ilustrační foto Zdroj: Getty Images
Lidé, kteří v testech inteligence dosahují nejlepších výsledků, odpovídají na jednoduché otázky rychleji než jejich méně chytří konkurenti. Ale když se problémy stanou náročnějšími, situace se obrátí – alespoň u určitého typu otázek. Když musí chytří lidé čelit takovým těžkým výzvám, dávají si oproti „hloupějším“ více na čas. A funguje to – s mnohem větší pravděpodobností totiž odpoví správně. Výsledky nejnovějšího výzkumu nabourávají některé předpoklady o inteligenci a mohou se stát příčinou změn v IQ testech.
V obecných představách je rychlost myšlení obvykle spojována s inteligencí. Podporuje to i mnoho výzkumů, ale autoři nové studie tvrdí, že je to omyl vycházející ze špatného nastavení IQ testů a nevhodnosti některých otázek v nich. Informuje o tom web neurosciencenews.com.
Dvakrát měř, jednou řež
Profesorka Petra Ritterová z berlínského Institutu zdraví Charité se snaží vytvořit simulace, které napodobují vlastnosti lidského mozku. Aby byly tyto modely co nejpřesnější, čerpala Ritterová a její kolegové z údajů 1 176 účastníků projektu Human Connectome Project. V něm pomocí magnetické rezonance sledovali, jak mozek reaguje v klidu i pod tlakem.
ČTĚTE TAKÉ: Vědci našli místo, kde se v mozku ukrývá Bůh. Víra tam vyvolává stejné reakce jako braní drog
Testy spočívaly v tom, že vědci lidem ukázali řadu vzorců a požádali je, aby určili pravidla, která se za nimi skrývají. Začínali snadným úkolem a postupně ho ztěžovali. IQ všech účastníků předtím změřili pomocí běžných testů – a Ritterová pak zkoumala, jaký je vztah mezi aktivací mozku, naměřeným IQ a reálnými úspěchy v testu.
Výsledek prozradil, že inteligentnější byli častěji ti, kteří měli lépe synchronizované mozky – to znamená, že se jejich myšlenky dokázaly lépe propojovat a koncentrovat. A tito lidé také dokázali rychleji řešit snadné problémy.
S rostoucí složitostí úloh se ale ukázala další výhoda takto dobře naladěných mozků: Byla jí trpělivost. Inteligentní lidé si totiž dokázali počkat, až všechny oblasti mozku provedou potřebné zpracování; takže s odpovědí vyčkali, místo aby předčasně oznámili špatnou odpověď.
Zatímco se méně synchronizované mozky vrhaly k uspěchaným (a většinou špatným) výsledkům, u inteligentních lidí se do rozhodování více zapojila oblast nazývaná čelní lalok. Ta zdržovala rozhodnutí, dokud celý mozek neměl čas provést potřebné zpracování a ověřování výsledků.
Mozek jako počítač, počítač jako mozek
„Při řešení náročnějších úkolů je nutné ukládat si předchozí postup do pracovní paměti, zatímco zkoumáme další cesty řešení a ty pak vzájemně spojujeme,“ citoval dalšího z autorů, profesora Michael Schirnera web iflscience.com. „Toto shromažďování důkazů pro určité řešení může někdy trvat déle, ale také vede k lepším výsledkům.“
Profesorce Ritterové se díky tomuto výzkumu podařilo dosáhnout svého cíle – replikovala tyto vlastnosti lidského mozku v křemíku a vytvořila jakási virtuální mozková propojení, jejichž spolupráce byla podobná jako u mozků lidských.
Vědkyně doufá, že vývoj umělých mozků, které simulují jednotlivé skutečné mozky, pomůže lékařské vědě. Chirurgové by se díky nim mohli naučit, jak mnohem lépe hledat poškozené nebo nefunkční části mozků – a ty potom opravovat. A to třeba i u tak strašlivých nemocí, jako je Parkinsonova nebo Alzheimerova choroba.
