Kolem radioaktivního černobylského pekla vznikala během posledních několika desítek let doslova psí rajská zahrada. Ačkoli to může mnohé překvapit, právě takové závěry je možné vyčíst ze studie vědců z Jihokarolínské univerzity a amerického Národního ústavu pro výzkum lidského genomu. Zjištění prezentovaná v časopise Science Advances jsou o to pozoruhodnější, že se v katastrofou zasažené oblasti daří právě zvířatům, jež měla vlivem domestikace a cíleného křížení o mnoho genů užitečných k přežití ve volné přírodě přijít. Pro účely svého zkoumání vědci vyhodnocovali DNA celkem 302 divokých psů nalezených v okolí černobylské vyloučené zóny (CEZ).
Pro přírodovědce jsou zvířata pobývající uvnitř vyloučené zóny (velké asi jako Karlovarský kraj) nesmírně zajímavá nejen z hlediska změn vlastností genů v důsledku silné radiace. V případě zkoumaných psů je totiž pozoruhodná také jejich nesmírně zrychlené evoluce. Spoluautorka studie Elaine Ostranderová, jež patří k největším světovým odborníkům na psí geny, se ptá: „Mají tamní plemena nově získané mutace, které jim umožňují úspěšně žít a rozmnožovat se v této oblasti? Jakým výzvám čelí? A jak se s nimi geneticky vyrovnali?“
Jaderné elektrárny jsou nyní v některých zemích na ústupu. Například Němci v dubnu vypnuli i ty poslední, které ještě vyráběly energii:
První odpovědi na sebe nenechávají dlouho čekat. Divocí psi vyskytující se v blízkosti černobylské elektrárny vykazují výrazné genetické rozdíly už při porovnání se zvířecími miláčky, kteří žijí v jen asi 15 kilometrů vzdálené oblasti, kam už radiace ve zvýšené míře nezasahuje.
Na první pohled by mohlo jít o jasný důkaz, že se „z černobylských psů stali mutanti“. Autoři výzkumu však upozorňují, že skutečnost bude složitější. Svou roli totiž mohlo sehrát nejen záření z elektrárny, ale také „nezřízený sexuální život“ zvířat, která zde nikdo nekontroluje a neomezuje. A jelikož v černobylských panelácích žila pestrá paleta plemen – od jedinců chovaných na výstavy až po voříšky – může mít jejich výsledný mix po uplynulých letech podobně zmatené geny, jako by v nich řádila radiace.
ČTĚTE TAKÉ: Velké zklamání pro komerční využití kosmu. Modul se roztříštil o Měsíc, potvrdili Japonci
Ať už jsou ale „na vině“ mutace, nebo hledání nejvhodnějšího partnera, je dle expertů rozhodně překvapivé, jak snadno se psi s radioaktivitou vypořádali. Zvířat totiž v pozorovaném prostoru žije tolik a daří se jim tak dobře, že by se skoro mohlo zdát, že pro přírodu není vypořádání se s vysokou radiací skoro žádný problém.
Celé zjištění je přitom o to bizarnější, že jde z velké části o zdivočelé mazlíčky, které jejich majitelé nechali doma, když museli v panice prchat do bezpečí, a kteří měli vlivem šlechtění svou schopnost přežít v divočině spíše ztratit. Opak se stal pravdou. Spící geny se u pozorovaného vzorku probudily až nečekaně rychle a snadno. Inu, život si zřejmě vždy cestu najde. A neplatí to jen o lesní zvěři, hlodavcích a malých šelmách, kterým se bude bez přítomnosti člověka vždy dařit lépe.
Fascinující podívaná: Dávná říční údolí i majestátní sopky. Mapa do detailu ukazuje Mars
Nekonečné rudé pláně, rozložité vulkány, pozůstatky dávných řek a jezer i krátery po dopadu meteoritů si lze do detailu prohlédnout na nové globální mapě Marsu, kterou vytvořili odborníci ze Spojených arabských emirátů (SAE). Mapa se skládá z více než tří tisíc snímků, které pořídily přístroje sondy Amal (Naděje), píše list The New York Times.
Když mutace pomáhají
Myšlenka, že radiace ovlivňuje a urychluje přirozenou evoluci, přitom nová rozhodně není. Například záměrné ozařování semen ve vesmíru za účelem vyvolání výhodných mutací je dnes už dobře zažitou metodou pro vývoj plodin vhodných pro globálně se oteplujicí svět.
Vědci rovněž celé roky analyzují i některé další druhy zvířat žijící v CEZ, a to včetně bakterií nebo ptáků. Například již studie z roku 2016 ukázala, že rosničky, které známe jako vesele zeleně zbarvené žabky, v Černobylu získaly poněkud děsivě vypadající obsidiánově temnou kůži. Není to však žádná démonická proměna, ale pouhá adaptace proti zvýšené radiaci – konkrétně za změnou stojí pigment melanin, jenž je schopen záření odstínit. A právě obdobná zjištění přiměla vědce k úvaze, zda by se mohlo něco podobného dít i s černobylskými psy. A jak už nyní víme, tak nejen, že mohlo, ale také se to děje.
Jaderný reaktor v Černobylu na severu Ukrajiny, která byla dříve součástí Sovětského svazu, explodoval 26. dubna 1986. K nebi z něj tryskalo obrovské množství radioaktivní hmoty. Okolí elektrárny zůstává lidmi neobydlené dodnes.
