Jeseníky, náš druhý domov. Opět nás překvapily nádhernou přírodou, kterou podtrhlo krásné slunečné počasí, první sněhový poprašek a mrazíky, jež po cestě vytvářely přímo pohádkou atmosféru.
Tematický začátek
Naši další jesenickou výpravu začínáme u rozcestníku U dobré nálady, který se nachází mezi obcemi Mladoňov a Nový Malín. A kde lépe začít výlet s dobrou náladou než u stejnojmenného rozcestníku. Přímo u ukazatele zaparkuji na okraji cesty auto, dále je vjezd autům zakázán. Míst k parkování tu není moc, tipuji, že by za mnou zaparkovala nanejvýše dvě, tři auta. Kousek dál je autobusová zastávka Nový Malín, Mladoňov, samota, přímo na místo se dá dopravit i autobusem. Když se rozhlížím kolem sebe, lesy jesenické krajiny jsou krásně zasněžené, ve městě zatím nemáme po sněhu ani památku, těšíme se tedy o to víc.
Koule v zimní atmosféře u vyhlídky Mrtvého muže Zdroj: Michaela Minksová
Koule v zimní atmosféře u vyhlídky Mrtvého muže Zdroj: Michaela Minksová
Od rozcestníku se vydáváme po modré stezce. Začátek trasy vede lesní pěšinou. Pozoruji Kouli, která začíná často větřit. Z jejího chování pochopím, že se nacházíme ve frekventované oblasti lesní zvěře. Občas šustění zvěře v lese uslyším i já a v dálce zahlédnu proběhnout pár srnek. Koule by se určitě nechala nějakým zvířecím pachem nalákat a Loca by ze zvědavosti sobě vlastní běžela za ní, proto mám obě řádně připnuté k vodítkům, ať jsme k přírodě a jejím zvířecím obyvatelům co nejohleduplnější. Už samotný začátek výpravy je kouzelný, na pěšině a po okolních lesích je jemný sněhový poprašek a díky prvním mrazíkům vypadá vše kolem nás jako malované. Jako bonus máme hezké počasí a cestou nás hřeje sluníčko, co více si přát.
Mráz vykouzlil opravdu pohádkovou atmosféru. Zdroj: Michaela Minksová
Mráz vykouzlil opravdu pohádkovou atmosféru. Zdroj: Michaela Minksová
Zhruba po kilometru a půl chůze dojdeme na rozcestí Mrtvý muž. Po chvíli mírného stoupání, stále po modré, bychom měly narazit na stejnojmenný skalní hřeben. Cesta netrvá dlouho. Zde ještě vládne příroda v barvách podzimu. Listnaté stromy nejsou zcela opadané a vykouzlí kolem hřebene krásnou barevnou atmosféru.
Skalní hřeben Mrtvý muž byl stále zahalen v podzimních barvách. Zdroj: Michaela Minksová
Skalní hřeben Mrtvý muž byl stále zahalen v podzimních barvách. Zdroj: Michaela Minksová
Pohádkové výhledy
Teď začíná opravdová jesenická pohádka. Kousek nad hřebenem je úzká pěšina a po její pravé straně se tyčí velký skalní útvar, ze kterého je nádherný výhled na okolní zasněžené lesy. Na kamenech je námraza, začíná to klouzat, jsem opatrná, holky mám stále připnuté. Kolem sice nikdo není a frekventovanou část se zvěří máme za sebou, ale terén není pro pejsky příliš bezpečný, na kluzké skále by mohli lehce uklouznout. Chvíli se tu zastavím, otevírám termosku s čajem, tentokrát jsem do zimního počasí vybavena a kochám se výhledem. Fouká vítr a ze stromů, které rostou na skále, padá sněhový poprašek, což umocní zimní atmosféru.
Zůstala bych tu klidně stát déle a kochala se úžasnými výhledy, ale holkám začíná být dlouhá chvíle a dávají mi to jasně najevo. Vydáváme se tedy dále. Cesta pokračuje v zimním duchu. Kolem nás je bílo. Procházíme vrcholem Volyň a Volyňskými skalami, tento terén už pro holky vyhodnotím jako bezpečný a pouštím je na volno. Až sem jsme nepotkali ani živáčka. Když scházíme z Volyňských skal dolů, míjíme pár milých starších turistů, se kterými se pozdravíme a sdělíme si zážitky z dosavadní cesty.
