Černá kronika SSSR: Nedostatek masa vyřešil Rjazaňský zázrak. Byl to kolosální podvod
„Dohnat a předehnat Ameriku v produkci na obyvatele,“ slavné heslo dnes už s ironickým nádechem pronesl Nikita Chruščov na setkání se zástupci zemědělců 22. května 1957. Myslel to dobře, ale dopadlo to jako vždycky. Sovětský svaz sice zažíval překotný růst, ale ten měl svoje limity. Nicméně o příkazech generálního tajemníka se nepochybuje, ty se plní, i kdyby se mělo lhát a podvádět. A právě to byl „Rjazaňský zázrak“ – kolosální podvod.
Černá kronika SSSR: Dezertéři v letadle pálili kulometem do cestujících. Zavraždili i policisty
„Okamžitě startujeme, letíme do jakékoliv znepřátelené země, jinak ji zabiju,“ křičel muž ve vojenské uniformě a mířil zbraní na jednu ze dvou letušek, které měly tu smůlu, že jim 20. září 1986 vyšla služba na let ze Lvova do Nižněvartovska s mezipřistáními v Kyjevě a v Ufě. V ten moment se na palubě Tu-134 stojícím na ufském letišti nacházelo 76 cestujících a 5 členů posádky. Většina pasažérů byli těžaři, kteří cestovali na další pracovní turnus do Nižněvartovska. Za několik okamžiků se všichni měli přesvědčit, že únosce myslí svá slova vážně.
Černá kronika SSSR: Vysmívaný kulhavec se začal mstít ženám. A vraždil ve velkém
„Pajda, pajdavej“, pokřikovaly děti na hubeného kluka, který skutečně nápadně kulhal. Nejvíc to Serjožu Kašinceva bolelo od holek. Na vesnici, jako byla Podjuga v Archangelské oblasti, před posměšky nebylo kam utéct. Hromadila se v něm nenávist, která se drala ven v podobě nekontrolovatelné agrese. Pravou nohu měl opravdu částečně ochrnutou, vypadala, že je o něco kratší. Už se tak v roce 1940 narodil. Mohlo to ovlivnit jeho osobnost natolik, že se stal sériovým vrahem?
Černá kronika SSSR: Nejsmutnější Vánoce V. I. Lenina. Lupiči ho oškubali jako slepici
Vladimir Iljič Lenin stál vedle svého vozu s rukama nad hlavou, na hruď mu mířily revolvery dvou banditů, třetí hbitě šacoval kapsy jeho zimníku. Peněženka, doklady i malá pistole browning rychle měnily majitele. Další tři lupiči zatím obírali jeho doprovod… sestru Mariji Uljanovovou, řidiče a osobního strážce. Nakonec celá banda naskákala do ukradeného auta. „Vůdce světového proletariátu“ stál na kraji silnice oškubaný jako slepice a jen se díval, jak světla jeho vozu značky Rolls-Royce mizí ve tmě. Věděl, že na letošní oslavu Vánoc dorazí pěšky. Připadá vám to, jako příběh ze seriálu Věřte, nevěřte? Každé slovo je pravda. Událost se stala 6. ledna 1919 v moskevských Sokolnikách
Černá kronika SSSR: Začal únosem letadla, pak přišly stovky mrtvých. Kdo byl terorista číslo 1?
V roce 1991 se Sovětský svaz rozsypal jako domeček z karet. Jedna za druhou vyhlašovaly svazové republiky samostatnost a nebyla síla, která by to dokázala zastavit. Nakonec ve státě, který existoval už jenom formálně, zůstalo pouze Rusko a Kazachstán. Tehdy na scénu dějin vstoupil muž, o němž se v 90. letech bude hodně psát a jehož jméno dodnes budí rozporuplné reakce – Šamil Basajev, pro někoho terorista, pro jiného bojovník za svobodu. Když v roce 2006 zahynul při výbuchu auta převážejícím zbraně a munici, napsala o něm britská stanice BBC: „Basajevova smrt zanechala v Čečensku prázdnotu, kterou není schopen zaplnit žádný z živých vůdců.“
Černá kronika SSSR: Poprava slavného lahůdkáře. Stal se mu osudným boj mezi papaláši?
