Co před smrtí nejvíce tížilo Karla Gotta? Výčitky kvůli dcerám, které tu zanechal

Ve svých malých holčičkách, které měl s manželkou Ivanou, se Karel Gott viděl a měl z nich obrovskou radost. Obě po něm zdědily nesporný umělecký talent. Charlotte hraje na klavír a zpívá, Nelly zase tancuje.

Zpěvák oceňoval i jejich povahy. „Nellinka je pozorná, ohleduplná, s pečovatelskými sklony po své mamince. Po mně má oči a obočí, toho si nelze nevšimnout. Modré oči dál od sebe prý mají výjimečné osobnosti... Každou chvíli přiběhne, jestli něco nepotřebuji. Je na ní vidět, jak ji pomáhání druhým těší. Je nesmírně pořádkumilovná, zodpovědná a cílevědomě dotahuje všechno do zdárného konce. Jen tak si ale k tělu někoho nepustí,“ napsal o své nejmladší dceři, která letos oslavila třinácté narozeniny.

„Charlotte je povahou asi trochu víc po mně. A podobou snad ještě víc po mojí mamince Marii. Také je velmi senzitivní a empatická vůči svému okolí. Sedí mi na klíně a probíráme spolu nejen muziku a její oblíbené interprety, ale občas vedeme i hlubší filozofické debaty, mnohdy o věcech mezi nebem a zemí,“ popsal Gott.

Když se dcery narodily, byl už ve věku, kdy mohl být spíše jejich dědečkem. I proto ho přepadaly různé myšlenky. „Začal jsem bilancovat a klást si spoustu otázek, na které asi nenajdu nikdy odpověď. Nebylo to ode mě pošetilé pořídit si děti tak pozdě? Co s nimi bude, až tady nebudu? Jak to zvládne Ivanka, až zůstane na všechno sama? Nejsem takový sobec, aby mi to bylo lhostejné. Na druhou stranu jsem dostatečně sobecký na to, abych uvažoval i o tom, co v budoucnosti přijde,“ přiznal zpěvák.

Jako otec chtěl být platný co nejdéle

Poté, co se dozvěděl, že mu zbývá jen pár měsíců života, mu nejvíce ležel na srdci právě osud milovaných holčiček. „Jsou to zdravé, pěkné, veselé holky. I kdyby to měly být poslední dny, vím, že na mě budou mít hezké vzpomínky. Tolik jsme spolu zažili, vždyť se mnou procestovaly kus světa... Přemýšlím o jejich budoucnosti. Chtěl jsem jim být jako otec co nejdéle platný. Tak rád bych se dozvěděl, jakým směrem se budou v životě ubírat. To už bohužel nestihnu,“ povzdechl si Gott, který vyslovil přání, aby jeho dcery jednou měly stejné štěstí na lidi, jako měl v životě on.

„Věřím, že budou mít štěstí také na ty správné chvíle, budou je umět poznat a využít. Na základě svých zkušeností totiž věřím, že všechno v lidském životě je už dopředu dané. Alespoň u mě to tak bylo. Ale ta pravá chvíle může přijít v jeden jediný den, proto je potřeba to štěstí chytit a nepustit, protože už by se ten okamžik nemusel nikdy opakovat,“ přemítal ve své knize Karel Gott.