Do Švédska odjel v dodávce. Florbalista Bína vypráví, jak si díky pandemii splnil sen

Když se v říjnu začalo kvůli horšící se koronavirové situaci přitvrzovat, vypadalo to, že florbalisty – stejně jako všechny ostatní sportovce – čeká jedno z nejhorších období kariéry. Nemožnost trénovat ale vyústila v nejlepší možné řešení. Řada českých klubů se rozhodla dočasně vyslat své hráče rozvíjet potenciál do předních švédských a finských celků, které se nijak nebránily.

Bína se spolu s mladoboleslavskými parťáky Jakubem Gruberem, Filipem Zakonovem, Markem Korychem a Janem Zoufalým vydal okusit nejvyšší florbalovou úroveň do Švédska –⁠ kousek pod polární kruh do města Umeå, kde sídlí tým IBK Dalen.

„Jsme tu druhý týden, první byl takový hodně specifický. Hráli jsme venkovní utkání v pátek a v neděli. Tím pádem jsme už ve čtvrtek odjížděli, protože cesta trvala dohromady 14 hodin. První den jsme jeli deset hodin, pak jsme přespali a ráno pokračovali,“ říká 22letý Bína a dodává, že nejblíže to má Dalen k venkovnímu utkání šest hodin.

Švédsko je ta nejprestižnější florbalová adresa, do které se za normálních okolností povede málokomu dostat. Napadlo by vás na startu sezony, že se takto brzy dočkáte věhlasné soutěže Svenska Superligan?
Samozřejmě ne. Ještě když vezmu v potaz, že jsem mladý a spíše jsem měl cíle nastavené tak, že chci více vynikat v Mladé Boleslavi. Tým je tam na české poměry specifický – obrovská konkurence. Ve třetí lajně jsou hráči, kteří by v jiných týmech hráli v elitní formaci. Tyhle myšlenky jsem vůbec neměl.

Asi lze mluvit o splněném florbalovém snu, byť zatím krátkodobém, že?
Je to tak. Je to nejlepší liga na světě, takže si člověk může říct, že je to nejvíc, co může mít. Pak je tu ale samozřejmě ještě reprezentace.

Jak rychle se zrodil tento hromadný mladoboleslavský úprk do Dalenu? Ve vyjednávání vám asi dost pomohlo, že váš kmenový tým s klubem ze Švédska už nějakou dobu spolupracuje?
Každý rok se hraje jeden turnaj v Boleslavi, kam přiletí hráči Dalenu, pak je zase jiná akce tady ve Švédsku, kam vždy lítáme my. Takže takto vzájemně kooperujeme. Ale sám úplně nevím, jak to celé vzniklo, nedostalo se to ke mně. Netuším tedy, kdo vyslal první impulz. Dostal jsem telefonát ve středu odpoledne, že se ještě ten den musím rozmyslet. Bylo to ve stylu: „V sobotu letíš do Švédska, neví se, na jakou dobu.“ A já na to: „Cože?“ Nakonec byl ještě problém s lety, takže nám ve finále řekli, že pojedeme dodávkou. A museli jsme vyrazit v pátek ráno, bylo to 26 hodin cesty.

To je solidní doba. Když to přidáme k tomu, že jste předtím tři týdny nedržel v ruce florbalku, jak jste pak při tréninku zvládal aklimatizaci mezi hráči z nejlepší ligy světa?
Musím říct, že to bylo zajímavé. Z hlediska té cesty bylo dobré, že jsme pak měli jeden den volný, takže to tolik nevadilo. Ale problém byl kvůli tomu netrénování v Česku. Udržovali jsme se aspoň individuálně, ale tréninky v hale s hokejkou chyběly. Celkem těžká situace. V Dalenu o tom před naším příjezdem ani nevěděli, zjistili to až posléze, co jsme se s nimi bavili. Říkali jsme, že to pro nás není úplně jednoduché, oni koukali a říkali: „To je slušný.“

Ale hned při první příležitosti proti vedoucími týmu ligy Kalmarsund jste se dostal do sestavy.
Dalen má pár hráčů zraněných, což je pro nás z Boleslavi výhoda. Když jsme přijížděli, ani jsme nepočítali s tím, že bychom si mohli nejvyšší soutěž zahrát. Na první trip nás jelo 19, pro úvodní zápas byl zraněný jeden hráč. A nakonec jsem tedy byl na soupisce.

Proti Pixbu Wallenstam jste vstřelil gól, který pomohl k vítězství. Jaké to je si užít trefu takto krátce po příchodu do prestižní ligy? Byl to zatím nejlepší zážitek v kariéře?
Těžko říct. Necítil jsem něco ve stylu „bum“. Nebyl jsem z toho nějak úplně hotový. Pro mě je momentálně důležitější dokázat během časového prostoru, který mám k dispozici, dostat do hlavy to, že na ligu stačím a místním hráčům se vyrovnám. Gól podle mě není nejdůležitější měřítko. Samozřejmě mě ale těší, že jsem se trefil, budu si to pamatovat hodně dlouho. Ale jak jsem řekl, priorita je jiná. Chci mít ze sebe dobrý pocit a zanechat v Dalenu nějakou stopu.

