Černá kronika SSSR: Vražda slavné herečky, kterou znali i čeští diváci
Možná si někdo z pamětníků vzpomene na sovětský a oscarový film Moskva slzám nevěří. V epizodní roli nahořklé komedie se objevila také Zoja Fjodorovová – žena, která poznala hereckou slávu, hluboké pády i lidské utrpení. Dnes je pohřbena na moskevském Vagaňkovském hřbitově stejně jako básník Sergej Jesenin, herec a zpěvák Vladimir Vysockij nebo jeho kolega Bulat Okudžava. Jenže Zoja Fjodorovová nezemřela přirozenou smrtí. Někdo ji zabil a loupežná vražda, ve které hlavní roli sehrály šperky, dodnes zůstala neobjasněna. A není to jediná záhada v celém příběhu.
Kutuzovský prospekt – jedna z hlavních tříd v Moskvě a také místo, kde bydlela sovětská smetánka, ať už politická, vojenská nebo umělecká. A právě tam přišel Zoju Fjodorovovou 10. prosince 1981 navštívit její synovec. Jenže po zazvonění nikdo neotevíral a tak použil vlastní klíč. Teta seděla v křesle, v ruce držela telefon a vzadu měla v hlavě malou dírku od výstřelu. Slavnou herečku, která přežila i stalinské vězení, někdo ve věku 71 let zavraždil.
Zakázaná láska a odmítnutý Berija
Pokud bychom dali na váhy úspěchy a trápení Zojy Fjodorovové, i přes množství natočených filmů, kterých bylo skoro 90, i značnou oblibu u filmových diváků, to druhé by převážilo. Točit začala v roce 1932, tedy ve svých 31 letech. První velký úspěch ale přišel o pár let později, kdy vznikl film Přítelkyně.
Černá kronika SSSR: Klub sebevrahů. Jednoruký prohrál život v kartách s hluchoněmými
Diváci si herečku zamilovali a filmová studia také. Natáčela tři a více filmů ročně včetně válečných let. Zlom přišel v roce 1945, kdy se na recepci ministerstva seznámila s americkým námořním atašé Jacksonem Taitem. Vztah byl krátký, protože Tait byl z postu na žádost sovětské strany odvolán. Možná ani netušil, že jeho láska je v jiném stavu a že za pár měsíců se mu narodí dcera Viktorija. Žena, která tušila, že by vztah s cizincem pro ni měl osudové následky, se narychlo provdala za skladatele Alexandra Rjazanova.
Čtěte také
Jenže tragickému osudu neunikla. V roce 1946 byla odsouzena za špionáž na 25 let vězení. Ve vazbě ji mučili poléváním vařící vodou, lámali jí prsty. Obvinění i způsob, jak vyšetřovatelé získali přiznání, byly tehdy běžné.
Ale v tomhle případě se mohlo jednat i o osobní mstu Lavrentije Beriji. Všemocný ministr vnitra SSSR byl známý svými milostnými avantýrami, které připomínaly spíš znásilnění. Neváhal si vozit do své vily ženy, které se mu prostě zalíbily, a jen málokterá ho odmítla. Jeho pozornosti neunikla ani atraktivní Zoja Fjodorovová. Jenže ta řekla „ne“. Berija se za odmítnutí nemstil jen Zoje Fjodorovové, k deseti letům vězení byla odsouzena i její sestra Marija, která nepřežila kruté podmínky v pracovním táboře ve Vorkutě za polárním kruhem.
Lavrentij Berija
Berija byl stejně jako Stalin rodák z Gruzie a stal se jako šéf sovětské tajné služby NKVD i ministerstva vnitra jeho pravou rukou. Byl to druhý nejmocnější muž Sovětského svazu. Do jeho pravomocí spadala i ohromná síť pracovních táborů GULAG.
Dostat jednu herečku do vězení bylo pro něj snazší než lusknout prsty. Berijova kariéra skončila po Stalinově smrti. S dalšími Stalinovými blízkými spolupracovníky Georgijem Malenkovem a Vjačeslavem Molotovem vytvořili triumvirát, který měl dál vládnout. V roce 1953 je ale zastavil puč Nikity Chruščova. Berija byl odsouzen za 357 zločinů – kromě vlastizrady mezi nimi převládala znásilnění. Popraven byl 23. prosince 1953.
Vězení Zoja Fjodorovová opustila v roce 1955, tedy rok předtím, než Nikita Chruščov na XX. sjezdu KSSS pronesl tajný projev, ve kterém zkritizoval Stalinův kult osobnosti. Bylo jí 44 let a čekala na ni devítiletá dcera, která vůbec netušila, kdo je její matka. Ale také se změnil Sovětský svaz – alespoň v některých věcech – po smrti byli Stalin i Berija.
Zní to jen těžko uvěřitelně, ale bývalá vězenkyně se mohla vrátit na stříbrné plátno, i když ne v hlavních rolích. A jako by těch na první pohled nemožných událostí nebylo dost, podařilo se jí přes průvodce na americké výstavě spojit se svou láskou Jacksonem Taitem.