Počátkem 80. let už na generálním tajemníkovi ÚV KSSS Leonidu Brežněvovi bylo vidět, že ho zdraví zrazuje. Země, a především stranické špičky, čekaly na jeho smrt. Končila éra „zastoja“, tedy stagnace, kdy strana s lidem uzavřela tichou smlouvu – bude relativní dostatek a vy nebudete remcat, můžete i krást, ale musíte se s těmi nahoře dělit. Uvnitř nejvyššího vedení země se navíc odehrával tichý, ale tvrdý boj o moc. To vše sehrálo roli v případu Jurije Sokolova, vedoucího luxusního lahůdkářství v centru Moskvy, kterého velká hra dovedla až na popraviště.
Černá kronika SSSR: Válka se sviněmi. Trestanci se zabíjeli noži, tyčemi i holýma rukama
Druhá světová válka skončila, na Rudém náměstí pochodovaly vítězné jednotky Rudé armády, ale za ostnatými dráty pracovních táborů se schylovalo k dalšímu konfliktu, při kterém opět měla téct krev. Česky bychom mu mohli říkat „válka se sviněmi“, i když ruský originál byl ještě o něco drsnější. Trvala deset let, měla tisíce mrtvých a trestanci se v ní zabíjeli noži, tyčemi nebo holýma rukama. Jako ve spoustě jiných válek, které mezi sebou vedou „civilizované“ národy, i tady šlo o moc a kontrolu nad zdroji. Jedna skupina vězňů bojovala s druhou o to, kdo bude pánem tábora.
Černá kronika SSSR: Masakr na břehu Finského zálivu. Opilý pohraničník postřílel plynaře
Byl horký srpnový den, někdo se šel vykoupat do studených vod Finského zálivu, další výletníci připravovali šašlik, děti si házely míčem. Ve stanovém městečku vládla dovolenková pohoda. Do vesničky Letipea dorazili pracovníci estonského plynárenského průmyslu s rodinami. Oblast ležela v pohraničním pásmu, jen pět set metrů od stanoviště pohraničníků. Ale plynaři získali potřebné povolení, takže si mohli bezpečně užívat nedotčené přírody. Aspoň tak to na začátku vypadalo. Jenže všechno mělo být jinak, právě blízkost pohraničníků stála sedm lidí život a do zapomenuté vesničky musel dorazit i všemocný šéf KGB Jurij Andropov.
Černá kronika SSSR: Nejhorší sovětský kanibal. Satan pil krev žen a připravoval z nich pokrmy
Jsi k nakousnutí, samou láskou bych tě snědl – slova, s kterými zamilovaní zacházejí snad příliš lehkovážně. Nikolaj Džumagalijev to naopak bral doslova a smrtelně vážně – zabíjel ženy, aby pil jejich krev a jedl jejich maso. Nebylo to ovšem z lásky, nýbrž z nenávisti a z podivných rituálních pohnutek. Do dějin sovětského zločinu se zapsal jako Kanibal z Alma-Aty, Satan, Džuma a podle kovové náhrady zubu také Železný tesák. I když prokazatelně zavraždil nejméně deset žen, spravedlnost na něj byla krátká.
Černá kronika SSSR: Zhrzený milenec zavraždil 21 školáků. Komunisté masakr tajili
Roky se sovětský režim snažil masakr, při kterém zahynulo 21 dětí a dva dospělí, ututlat. A málem se mu to podařilo. Věděl o něm málokdo, a kdo o něm věděl, měl zapomenout. Jen místní obyvatelé z malé obce Giska v tehdejší Moldavské sovětské svazové republice si šeptem a s hrůzou občas vyprávěli o události z roku 1950. Přitom s politikou tragédie neměla nic společného. Byl to příběh ženy, která měla smůlu na muže a hlavně zhrzeného chlapa, který neunesl odmítnutí.
