Černá kronika SSSR: Nejsmutnější Vánoce V. I. Lenina. Lupiči ho oškubali jako slepici
Vladimir Iljič Lenin stál vedle svého vozu s rukama nad hlavou, na hruď mu mířily revolvery dvou banditů, třetí hbitě šacoval kapsy jeho zimníku. Peněženka, doklady i malá pistole browning rychle měnily majitele. Další tři lupiči zatím obírali jeho doprovod… sestru Mariji Uljanovovou, řidiče a osobního strážce. Nakonec celá banda naskákala do ukradeného auta. „Vůdce světového proletariátu“ stál na kraji silnice oškubaný jako slepice a jen se díval, jak světla jeho vozu značky Rolls-Royce mizí ve tmě. Věděl, že na letošní oslavu Vánoc dorazí pěšky. Připadá vám to, jako příběh ze seriálu Věřte, nevěřte? Každé slovo je pravda. Událost se stala 6. ledna 1919 v moskevských Sokolnikách
Černá kronika SSSR: Začal únosem letadla, pak přišly stovky mrtvých. Kdo byl terorista číslo 1?
V roce 1991 se Sovětský svaz rozsypal jako domeček z karet. Jedna za druhou vyhlašovaly svazové republiky samostatnost a nebyla síla, která by to dokázala zastavit. Nakonec ve státě, který existoval už jenom formálně, zůstalo pouze Rusko a Kazachstán. Tehdy na scénu dějin vstoupil muž, o němž se v 90. letech bude hodně psát a jehož jméno dodnes budí rozporuplné reakce – Šamil Basajev, pro někoho terorista, pro jiného bojovník za svobodu. Když v roce 2006 zahynul při výbuchu auta převážejícím zbraně a munici, napsala o něm britská stanice BBC: „Basajevova smrt zanechala v Čečensku prázdnotu, kterou není schopen zaplnit žádný z živých vůdců.“
Černá kronika SSSR: Poprava slavného lahůdkáře. Stal se mu osudným boj mezi papaláši?
Počátkem 80. let už na generálním tajemníkovi ÚV KSSS Leonidu Brežněvovi bylo vidět, že ho zdraví zrazuje. Země, a především stranické špičky, čekaly na jeho smrt. Končila éra „zastoja“, tedy stagnace, kdy strana s lidem uzavřela tichou smlouvu – bude relativní dostatek a vy nebudete remcat, můžete i krást, ale musíte se s těmi nahoře dělit. Uvnitř nejvyššího vedení země se navíc odehrával tichý, ale tvrdý boj o moc. To vše sehrálo roli v případu Jurije Sokolova, vedoucího luxusního lahůdkářství v centru Moskvy, kterého velká hra dovedla až na popraviště.
Černá kronika SSSR: Válka se sviněmi. Trestanci se zabíjeli noži, tyčemi i holýma rukama
Druhá světová válka skončila, na Rudém náměstí pochodovaly vítězné jednotky Rudé armády, ale za ostnatými dráty pracovních táborů se schylovalo k dalšímu konfliktu, při kterém opět měla téct krev. Česky bychom mu mohli říkat „válka se sviněmi“, i když ruský originál byl ještě o něco drsnější. Trvala deset let, měla tisíce mrtvých a trestanci se v ní zabíjeli noži, tyčemi nebo holýma rukama. Jako ve spoustě jiných válek, které mezi sebou vedou „civilizované“ národy, i tady šlo o moc a kontrolu nad zdroji. Jedna skupina vězňů bojovala s druhou o to, kdo bude pánem tábora.
Černá kronika SSSR: Masakr na břehu Finského zálivu. Opilý pohraničník postřílel plynaře
Byl horký srpnový den, někdo se šel vykoupat do studených vod Finského zálivu, další výletníci připravovali šašlik, děti si házely míčem. Ve stanovém městečku vládla dovolenková pohoda. Do vesničky Letipea dorazili pracovníci estonského plynárenského průmyslu s rodinami. Oblast ležela v pohraničním pásmu, jen pět set metrů od stanoviště pohraničníků. Ale plynaři získali potřebné povolení, takže si mohli bezpečně užívat nedotčené přírody. Aspoň tak to na začátku vypadalo. Jenže všechno mělo být jinak, právě blízkost pohraničníků stála sedm lidí život a do zapomenuté vesničky musel dorazit i všemocný šéf KGB Jurij Andropov.