Kšefty staré dámy
V roce 1981 už byla Zoja Fjodorovová na odpočinku, poslední filmy natočila před dvěma lety. Ale měla byt na atraktivním místě, titul zasloužilé umělkyně SSSR jí zaručil slušný příjem i úctu, a i když dcera Viktorija emigrovala za otcem do USA, nežila herečka osamoceně. Vše nasvědčovalo tomu, že ji čeká klidné, spokojené stáří. Jenže všechno bylo úplně jinak…
Čtěte také
Bylo asi očekávatelné, že slavná herečka bude vlastnit šperky. Nebyla chudá a také v Sovětském svazu se mohli najít dostatečně bohatí ctitelé. Jenže množství otevřených a prázdných etují, které ležely v bytě Fjodorovové, bylo značné. Navíc se nejednalo o žádné „levné“ šmuky. Žila herečka dvojí život? Do jisté míry to byla pravda.
Šperky a starožitnosti byly jednou z mála komodit, do kterých se daly v SSSR bezpečně uložit peníze. A také představovaly na Západě, kde rubl byl jen bezcenný papírek, dobře prodejný artikl.
Tady si musíme připomenout, že ve Spojených státech měla Fjodorovová dceru, za kterou dokonce několikrát vycestovala. Z pozdějších svědectví máme potvrzeno, že nikdy nejela s prázdnou. Další šperky se jí podařilo do USA poslat přes své známé.
Je to zvláštní… Čekali bychom spíš, že dcera žijící v bohaté zemi by měla podporovat matku, ale tady to bylo naopak. Možná Zoja Fjodorovová chtěla Viktoriji vynahradit léta ztracená v dětství.
Kšeftování s klenoty, zlatem, drahými kameny nebo starožitnostmi nebylo v „lepších“ sovětských kruzích nic výjimečného. Ostatně bylo veřejným tajemstvím, že se této činnosti věnuje i Galina Brežněvová, dcera generálního tajemníka KSSS Leonida Brežněva.
Čtěte také
Jenže získat větší množství šperků, to se neobešlo bez kontaktů v podsvětí. Tady příběh dostává temné kontury a budou ještě temnější.
Sovětský svaz jen nerad pouštěl své občany na Západ, a pokud k tomu dal svolení, čekala šťastlivce na letišti opravdu důkladná prohlídka, při které bylo zlato hodně vysoko v žebříčku zájmu celníků. Tresty za pašování byly od pěti do patnácti let vězení. Není tak nepravděpodobné, že nad Fjodorovovou držela ochrannou ruku sovětská tajná služba.
Co zjistili vyšetřovatelé
Ale vraťme se k příběhu hereččina smutného konce. Na první pohled se zdálo, že vyšetřovatelé mají slušné šance na úspěch. Dorazili na místo nedlouho po vraždě a znali přesně její čas – věděli, kdo a kdy Fjodorovové volal, když zvedla sluchátko.
Čtěte také
Samozřejmě první podezření padlo na synovce, který mrtvou objevil. Jenže ten měl nezpochybnitelné alibi, protože v době, kdy třeskl výstřel, byl na schůzi volební komise. Spoušť tedy musel zmáčknout někdo, koho herečka důvěrně znala. Vraha pustila do bytu a navíc měla na nose brýle. Ty před cizími lidmi nenosila, zřejmě aby nebylo vidět, že i ona trpí slabostmi stáří.
Podle balistiků rána vyšla z pistole Sauer 38 H, z kapesní zbraně vyráběné v rakouské zbrojovce v letech 1938 až 1945. Těch bylo oficiálně na území SSSR jen několik kusů, ale tato stopa nikam nevedla. Ostatně, kdo by vraždil registrovanou zbraní. Mnohonásobně víc si jich vojáci určitě přivezli domů z války na památku.
Nejpodivnější na místě činu byl jeden drobný detail. Vrah přes ránu v zadní části hlavy pečlivě sčesal vlasy, jako by mu záleželo na tom, jak herečka po smrti vypadá.
Při výsleších padla ještě jedna zajímavá informace – Fjodorovová v posledních dnech připravovala další zásilku pro dceru v USA, šperky tentokrát měl převážet někdo ze známých. To vysvětlovalo, proč prázdných etují v bytě bylo tolik, a zároveň potvrzovalo, že vraždil někdo důvěrně známý, kdo šel na jistotu.
Čtěte také
Kriminalisté si při objasňování zločinu kladou sedm základních otázek: Co, kdy, kde, jak, kdo, čím a proč se stalo. Na šest z nich vyšetřovatelé měli uspokojující odpovědi, jenže chyběla ta nejdůležitější – nevěděli, kdo zavraždil Zoju Fjodorovovou, a už to ani nezjistí.
MOHLI JSTE PŘEHLÉDNOUT: Vražda v chatce u Ústí: Zloděj kabelů zabil matku i otce, děti sexuálně napadl
