Zbytky z kuchyně byly pro ni úplný poklad. Jenže mezi pomejemi a vykrmenými prasaty se občas vyskytla překážka – lidé, kterým nepřišlo v pořádku, že zbytky ze školy ve velkém odnáší. Šetřila totiž na volhu, černý automobil, který byl jen pro vyvolené.
Clericiho roztok – pozor jed!
Clericiho roztok je prudce jedovatá tekutina bez zápachu obsahující sloučeniny thallia. V roce 1907 ho poprvé namíchal italský chemik Enrico Clerici. Koncentrát je žlutý, při malém naředění se stává průzračným. Právě bezbarvost a absence zápachu z něj dělaly ideální jed do jídla. Praktické použití nalezl v geologii, kde slouží k oddělování minerálů podle hustoty. Dnes se už nepoužívá a nahradily ho bezpečnější látky. Roztok se používal také jako jed na hlodavce.
Stadnik i Šrbaňová se v očích Ivantjuninové provinili tím, že jí nechtěli dovolit, aby vynášela zbytky z kuchyně. A nebylo to určitě malé množství, když z nich dokázala nakrmit 10 prasat a 150 slepic. Otravu přežili také dva žáci – prvňáček a páťák. Ti si dovolili se Ivantjuninové zeptat, jestli by jim nenechala něco ze zbytků pro jejich domácí zvířata. Travička posedlá svými prasaty neznala slitování.
Další obětí měl být vedoucí jídelny, který si všiml, že někdo ze zaměstnanců krade a začal zamykat místnost s potravinami. Travička pomocí injekční stříkačky vpravila jed do pomerančů. Její nadřízený ale ke svému štěstí tehdy vzácné ovoce odmítl, což mu zachránilo život. A tady je další místo, kde by už tak hrozný příběh mohl končit, jenže vyšetřování pokračovalo.
Vraždí celá rodina
V rodině Ivantjuninové a v jejím okolí kriminalisté objevovali další podezřelá úmrtí. Mladší sestra Nina Clericiho roztokem otrávila manžela, aby získala jeho byt v Kyjevě. Jed se v rodině stal oblíbeným prostředkem, jak přijít k majetku i způsobem řešení naprosto malicherných problémů.
Čtěte také
To se týkalo i rodičů obou žen, kteří nejprve otrávili souseda, jenž si příliš hlasitě pouštěl televizi. A když se vzdálená příbuzná kriticky zmínila o nedostatečně uklizené toaletě, dostala na cestu domů lahev samohonky vylepšenou opět Clericiho roztokem.
„Abyste dosáhli svého, není zapotřebí psát stížnosti. Stačí se s lidmi přátelit, hostit je a těm nepohodlným do jídla nasypat jed.“ Tak svou životní filozofii ve vazbě shrnula Marija Maslenko, matka Tamary a Niny.
Když vyšetřovatelé případ uzavřeli, spočítali, že sama Tamara Ivantjuninová jedem zavraždila devět lidí a její příbuzní další tři. Výsledek mohl být ještě horší, protože 27 obětí otravu přežilo. V dějinách SSSR to byl první případ použití thallia jako jedu.
Proces s Tamarou Ivantjuninovou, její sestrou a rodiči se konal v Kyjevě a trval celý rok. Vražedkyně svou vinu nikdy nepřiznala a odmítla se pozůstalým omluvit. Důkazy ale hovořily jasně. A tak soud vynesl rozsudek nad všemi obžalovanými. Sestra Nina dostala 15 let, rodiče si vyslechli trest 13 let a zemřeli ve vězení. Nad Tamarou Ivantjuninovou soud vynesl rozsudek smrti. Výstřel, který ji usmrtil, padl 9. prosince 1990. Stala se třetí a poslední ženou popravenou v SSSR od 60. let.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Úspěšná manažerka Jana odjela na masáž a navždy zmizela. Obvinění čelí i „slovenský Kajínek“