Švédští spoluhráči jsou neskutečně přátelští

Co vlastně říkali švédští spoluhráči, když k nim zničehonic do ryze domácí kabiny přijde hned několik Čechů? Nekoukali na vás trochu skrz prsty?
Věc, která se mi zatím na Švédsku líbí nejvíce, je přístup lidí okolo. Nevím, jestli všichni Švédi mají takovou povahu, ale spoluhráči jsou neskutečně přátelští. A to včetně hráčů, kteří seděli na lavičce, zatímco my jsme hráli. Jsou úplně v pohodě, neustále se s nimi bavíme. Není to tak, že bychom cítili cokoliv negativního. Jeden kluk nám dokonce na byt půjčoval playstation, abychom se nenudili. Chtějí nám naopak co nejvíce pomáhat a udělat nám to co nejhezčí. Opravdu super přístup.

Každopádně jste rád, že při takovém rychlém přesunu do cizí země jste se nemusel adaptovat sám, že?
Samozřejmě, vždycky je lepší nebýt v cizím prostředí sám. Zvláště ten první týden to hodně pomohlo. Teď si dovedu představit, že bych tu byl bez spoluhráčů z Česka, ale v začátcích by to pro mě bylo svým způsobem možná i nepředstavitelné.

Sport je zpět, testovat se bude týdně. Hnilička: Chceme, aby se lidé měli na co dívat

Sport

Profesionální sportovní soutěže si mohou od středy žádat o výjimky pro restart. Kluby v jednotlivých odvětvích však musí dodržovat přísná hygienická opatření a podstupovat pravidelné testování před každým zápasem. Od středy už je povolené trénování i v uzavřených prostorech. Ve stop stavu zůstává amatérský sport. Detaily a podmínky znovuspuštění lig padly na úterní tiskové konferenci Národní sportovní agentury.

Jak dlouho ještě bude trvat švédské angažmá? Sport se v České republice opět rozbíhá, ale florbalová Superliga výjimku pro restart zřejmě nedostane.
Základní dohoda je taková, že jde o tři týdny, z čehož jsme si už dva odbyli. Ale záleží na domluvě, která se v tomto případě odvíjí od toho, jaká bude situace v Česku, kde zároveň máme nějaké povinnosti. Někdo například studuje. Každopádně momentálně kalkulujeme s těmi třemi týdny. Potom to vyhodnotíme. Je to ale tak, že florbal na splnění podmínek nutných pro restart nemá peníze. Aspoň se ale už může trénovat v hale. Ve čtvrtek měla Boleslav první společný trénink uvnitř. Je otázka času, kdy nás budou chtít zpět. Ještě několik dní dozadu jsme měli v hlavě, že budeme ve Švédsku do konce listopadu.

Vám angažmá v zahraničí nějak komplikuje studijní nebo pracovní povinnosti v Česku?
Mně osobně ani ne. Nedávno jsem dostudoval trenérskou B licenci. Momentálně jediné, co jsem dělal, bylo to, že jsem trénoval v Mladé Boleslavi starší žáky. A tím, že je situace, jaká je, jsem vlastně neměl doma žádný závazek. Oni trénuji individuálně (mládežnické kategorie stále nemají povoleno trénovat, pozn. red.), já s nimi jen komunikuji na dálku. Ostatní kluci, co jsou ve Švédsku se mnou, to mají horší, ale na druhou stranu vše také nějak zvládají. Mají distanční výuku, takže dopoledne si pouští přednášky na počítači.

I krátký čas stačil, Švédsko už mi dalo hodně

V jaké náladě bylo tuzemské florbalové prostředí před tím, než jste odjel do Švédska? Bezmoc a frustrace?
Když to vezmu podle Boleslavi, cítil jsem z celého týmu, že tohle období je pro něj těžké. Zažili jsme si to už při první vlně na jaře, kdy se strašně dlouho trénovalo bez florbalek, neustále jen individuální forma přípravy – běhání a posilování. Je to hrozně na palici. A teď, když bylo jasné, že to přichází znovu a nikdo neví, jak dlouho bude tento stav trvat, byla cítit jakási hořkost. Zkrátka těžké období.

Ale hromadný odchod hráčů z tuzemska – protože se to zdaleka netýká jen vás Boleslavských – na několik týdnů do Skandinávie může českému florbalu v konečném zúčtování pomoct, že?
Určitě. A myslím si, že i klukům, kteří nešli do nejvyšší ligy, to dá extrémně hodně. A kdyby mně osobně teď zavolali, že musím zpátky do Česka, i ty dva týdny mi pomohly opravdu dost. Určitě bych neodjížděl s pocitem, že to bylo o ničem. Těch zkušeností jsem za tak krátkou dobu posbíral dostatečně. A není to jen o florbale. Dojem na mě zatím dělá i to, jací jsou obecně ve Švédsku lidé.

Ve Švédsku také není koronavirová situace zrovna ideální. Vnímáte ale rozdíl v tom, jak se tam lidé za daných okolností oproti Česku chovají?
Kdybych se o tom s někým nebavil, neřekl bych, že se ve Švédsku něco děje. Lidé nenosí roušky třeba ani v obchodech, žije se tu vlastně tak nějak zcela normálně. Každopádně v posledních dnech se čísla nakažených začala navyšovat. A četl jsem, že by se to mělo dotknout i florbalu, proto jsem se hned zajímal, jaká je v tomto ohledu situace. Nejvyšší ligy by se to však nemělo týkat. Dokonce se na přelomu října a listopadu zvyšoval počet diváků z 50 na 300. Možná nyní nastane komplikace pro některé regiony a nižší ligy, ale pro nás snad žádné změny.