Do filmu Kulový blesk zasáhli cenzoři: Nesměl být vidět Pražský hrad. Jak komedie vznikala?
Nápad natočit bláznivou komedii přišel, když kamarád vyprávěl „Cimrmanům“, jak náročné bylo stěhovat čtyři rodiny. To ještě netušili, že je zaskočí šéf stěhováků, který měl za sebou výměnu, kdy se přesouvalo najednou hned čtrnáct rodin.
Na začátku všeho byla tajná dohoda. Když se Zdeněk Svěrák a Ladislav Smoljak od svého známého dozvěděli, že se účastnil stěhování čtyř rodin, napadlo je, že by mohli mít námět na další komedii. Zdeněk Svěrák po letech vysvětlil, že si hned troufli na víc: „Nás to s Láďou tak zaujalo, že jsme si řekli, proč čtyřsměna, co takhle desetisměna nebo dvanáctisměna, to by bylo sousto.“ A tak se v roce 1978 začal připravovat budoucí filmový hit, kde si skutečně byty vymění hned dvanáct domácností.
ČTĚTE TAKÉ: Herec Jan Faltýnek přišel před smrtí o zrak. Jeho nemanželská dcera uspěla ve stejném oboru
Velkou touhou Ladislava Smoljaka už v minulosti bylo režírovat samostatně hraný film. Barrandovská pravidla ale říkala, že práci štábu, která byla poměrně drahá, může řídit jen ten, kdo má dostatek zkušeností. Smoljak měl v té době za sebou kromě divadla jen jednu televizní režii. Za kameru tak měl do režijního křesla usednout Zdeněk Podskalský. Ten se zachoval jako velký gentleman a kolega. Sám přišel za překvapeným Smoljakem s nabídkou tajné dohody: „Budeme to točit jako rovnocenní partneři. No a pak mě to nechal natočit samotného.“
Do hlavní role obsadili autoři komika s vážnou tváří – Josefa Abrháma s Danielou Kolářovou po jeho boku. Hybatelem děje byl ale Rudolf Hrušínský alias doktor Radosta. Muž, který si namaloval přesný graf, aby rychle a přesně provedl přesun všech, kteří touží po změně bytu. Smoljak se Svěrákem byli rádi, že vsadili právě na legendárního herce: „Film stojí na Rudolfu Hrušínském, který doktora Radostu pochopil jako všechny role, aniž se mu muselo říkat, jak to myslíme. To člověk vždycky žasne, když to píše a představuje si to, a pak ten mistr to udělá. Jak to nejen splní, ale překročí.“
Na plátně se objevili i Svěrák a Smoljak. Zejména druhý z nich zůstal v paměti diváků jako inženýr Severín, tak trochu potrhlý vynálezce. Dokázal si sestrojit airbagy do škodovky a doma jeho hostům přijíždí na druhou kolej na stole vlak s kapkou něčeho ostřejšího z Vizovic. Jako herec a režisér v jedné osobě si přitom Smoljak nechal poradit: „Kameramana Ivana Šlapetu napadlo, že by bylo docela dobrý, kdyby se tam připomnělo, že jsem podobnej Einsteinovi, tak tam nechal pověsit jeho portrét.“
Tvůrci museli válčit s cenzurou
Mohlo by se zdát, že v satiře, která ukazuje na nedostatek bytů, nemůže vadit nic jiného, než samotný její námět. Opak byl ale pravdou. Cenzorům vadila scéna s legendární neherečkou Miladou Ježkovou. Ta se jako váhající důchodkyně Jechová přijde ptát, jestli k bytu patří i půda. Když si ji prohlíží, nadšeně prohlásí: „No to jsem nečekala, že to bude taková pěkná půdička… tady se mi to bude věšet!“ A tady nastal zádrhel. Po téhle nevinné větě následoval záběr na Prahu, který končil pohledem na Hrad. Divák by si prý mohl tuhle návaznost vykládat po svém, a tak sídlo českých králů a prezidentů muselo pryč.
Čtěte také
Jan Werich oceněný titulem národní umělec si ve zralém věku stýskal, že své „národní umělectví“ nemůže provozovat. Zrušené projekty i nepohodlnost jeho názorů odstavovaly moudrého klauna od práce. Ladislav Smoljak se Zdeňkem Svěrákem „moudrého klauna“ ctili, on byl pro změnu fanouškem jejich cimrmanovského humoru. Když připravovali Kulový blesk, mysleli s rolí operního pěvce Bílka právě na Wericha. Bylo ale pozdě, nabídku kvůli svému zdravotnímu stavu odmítl.
Bílka pak neméně dobře zahrál skutečný sólista opery Národního divadla Karel Kalaš. Tahle postava sice měla uprostřed stěhování zemřít a zkomplikovat tak celou akci, tvůrcům ale přišlo, že by to bylo pro komedii příliš kruté. A tak se zpěvák zastlaný do peřin uprostřed přesunu probere, stěhovací velkoakce se zdárně dokončí a Rudolf Hrušínský může začít pracovat na novém plánu, ve kterém bude přesouvat hned dvacet čtyři rodin najednou.
MOHLO VÁM UNIKNOUT: Vila Libuše Šafránkové chátrá. Zahrada je jako džungle, trhá nám to srdce, říkají sousedé
