Vyrostlo v Praze hned vedle barokního areálu karlínské Invalidovny, po které dostalo i jméno. Experimentální sídliště ukázalo, že paneláky nejsou jen králíkárny. Architekti tu představili několik novinek, třeba sendvičový dům. Později tu našel místo hotel Olympik, dominanta čtvrti nechvalně proslavená tragickým požárem z devadesátých let.
Československo trpělo po druhé světové válce nedostatkem bytů. Bylo nutné masivně stavět a poskytnout bydlení zejména mladým rodinám. V Ostravě se plánovalo vybudování nového města, jinde se výstavba omezila na nové čtvrti. Invalidovna měla vyplnit mezeru mezi Karlínem a Libní, o jejímž zastavění se uvažovalo už před válkou.
Experimenty s bydlením
Architektonická soutěž se uskutečnila roku 1958 a podle návrhů skupiny architektů v čele s Josefem Polákem se stavělo od roku 1959 až do roku 1967. Invalidovna nenese označení „experimentální sídliště“ jen tak. Architekti tu zkoušeli nové přístupy k bydlení, jejichž cílem bylo zajistit pohodlný život pro zhruba 4 200 lidí. Panelové domy se soustředily kolem zeleného prostoru se stromy a hřišti. Vstup do areálu vytvářelo obchodní centrum s tehdy moderní samoobsluhou.
Uprostřed areálu vyrostl Hotelový dům s malými byty pro svobodné lidi a bezdětné páry. Jeho architekti vycházeli nejen z funkcionalismu, ale inspiraci čerpali i z československého úspěchu na Světové výstavě Expo 58 v Bruselu. Od roku 2001 je dům památkově chráněn.
Experimentální sídliště Invalidovna Zdroj: FTV Prima/Lukáš Grossl
Experimentální sídliště Invalidovna Zdroj: FTV Prima/Lukáš Grossl
Samostatnou kapitolou jsou zdejší panelové domy. Stavěly se ze šest metrů dlouhých panelů, což umožňovalo měnit vnitřní dispozice podle představ majitelů, aniž by byla ohrožena statika stavby. Architekti tu také představili tzv. sendvičový dům.
Sendvičové domy
Když do sendvičového domu vstoupíte, chvíli trvá, než se zorientujete. Chodby mohou připomínat bludiště. Střídají se tu totiž dva typy pater. Zatímco jedno protíná dlouhá chodba, druhé nabízí jen malý prostor u výtahu. Takové řešení mělo ušetřit místo ve společných prostorech, aby bylo možné vybudovat větší byty. Nesmíme zapomínat, že v tehdejší době bylo cílem nové výstavby poskytnout bydlení co možná největšímu počtu lidí, velikost bytu byla pro režim druhořadá. Na sídlišti Invalidovna ale architekti chtěli nabídnout kvalitní bydlení a sendvičové domy umožňovaly byty oproti tehdejším standardům zvětšit.
Chodba v sendvičovém domě Zdroj: FTV Prima/Lukáš Grossl
Chodba v sendvičovém domě Zdroj: FTV Prima/Lukáš Grossl
V sendvičových domech také vznikly společné prostory, které v jiných panelácích nenajdeme. K bytům patří malé sklady a herny nebo klubovny. Dnes fungují spíše jako odkladiště, komunitním účelům už zdaleka neslouží.
Hotel Olympik
Poslední stavbou, která na sídliště přibyla v roce 1971, se stal hotel Olympik. Jménem odkazoval na zklamané naděje Prahy, která chtěla hostit olympijské hry. Když ale kandidaturu pro rok 1980 podala Moskva, pražští soudruzi museli ustoupit. Olympik byl ve své době nejvyšším hotelem v Československu a turisté se v něm ubytovávají dodnes. Do dějin Prahy se zapsal požárem z roku 1995, při kterém zemřelo osm lidí. Vyčnívá vysoko nad okolní zástavbu a kontrastuje s ostatními domy svou červeno-oranžovou fasádou. Údajně má zobrazovat Dia, vládce Olympu, ale lidé v ní spíš vidí nechtěnou připomínku zmíněného požáru.
Hotel Olympik a jeho rozporuplná fasáda Zdroj: FTV Prima/Lukáš Grossl
Hotel Olympik a jeho rozporuplná fasáda Zdroj: FTV Prima/Lukáš Grossl