Nádherné výhledy do okolních zasněžených lesů. Zdroj: Michaela Minksová
Nádherné výhledy do okolních zasněžených lesů. Zdroj: Michaela Minksová
Všude je čisto a klid. Za skalami vystřídala zimní scenérii opět ta podzimní. Míříme na vrchol Smrčník. Cestou mě překvapí krásné vyhlídkové místo, které nebylo na mapě vyznačeno. Pokud se chceme k místu dostat trochu blíže a vychutnat si výhled naplno, musíme sejít mírně z cesty a překonat vysokou trávu. Před námi se rozprostírá neuvěřitelný výhled, který nám umožní vidět rozmanitost naší české krajiny. Zatímco kolem nás je podzimní příroda chystající se k zimnímu spánku, o kousek dál už zavládla paní zima a jesenické vrcholky zahalil první sníh.
Podzim střídal zimu a naopak. Zdroj: Michaela Minksová
Podzim střídal zimu a naopak. Zdroj: Michaela Minksová
Psí adrenalin na Kamenném vrchu
Míjíme vrchol Smrčník a naším dalším cílem je vrchol Kamenný vrch, kde je postavená dřevěná vyhlídkový plošina. Pár metrů před vyhlídkou se před námi objeví turista, který se k nám doslova řítí. Když nás míjí, zjišťuji, že se nejedná o horského běžce, ale rozzlobeného návštěvníka vyhlídky, který nám horlivě začne sdělovat nepříjemné zážitky z její návštěvy, kterou nyní obývají dva psí agresoři a jejich bezohlední páníčci. Psi běhají na volno, útočí na lidi a jejich páníčci je vůbec neřeší. Od kolemjdoucího dostaneme pochvalu, že jsou holky vzorně na vodítku a návštěvník v zápalu rozčílení pokračuje dále po své ose. Ještě na něj volám pro informaci, jak jsou pejsci velcí, popř. co je to za rasu, ať vím, na co se připravit, protože vyhlídky se mi vzdát nechce. Návštěvník ukáže na Locu a mizí v dáli.
Copak si opravdu nějaký pejskař dovolí mít agresivní psy na volno? Chvíli ještě váhám, zda to risknu, a připravena holky bránit vlastním tělem jdu do toho. K vyhlídce přistupuji pomalu a jsem ve střehu. Jak se blížíme, slyším štěkot psů, holky nereagují. Po chvíli psy i jejich majitelé kempující přímo na vrcholu Kamenného vrchu zahlédnu. Jsou to dva drobní kříženci, kteří když nás zbystří, se štěkotem se k nám rozběhnou. Zastavím se a držím holky nakrátko. Psí „agresoři“ si také drží odstup a za chvíli berou zpátečku. Jak znám holky, v případě nebezpečí se ozvou štěkotem, popř. když ví, že útočící pes má převahu, drží si odstup. Holky však na psy vůbec nereagují, což je pro mě signál, že se necítí v ohrožení a situace je pro ně bezpečná. Štěkající psi na mě spíše působí vystrašeným dojmem z nových lidí a psů a snaží se je svým štěkotem odehnat.
Pařezovka nesmí chybět. Zdroj: Michaela Minksová
Pařezovka nesmí chybět. Zdroj: Michaela Minksová
Tady je na vině opět bezohlednost páníčků, kteří jsou na nás sice milí a snaží se navázat konverzaci, ale své psy absolutně nemají pod kontrolou. Do toho se na malé ploše Kamenného vrchu vyrojí další turisté s pejsky na volno. Nestačím se divit vlastním očím, jediný, kdo má psy v tomto rušném prostředí připnuté k vodítku, jsem já. Přímo na vyhlídkovou plošinu se s pejsky vylézt nedá, leda v náručí nebo v batohu. Plošina připomíná spíše větší myslivecký posed. Raději co nejrychleji zmizíme, než se něco semele. Po klidné cestě nám trocha vzrušení bohatě stačila a pokračujeme dále.
Okruhem zpět
Zhruba stejně dlouhým okruhem se můžeme vrátit zpět k zaparkovanému autu. Nicméně holky i já jsme ještě plné energie, pokračujeme tedy delší turisticky neznačenou trasou, kterou jsem nám předem naplánovala. Cesta zpět se nese ve stejném duchu krásné a nedotčené jesenické přírody, kdy se podzimní atmosféra střídá se zimní a naopak.
Když dorazíme k autu, máme v nohách už přibližně dvacet kilometrů a blíží se západ slunce, který nás spokojené a unavené doprovází na cestě zpět domů.
