BLOG: Či a či a čičičí, 2. část

O kotěti Fildovi jsem vám psala posledně. Druhá z našich kočkoblech je Miky. Mikyho našla moje sestra při procházce v lese. Je to docela oblíbený způsob, jak se zbavit nechtěných koťat. Jednoduše je strčím do krabice a odvezu někam. Do lesa, přehodím někomu do zahrady přes plot, vyložím je u cesty, u dveří do veterinární ordinace, u brány k útulku a pak i na místa, u kterých si vždycky říkám, jak hluboko může ještě člověk klesnout? Betonové skruže v zemi, kanál nebo železniční trať.

No ano, ve chvíli, kdy jsem si otevřela počítač, že začnu psát pokračování o našich dočasných, nalezených, odchycených, kočičích kamarádech, mi napsala kamarádka a poslala fotku čtyř malých koťat v krabici. V krabici, kterou někdo nechal pár metrů od hlavní železniční trati, kudy projedou desítky vlaků za hodinu. A tak, ač jsem vážně chtěla s humorem psát o divočině, která se teď koná u nás v domě díky třem mňoukajícím divochům, mě humor zcela přešel a nahradil ho smutek. Smutek z nás lidí, jací my umíme být.

Ale k Mikymu. Miky je skvělý malý kocour. Tak akorát střelený, tak akorát rozumný, tak akorát přátelský, tak akorát roztomilý. A co je u něj obrovská přidaná hodnota – miluje psy. Rád si s nimi hraje, rád s nimi přitulený odpočívá, číhá na ně za rohem a útočí skokem z kočičího domečku v polici, ale nikdy nepoužije drápek ani zuby, vždycky je při hře s nimi velice opatrný. Tak u nás docela pravidelně vznikají situace, kdy pustím psy z jejich pokoje, dva metry přede mnou běží kočkani Mates a Filda a čokle Felda, Fífa a Žížala a hned za mými patami se smolí děda Aron a barzoja Bibiana a v tu chvíli vyskakuje z police něco mourovaného, odráží se to od zadku Bibiany, dopadá na zem a jedním švihem zajíždí pod břicho dědy Arona, zpackuje mu to jeho krásný, huňatý ocas, načež děda reaguje tak, že milého Mikyho zalehne. Miky se vysmekne, běží, ale dědu už má v patách. A náš děda, ten se jen tak nedá. Tu packovanou mu vždycky vrátí. Takže já pak za pár hodin posbírám na chodbě chumel čítající jeden kus kocoura a jeden kus psa, kteří se střídavě tahají za chlupy a honí z jednoho konce baráku na druhý.

Takže si to shrneme. To máme pana Mňouka Matese, kterého někdo odložil loni v listopadu u nás na chatě. Kotě Fildu, kterému se jedinému podařilo přežít ze tří koťat, kterým mámu srazilo auto letos v létě. Kotě Mikyho, kterého někdo odložil v lese a měl to štěstí, že ho našla moje sestra při procházce se psy letos v létě. A čtyři koťata, která někdo položil v krabici k železniční trati a měly také to štěstí, že šla kolem kamarádka se psy.

7 vyhozených koťat. 4 kočičí mámy, které jejich člověk nedal vykastrovat a nechal je zbytečně podstoupit březost, aby pak jejich koťata odhodil jak hadr. Ze čtyř kočičích mamin je minimálně jedna mrtvá. A šest koťat bude velmi obtížně hledat domov. A to všechno úplně zbytečně. Stačilo, aby se jejich majitelé o ně starali, nechali je vykastrovat a přijali za své zvíře odpovědnost.

Pokud potřebujete bezvadného kočičího kamaráda, nebo váš pes potřebuje bezvadného kočičího kamaráda, nebo vaše kočka potřebuje bezvadného kočičího kamaráda, nebo dva kočičí kamarády, tak mourovaná koťata Filda a Miky a černokočky z krabice, toho času bezejmenné, hledají ty nejlepší domovy. Obrátit se s důvěrou můžete na Útulekjinak, z.s. z Napajedel u Zlína.