Černá kronika SSSR: Nejhorší sovětský kanibal. Satan pil krev žen a připravoval z nich pokrmy
Jsi k nakousnutí, samou láskou bych tě snědl – slova, s kterými zamilovaní zacházejí snad příliš lehkovážně. Nikolaj Džumagalijev to naopak bral doslova a smrtelně vážně – zabíjel ženy, aby pil jejich krev a jedl jejich maso. Nebylo to ovšem z lásky, nýbrž z nenávisti a z podivných rituálních pohnutek. Do dějin sovětského zločinu se zapsal jako Kanibal z Alma-Aty, Satan, Džuma a podle kovové náhrady zubu také Železný tesák. I když prokazatelně zavraždil nejméně deset žen, spravedlnost na něj byla krátká.
Černá kronika SSSR: Zhrzený milenec zavraždil 21 školáků. Komunisté masakr tajili
Roky se sovětský režim snažil masakr, při kterém zahynulo 21 dětí a dva dospělí, ututlat. A málem se mu to podařilo. Věděl o něm málokdo, a kdo o něm věděl, měl zapomenout. Jen místní obyvatelé z malé obce Giska v tehdejší Moldavské sovětské svazové republice si šeptem a s hrůzou občas vyprávěli o události z roku 1950. Přitom s politikou tragédie neměla nic společného. Byl to příběh ženy, která měla smůlu na muže a hlavně zhrzeného chlapa, který neunesl odmítnutí.
Černá kronika SSSR: Masakr v obchoďáku. Po vrazích v uniformách šli Jelcin i elitní detektiv
Policistka Věra Alfimovová spolu s posledními zákazníky vycházela z obchodního domu Moloďožnyj, právě jí skončila služba. Odevzdala zbraň a převlékla se do civilu. Možná si ani nevšimla, že vedle ní kráčí muž s pytlem peněz. Mířila na zastávku autobusu a v myšlenkách byla už doma. O pár vteřin později leželo její prostřílené tělo na chodníku. Všichni vrazi dříve patřili k bezpečnostním složkám, vlastně se jednalo o bývalé kolegy. Alfimovová se stala jednou z obětí gangsterského přepadení, které v roce 1986 otřáslo Moskvou i postavením tehdejšího prvního tajemníka městského výboru KSSS Borise Jelcina.
Černá kronika SSSR: Touha po slávě dovedla novináře na popraviště. Krásná tvář mu nepomohla
Valentin Purgin se ve skutečnosti jmenoval Vladimir Golubenko. Ale co na tom muži vlastně bylo pravé? Vše, čeho v životě dosáhl, získal podvodem. Práci novináře dostal díky falešným dokladům, jeho články byly vylhané od začátku do konce a podvodem se stal i nositelem Zlaté hvězdy Hrdiny SSSR. Nakonec ho lež přivedla až na popraviště. A přitom při pohledu na jeho portrét ve vojenské uniformě byste řekli – to je pravý sovětský člověk, který s optimismem hledí vstříc
Černá kronika SSSR: Pavoučí lupiči, z jejichž odvahy kriminalistům tuhla krev v žilách
Pamětníci si možná vzpomenou na vlnu bytových loupeží v Československu v 70. a 80. letech. Dveře bytů v panelácích a zámky FAB nepředstavovaly pro zloděje velkou překážku. Také už bylo co krást – životní úroveň rostla, elektronika se stala standardem a u těch šťastnějších na sobě měla logo západní firmy. Ostatně jako zloděj-bytař začínal i později slavný Jiří Kajínek. V Sovětském svazu byla situace podobná. Jen hlad po nedostatkovém zboží byl ještě větší.
Černá kronika SSSR: Sverdlovská zrůda. Nejmladší sériový vrah v dějinách Ruska zabíjel děti
„My, rodiče, se zříkáme svého syna a žádáme pro něj nejvyšší trest – zastřelení. Pro takovou zrůdu není v sovětské rodině místo.“ Tato slova adresovali rodiče Vladimira Vinničevského v listopadu 1939 do redakce novin „Uralskij rabočij“. Co mohl spáchat sedmnáctiletý mladík, že si vlastní rodiče přáli jeho smrt? A skutečně v Sovětském svazu popravovali děti a mladistvé? Sériový vrah, který měl na svědomí osm dětských životů, se do dějin sovětské kriminalistiky zapsal jako „Sverdlovská zrůda“.
